Chřest bílý i zelený je stejná rostlina, rozdíl je jen ve způsobu pěstování – bílý chřest se pěstuje zakrytý, aby k němu nemohlo světlo, zelený se naopak nechává volně vyrůst a fotosyntéza zařídí zelenou barvu a díky tomu i výraznější chuť.
Čímž je jasné, že chřest bílý má chuť naopak velmi jemnou, dalo by se říct delikátní, a je skvělým společníkem pro zajímavé omáčky nebo se z něj často dělá lahodná krémová polévka.
Pěstování chřestu má v českých a moravských zemích dlouhou tradici a je skvělé, že se po vynucené (socialistické) přestávce, vrací na naše talíře velmi kvalitní domácí chřest. Předpokladem toho, aby chřest chutnal tak, jak má, tedy aby byl šťavnatý a příjemně nasládlý, je právě jeho čerstvost. A čím dříve od sklizně ho uvaříte, tím lépe bude chutnat. Právě proto je lokálnost zdroje tak důležitá!
Příprava samotného chřestu je velmi rychlá a jednoduchá a není třeba z něj mít zbytečný respekt. Jen si pamatujte, že bílý chřest musíte před vařením VŽDY oloupat!!! Slupka je tuhá a obsahuje tuhá vlákna, takže na neoloupaném chřestu si zaručeně nepochutnáte. I proto je lepší nekupovat úplně tenké stonky chřestu, ty se opravdu neloupají snadno, volte raději středně silné pazochy. Chřest loupejte škrabkou na brambory, případně si pořiďte speciální dvoubřitou škrabku, s kterou vám to půjde dvakrát rychleji :)