Kateřina Mikulíková: Můj život je víno, vínu dávám život

Mezi vinaři žen mnoho nenajdete, ale výjimky se naštěstí najdou. Jednou z výrazných vinařských tváří je Kateřina Mikulíková, která v Českém středohoří probudila k životu vinařství Wilomenna. Na vulkanickém podloží zde opatruje 35 tisíc keřů vinné révy, z kterých vznikají bílá, růžová i červená vína a sekty.

Součástí kouzelné krajiny Českého středohoří je i přírodní památka Blšanský Chlum. Kromě vzácných rostlin a živočichů se zde nacházejí vinice, které založil Karel IV. Specifické mikroklima, a hlavně vulkanické podloží předurčuje, že vína z těchto vinic budou mít osobitý charakter. Aby tomu tak ale skutečně bylo, je potřeba vinař, který jejich potenciál využije. Na tuto dobrodružnou cestu se vydala mladá vinařka Kateřina Mikulíková.

  • Vyrůstala jste v Praze, kde se tedy u vás vzala láska k vinařství?

Byl to můj sen od dětství. Není divu, protože mám kořeny na jižní Moravě. Tam jsem kulturu spojenou s vínem vnímala velmi silně, navíc se vínu věnuje i můj otec. Jako malá holka jsem milovala vůni vinných sklepů a vinohradů, s tátou jsem vše objevovala a už tenkrát mi ta atmosféra byla velice blízká. Už tehdy to pro mě bylo něco, po čem jsem vnitřně toužila.

  • Dnes se vinařství věnujete profesionálně, co vaší cestě předcházelo?

Nešla jsem ale úplně přímou cestou, po škole jsem se věnovala jinému oboru. Až na rodičovské dovolené mi došlo, že když se do toho nepustím hned, tak se k tomu už dostat nemusím. Rozhodla jsem se vystudovat vinařství na vysoké škole. To se podařilo a měla jsem zároveň velké štěstí, že jsem se potkala s investory, kteří mi dali důvěru k tomu, abych s nimi budovala vinařství Wilomenna. S Wilomennou si plním svůj sen.

  • Jak vznikl název vašeho vinařství Wilomenna?

Baví mě slovní hříčky, takové s hlubším smyslem. A Willomenna to v sobě má. Vychází z mé někdejší přezdívky, což byla mnoho let Viloména. Dvojité W jsme přidali, protože v něm je obsaženo nejen vulkanické víno, ale třeba i slovo wine a objevuje se také v příjmení jednoho z našich investorů, Libora Winklera. Tím druhým je Michal Kvíčala, právě on přišel s nápadem využít přezdívku pro název vinařství a je také mým mentorem v podnikání.

  • Od konkurence se odlišujete tím, že pracujete na vulkanické půdě, čím se hospodaření na vinicích v takové oblasti liší?

Co určitě děláme trochu jinak, než je obvyklé, je to, že vinici mírně pozitivně stresujeme užším sponem, tedy vzdáleností keřů révy. Na hektaru běžné vinice najdete obvykle 4 500 hlav, my jich máme na stejné rozloze dvojnásobek. Což vede k tomu, že réva koření ve větší hloubce. Naše vinice leží ve srážkovém stínu a díky hlubším kořenům má réva lepší přístup k vodě a také k minerálům, které nabízí právě vulkanická půda. Ty dávají vínům specifickou chuť. Můžete ji objevit např. v našem Svatovavřineckém. Keře této odrůdy máme 60 let staré.

  • Je pro vás jako pro ženu těžké uspět v ryze mužském prostředí?

V oboru mám mezi úspěšnými vinaři spoustu přátel. Vím, že se na ně mohu obrátit vždy, když potřebuji poradit, něco odborného konzultovat, probrat. Myslím, že mám i výhodu v tom, že jsem žena a troufám si říci, že jsou muži rádi, když do našeho oboru vstupují ženy, dávají mu úplně novou energii.

  • Mezi vinaři je jistě konkurence, je ale mezi ženami vinařkami?

Pro ženu je obecně těžší se prosadit, a to se netýká jen vinařského oboru. Možná právě proto cítím mezi ženami velkou podporu. Není nás moc a budu-li mluvit za sebe, tak kolegyně vnímám spíš jako inspiraci než jako konkurenci.

  • Kolik ročně naplníte lahví a na jaká vína se převážně soustředíte?

Ročně vyprodukujeme cca 42 tisíce lahví. Víno u nás zraje jak v nerezových tancích, barrique sudech a také nově v betonových vejcích. Zaměřujeme se na suchá vína, ale z našeho portfolia si vyberou i milovníci sladších vín, kterých máme několik typů. Pěstujeme jedenáct odrůd a naší chloubou je šedesátiletý Vavřinec, jinak se zaměřujeme primárně na odrůdy bílé. Zmínila bych třeba německou odrůdu Solaris, která má už v názvu Slunce, to je moderní trendy víno. Pyšná jsem také na tradiční odrůdy jako je Ryzlink rýnský, Müller Thurgau, nebo už zmíněné Svatovavřinecké.  Spojování historického a osvědčeného s moderním je mojí vášní. To, že pěstujeme 11 kvalitních odrůd, nám také umožňuje připravovat velmi dobrá cuvée.

V čem opravdu vynikáme je náš sekt Wilomenna, vyrobený tradiční ruční metodou Champagne. Získal řadu ocenění nejen u nás (absolutní Champion Prague Wine Trophy ve své kategorii, Zlatá medaile Vinařství roku, atd.), ale také v zahraničí (AWC Wienna, zlatá medaile).

  • Dáte si i mimo práci ráda skleničku vína? Nebo si práci, jak se říká, domů netaháte?

V životě dělám to, co mě baví a víno pro mě není jen práce. Ráda například hledám nové kombinace s jídlem, párování je můj koníček, stejně jako vaření. Uvařit něco dobrého a najít k tomu správné víno, to je pro mě vlastně dvojitý relax. Osobně dávám přednost vínu suchému, vychutnám si sklenku tříslovitého červeného, lehké růžové i svěží bílé. Víno je pro mě zážitek a přiznám se, že se nenechávám svazovat „pravidly“– plné červené víno si dám i v horkém letním večeru a stejně tak vychlazené růžové v zimě.

  • V období pandemie jste pořádali on-line degustace, stále v podobných akcích pokračujete?

Zkušenosti s on-line degustacemi si velice vážím a díky propojení s eventovou agenturou jsme je pořádali na velmi vysoké úrovni s několikačlenným štábem. Tento typ degustace máme pro klienty stále v nabídce, i když se musím přiznat, že preferuji osobní setkání. Není nad to degustovat vína přímo na místě, kde se rodí, tedy ve vinici. V té naší vás čeká okouzlující výhled na České středohoří a hrad Hazmburk. Tento typ degustace si zákazníci velmi oblíbili.

  • S vaším vínem jste již oslavila několik úspěchů, na co se aktuálně soustředíte?

Aktuálně jsou určitě trendy šumivá vína, na ta se zaměřujeme. Vidím také, že mladší ročníky dávají přednost vínům s nižším obsahem alkoholu. Což nahrává lehčím vínům.

Určitě musím zmínit i vzrůstající oblibu lokální a bio produkce. Všechna naše vína jsou rovněž veganská. V souvislosti s vínem to možná zní trochu divně, ale například pro čiření se běžně používaly bílky nebo rybí produkty. To u nás nenajdete. Pro čiření používáme bentonit, což je, zjednodušeně řečeno, jíl.

Dalším zajímavým trendem je zrání vína v betonovém vejci, které je vlastně jakousi kombinací starého a nového – dřevěných sudů a nerezových tanků. Tato vejce jsou k vínu velmi ohleduplná, při jeho zrání zamezují teplotním výkyvům a poskytují mu jemnou mikrooxidaci. Ta probíhá obdobně jako v dřevěném sudu, ovšem bez typických barriquovych tónů ve výsledné chuti.

Moderní spotřebitel chce být informován, chce vědět z jakých odrůd je víno připraveno, jaká obsahuje aditiva a podobně. Všem těmto trendům vycházíme vstříc.

Foto: se souhlasem Kateřiny Mikulíkové

Autor článku

Klára Michalová

Všechny články autora

šéfredaktorka FTV Prima , Prima FRESH

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů


Přečtěte si také

Recepty