Libečková sůl vítala hosty v restauraci Eska tak dlouho, až se stala jedním ze symbolů podniku. Jak ji vyrobit, když právě nemáte cestu do Karlína anebo přemýšlíte, jak kulinárně zpracovat úrodu bylinek ze zahrady?
Připravte vyhlášenou libečkovou sůl z Esky a uchovejte tak vůni výrazné bylinky na zimu
Ke chlebu patří sůl! Káže tak zažitá tradice – i menu v karlínské Esce, kde zdomácněl krajíc s čerstvě vyšlehaným máslem a libečkovou solí. Recept zabere sotva pár minut a jednoduše zakonzervuje bylinku, která dává sebevědomý charakter celé řadě jídel. Mix libečku a soli ochutí mimo jiné tatarák, rybu a jehněčí, grilované papriky, cukety nebo zelí, míchaná vajíčka, sezonní topinku se smaženicí a plátky špeku nebo jen nakrájená zralá rajčata. A to zdaleka není všechno!
Potřebujete:
- 300 g hrubozrnné mořské soli
- 100 g čerstvého libečku
Postup:
- V thermomixu nebo v mixéru typu blender rozmixujte sůl.
- Po pár vteřinách přidejte otrhané a oprané listy libečku – stonky se budou hodit do vývaru nebo na ochucení octa.
- Krátce mixujte do sypké konzistence.
- Ochucenou sůl uchovávejte v mrazáku, kde vydrží krásně zelená třeba celou zimu. Mimo chlad brzy zešedne, konzervační schopnosti ale neztrácí.
- Stejným postupem získáte například i sytě oranžovou „šafránovou“ sůl z květů měsíčku nebo lichořeřišnice, výrazně modrou chrpovou či aromatickou smrkovou sůl.
Příchuť domova
Libeček lékařský (Levisticum officinale) patří k nejdéle pěstovaným bylinám v regionu střední Evropy. Přestože má původ v Asii (botanici uvádějí Írán) a díky Římanům pak obrůstal Středozemní moře, podílí se na typické chuti středoevropské kuchyně. Bylinka nese tóny anýzu, hřebíčku, citronu i droždí, ale hlavně celeru a petržele, obzvlášť po usušení, kdy se její výraz zjemní do sladka.
Libeček skvěle pasuje i do klasické bramboračky s houbami. Připravte ji podle videoreceptu
Kompletní recept najdete ZDE
Brambory, jahody a čokoláda
Výrazné aroma pasovalo libeček na polévkové koření – s přezdívkou „maggi“. Čerstvé i sušené listy se používají citlivě, aby jejich kořeněná pikantní chuť neoslabila ostatní spoluhráče v jídle – na síle jim neubírá ani delší tepelná úprava. Krájejí se jak do salátů, marinád a dipů, tak do omáček, majonézy a nakládané zeleniny – libeček se dobře páruje s kysaným zelím, kedlubnou i ředkvičkou, nakládačkami, rajčaty nebo mrkví.
Kuchaři posílají libeček do vývarů a (miso) polévek, bylinkových a rajčatových omáček, nádivek, luštěninových a houbových jídel nebo ragú (ze zvěřiny). Stejně tak mu důvěřují v receptech s rybou (nejlépe uzenou) a drůbeží – často na něj spoléhají při pečení kuřete.
Libeček ovoní také pečenou kořenovou zeleninu, brambory a topinambury, bylinkové octy (ve dvojici s estragonem), máslo i pesto, ve kterém se obvykle kombinuje s pažitkou, petrželí anebo kerblíkem. V podobném doprovodu tvoří náplň omelety nebo těstovin – s čerstvým sýrem, hráškem, salsicciou či houbami.
Hlasitý libeček se ztiší v bylinkové směsi s koprem, koriandrem, kopřivami, fenyklem a majoránkou, mátou nebo špenátem. Na dezertním lístku vystupuje po boku jahod a čokolády, meruněk a jablka – čerstvý, karamelizovaný nebo ve formě zmrzliny.
Legendy a symboly
Libečku se říká různě, v českých krajích se dochoval „vopich“ nebo zmíněné „maggi“. Pojmenování se při tom svádí na domněnku o afrodiziakálních účincích – dívky se prý na radu starších koupaly ve vodě aromatizované bylinkou. Jiné vysvětlení odkazuje k latinskému názvu.
V zahradě libeček nepotřebuje žádnou zvláštní péči, stačí mu polostín a vlhko. Výměnou za to nabízí léčivé účinky – a podle předků dokonce chrání před zlými silami. Dříve se listy vkládaly do bot unaveným poutníkům, kteří se v hostincích osvěžili nápojem z libečku a řebříčku, voňavá semínka se dodnes macerují v brandy – k výrobě likéru proti žaludeční nevolnosti. Chleba se solí figuruje v různých kulturách. Většinou má za úkol vyjádřit přání blahobytu, symbolizuje pospolitost, pocit domova, přátelství a sdílení – zkrátka přesně to, co slibuje i gastronomie!
Zdroj: Jídlo a radost
šéfredaktorka FTV Prima , Prima FRESH