Na Bílou sobotu se zadělalo, večer upeklo a v neděli ráno posnídalo. Mazanec je nedílnou součástí velikonočního veselí s dlouhou historií. Je navíc důležitým symbolem.
Mazanec se původně pekl bez cukru. Hospodyně ho braly do kostela
Mazanec se peče od nepaměti Zdroj: iStock
Konec dlouhého předvelikonočního půstu se musel řádně oslavit, a čím jiným než dobrým jídlem a pitím. Jedna z takovýchto tradičních dobrot je i kynutý mazanec, který je skvělý na snídani.
Velikonoční neděle byla právě tím prvním dnem, kdy se smělo po půstu dosyta jíst. Mazanec tak zahajoval dny hodování a stal se symbolem konce odříkání a začátku nového života. Hospodyně ho braly na velikonoční neděli do kostela, aby ho nechaly posvětit.
Křížek se řezal na hřbet mazance
Nejstarší recepty na mazanec pocházejí z 15. století. Dříve však nebyl tak sladký jako dnes. Přidávala se do něj nanejvýš nasládlá smetana. Cukr byl nedostatkovým a hlavně velmi drahým zbožím.
Majetnější rodiny pekly několik bochánků, aby měl každý svůj. Přidávaly navíc do těsta tvaroh pro vláčnější výsledek. Lidé ze skromějších poměrů se dělili zpravidla o jeden bochánek v celé rodině. Bez rozdílů sociální vrstvy se pak na mazenec vždy vykrojil křížek, který symbolizoval ukřižování Ježíše Krista.
Zdroj: pernerka.cz; foto: iStock.com
