Tatarák není dílo Tatarů Zdroj: Milujeme dobré maso
Původ mnoha světově proslulých jídel skrývá bizarní situace a nečekané zvraty. Nahlédněte pod pokličku a nechte se unést zajímavou historií oblíbených jídel, které běžně najdete na jídelních lístcích.
Název jídla hamburger určitě pochází z města Hamburg, jen se přesně neví, zda už z toho německého, nebo až z amerického. Každopádně německý Hamburg byl známý pro své vysoce kvalitní hovězí a místní si ho většinou umleli, ochutili a opekli. Příběhů je spousta, ale hamburger prý v Německu zdaleka neslavil takový úspěch jako ve Spojených státech, kam si ho němečtí přistěhovalci dovezli a kde povýšil téměř na národní jídlo. Lidé si ho tam oblíbili právě ve verzi s pečivem a stala se z něj rychlá svačina do ruky. Není možné vynechat ani vliv McDonalds, který sice nebyl prvním fastfoodem s hamburgery, ale svým systémem se zasloužil o to, že se tento pokrm stal známým a vyhledávaným po celém světě.
Zajímavá obměna přišla za první světové války. Tehdy se burgeru se říkalo Liberty Sandwich, protože se Američané zdráhali používat název spojený s Německem, tehdy válečným nepřítelem. S tímto alternativním názvem se můžete občas setkat i dnes.
Párek pochází z Frankfurtu, a to už ze 13. století. V 19. století ho jistý vídeňský řezník přinesl do Vídně a začal vyrábět párky do tenkých střívek – v Česku se výrobku říkalo „uzenka“. Ta se prodávala v páru (v párku!), nebo po nožičce, takže když lidé kupovali vídeňskou uzenku, dostali zpravidla „párek“ uzenky. A tak vznikl název párek.
První špekáček byl představen v roce 1891 na Jubilejní zemské výstavě. Tehdy se mu ještě říkalo uzenka. Takže nám chutná už více než 125 let! V Česku se pro špekáček vžil také výraz buřt. Ve skutečnosti jde ale o dvě různé uzeniny – špekáček je menší a tučnější než buřt. Když už jsme ho nakousli, dodejme, že slovo buřt bylo ještě donedávna považováno za nespisovné a Pravidla českého pravopisu povolovala jen vuřt (z německého Wurst).
Kompletní recept najdete ZDE
Carpaccio vzniklo v roce 1950 v Benátkách. Vymyslel ho italský hoteliér Giuseppe Cipriani ve svém proslulém Harry’s baru. Poprvé ho naservíroval v roce 1950 hraběnce Amalii Nani Mocenigo poté, co jí lékař nařídil přísnou dietu, která zakazovala mimo jiné vařené maso. Cipriani chtěl vyhovět jejím chutím, a tak vymyslel jídlo, jehož hlavní složkou není maso vařené, ale syrové.
Plátky svíčkové nemají samy o sobě zrovna výraznou chuť, a tak ho Cipriani doplnil zálivkou. Do majonézy přidal citronovou šťávu, trochu worchesterské omáčky a kapku mléka. Maso s dresinkem vytvořilo na talíři barevnou kombinaci, která Ciprianimu připomněla obrazy italského malíře z 15. století Vittora Carpaccia, a proto pokrm pojmenoval po něm.
Skoro všechny gastronomické cesty vedou do Francie. Tatarský biftek se na přelomu 19. a 20. století stal pařížskou delikatesou, podávanou s kapary, žloutkem a cibulí, později s dijonskou hořčicí. V restauracích si ji hosté objednávali pod názvem americký steak, ale jen do chvíle, kdy se místo vejce začala servírovat tatarská omáčka. Tartar sauce jako experiment francouzských kuchařů, kteří do majonézy přimíchali kyselé okurky, česnek, šalotku a různé druhy koření, sice v souboji s vejci nezvítězila, ale název „tatarák“ už zůstal. Takže žádní Tataři žijící v Rusku, kteří si syrové maso naklepávali pod sedly koní, ale francouzský jazýček a tatarka.
Kompletní recept najdete ZDE
Vařená klobáska z mladého hovězího a vepřové krkovičky se na Starém Městě poprvé rozvoněla na konci 19. století, když se v Rybné ulici usídlil italský uzenář Uggé. Lidé dali onu přezdívku nejen jemu, ale i jeho bezejmenné lahůdce, která vynikala zvláštní kořeněnou chutí. „Taliánem“, někdy také nazývaným „uggovka“ (užovka), se plnila hovězí střívka a patřil do něj pepř, zázvor, kardamom a česnek nebo tymián a citronová kůra. Schválně si někdy zkuste v pražské hospodě objednat užovku a nechte se překvapit reakci obsluhy!
Španělský ptáček, jak ho známe dnes, skutečně má jižanského předka – el nino envuelto, telecí závitek plněný sardelkami, cibulí, petrželkou, žloutky a drceným pepřem, byl specialitou španělských kuchařů, kteří se v 16. století přestěhovali na český dvůr Rudolfa II. První recept „Kterak se španělský ptáčci dělati mají“ se objevil v 17. století ve Strahovské knize kuchařské od Košetického. Paní Rettigová si zase pod španělským ptáčkem představovala zelný list plněný vepřovou sekaninou.
Telecí maso a sardelkovou nádivku s cibulí nebo žemlí vystřídala v 50. letech hovězí roštěná, slanina, vejce a kyselá okurka. Do teplých krajů už nám tento recept neodletěl.
Holandský řízek je ryze českého původu. S Holandskem ho spojují jen města Edam a Gouda, odkud pocházejí sýry, které se (nejen v Lokálech) strouhají do mletého bůčku a míchají společně s vejci a petrželkou. Kdy přesně a jak se holandský řízek stal českou specialitou, se nám však vypátrat nepodařilo.
Kompletní recept najdete ZDE
“Horký pes” své označení získal údajně v New Yorku kolem roku 1900, kde se na baseballových zápasech podávaly horké dachshund saussages. Párky v pečivu pocházející od německých přistěhovalců totiž svým tvarem připomínaly jezevčíka (německy dachsund). Pochoutku pojmenoval karikaturista T. A. Dorgan , který kresbu štěkajícího jezevčíka v rohlíku popsal v novinách jako “Hot dogs!”.
Zdroj: Milujeme dobré maso
V restauracích a prodejnách, které spadají pod gastronomickou skupinu Ambiente, pracují s masem rádi. A o své znalosti a recepty se nebojí podělit. Na webu www.milujemedobremaso.cz najdete zajímavé články o mase i návody, jak ho nejlíp připravit, od špičkových kuchařů z Lokálu, Naše maso, Kantýny, Kuchyně a dalších podniků Ambiente.
Autor článku
Milujeme dobré maso
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
lajk
prima-living
