Seznamte se s hrdinou kuchyně: Martin Škoda je profi fanda gastronomie

Vzpomenete si, kdy a co jste poprvé uvařil sám?

Bylo mi tehdy asi osm let, možná devět. To víte, už si to přesně nepamatuju, jako malý kluk jsem nečekal, že mě jednou vaření tak pohltí, stane se pro mne prací i zábavou. Už vůbec mě nenapadlo, co vše se kolem mého otáčení u sporáků uděje. Vlastní kuchařky, pořad v televizi o vaření, dělat vařením radost ostatním lidem a možná je i v něčem motivovat, inspirovat :) Nevím, zda to bylo úplně první jídlo, ale první, které jsem si vyfotil určitě - lentilkový dort z pudinku s piškoty. Pak jsem taky hodně dělal saláty, byly lehké a hlavně babča měla plnou zahradu ovoce a zeleniny, co víc si přát.

K vaření máte blízko od dětství. Co vás na něm už tehdy nejvíc bavilo?

Hlavně jsem hodně rád jedl, to bylo myslím zásadní. Mamka vždycky říká, že když jsem byl nemocný a trochu mi klesla teplota, třeba na 38 stupňů, jako první jsem začal mluvit o jídle, takže poznala, že už jsem v pohodě. Jídlo jsem možná bral tak trochu jako rituál. Dnes říkám, že je to součást kultury, něco co spojuje lidi, co si můžeme užívat. Tehdy jsem to samozřejmě takhle nepojmenoval, ale v podstatě jsem to dělal. Z mé původní cesty mladého nadějného hokejisty mě svedlo zranění. V tu chvíli jsem věděl, že další v řadě, co můžu a chci dělat naplno, je vaření.

Netajíte, že vaší inspirací je Jamie Oliver. Objevil jste ho sám? Vaříte podle něj? Je něco, v čem je podle vás nepřekonatelný?

Přesně tak. Je to moje velká inspirace už od dětství a netajím se tím. Jako malý kluk jsem často seděl u televize a vždycky se těšil na to, až zase vlétne na obrazovku a předvede tam svůj gastro rock and roll. Měl jsem doma taky celou edici DVD jeho pořadu Šéfkuchař bez čepice. Jamie vždycky vyrazil na nákupy, pozval partu kamarádů, uvařil jim, popili a bavili se u toho. Myslím, že právě on ve mně začal vzbuzovat pocit, že jídlo je něco víc než jen palivo, že je to opravdu součást kultury. Už v té době to byl takový „zjev“ na televizní obrazovce, oproti pořadům, které řešily zejména přesný postup, precizní provedení receptu a až ve druhé řadě ten příběh, který se děje kolem.

Mám skoro všechny jeho kuchařky, libí se mi, jaký si drží styl. Každá je jiná, ale v podstatě všechny mají Jamieho jasný rukopis. Občas jsem nějaký recept vyzkoušel, ale často se radši snažím jít trochu do neznáma a zkoušet, experimentovat, protože jak jedno jídlo uvaříte 3x, najednou zjistíte, že to může být pořád lepší, a dost se tím v kuchyni naučíte. Časem vás začnou napadat nové kombinace, které víte, že budou fungovat.

Jamie je určitě nepřekonatelný v tom, jak pořád dokáže udávat směr. Je v akci víc než 17 let, ale pořád jde s dobou, dokázal se skvěle přizpůsobit online prostředí, pořád ukazuje, jak mají být zpracované pořady o vaření, vlastně vymyslel tak trochu vlastní styl cooking show, který se snaží spousta produkcí a kuchařů po světě co nejlépe okopírovat. Nenechává si své know-how pro sebe, nebojí se zapojit ostatní lidi, které vaření baví stejně jako jeho. Má velkou celoživotní vizi, přesně ví, co chce. Co ale nechápu, kde na ty všechny věci bere čas a energii. Mimo to se totiž věnuje celé řadě neziskových kampaní, je neúnavný a pracuje pořád dál a dál, i když už by vůbec nemusel, protože vyděláno má tak na 5 životů :) Prostě jeho práce, jeho vášeň a radost.

Kulinární pořad Hrdina kuchyně sledujte každou sobotu v 18.10 na Primě!

Nejste prototypem klasického kuchaře, sám o sobě říkáte, že jste „profi fanda gastronomie“. Co si pod tím máme představit?

Snažil jsem se tím trochu odlišit od klasických kuchařů, šéfkuchařů, protože já na rozdíl od nich nejsem vyučený a nemám delší praxi v provozu. Tím spíše jejich práci nesmírně respektuji. Ale pozor, to jak je práce v restauraci stresující a náročná, vím moc dobře. Kuchyň v restauraci je pro mě takovou praxí. Těším se na každou příležitost, kdy mohu kolegům kuchařům v kuchyni pomoct, nasát atmosféru, pořádně ´zamakat´. Sám se ale snažím lidi k vaření hlavně přitáhnout a ukázat jim, že domácí vaření je naopak zábava, odreagování a něco, co by si měli užít. Navíc se často snažím jít po své ose, nedržet se zavedených konvencí, jako se chce po kuchařích v restauraci. Sice se snažím odlišit, ale stejně mě pořád spousta lidí za kuchaře bere i tak :) Dříve jsem recenzoval různé restaurace, teď jsem pochopil, že rád vyměním místo toho, co o jídle a podnicích píše, za ten druhý břeh. Celkem často se ale stává, že mě někdo osloví, abych se podílel na konceptech nových restaurací, školení personálu, nebo abych zasedl v porotách různých gastro soutěží. A já říkám, že určitě nejsem ten správný typ na takové věci, protože ve 23 letech musíte ty zkušenosti získávat sám, se vší pokorou. Jsem ten, co hlavně vaří a vařením dělá druhým radost.

Jste vůbec nejmladším autorem kuchařky u nás. Navíc kuchařky, za kterou jste v 17 letech získal ocenění za třetí nejlepší debutovou kuchařku na světě. Světový úspěch zaznamenala také vaše druhá kuchařka. Kuchařské Oscary jste tak získal vlastně na začátku své kariéry „profi fandy gastronomie“. Změnil vás tento úspěch nějak? Kam bude Martin Škoda stoupat výš? Co připravuje?

První kuchařku jsem si dával dohromady v podstatě sám, takže to byla neskutečná satisfakce a úspěch, měl jsem tehdy vážně radost. Protože jsem byl v té soutěži navíc úplně nejmladší. To že se mi ve 22 letech podařilo cenu obhájit, a hlavně získat osobnostní cenu majitele soutěže, je pro mě ale snad ještě cennější, zvlášť když v soutěži bylo přes 10 tisíc kuchařek, včetně těch od Jamieho Olivera nebo Gordona Ramsayho. Je to něco, co mě hodně motivuje, díky cenám jsem získal i nabídky na překlad kuchařky do cizích jazyků. Za tím vším ale stojí spousta odříkání, důležitých rozhodnutí a i risku. Abyste uspěli, musíte něco udělat jinak, nekonvenčně, dopředu nevíte, jak lidé budou reagovat, stojíte na hranici úspěchu a neúspěchu. Je to hodně těžké, ale touha dělat věci po svém vás žene dál. I proto jsem se celkem brzo začal řídit rčením „méně je někdy více“. Když se bude lidem líbit to, co dělám, budu naprosto spokojený. No pořád se něco děje, snažíme se nedělat věci jen tak, všechno by mělo na sebe navazovat a dávat smysl, jít ruku v ruce. Teď bylo a ještě je práce s pořadem, vlastně celý rok mám vaření, grilovaní, kurzy, cooking show, prezentace, ale v dalších letech bych chtěl udělat něco hodně netradičního na hudebních festivalech. No a nesmím zapomenout na uzavření kuchařské trilogie posledním dílem Škoda nevařit 3.

Martinovy kuchařky zaujmou už na první pohled netradiční obálkou i výjimečnou vazbou. Foto: archiv

Vydáváte kuchařky, vedete vlastní kurzy, připravujete velké gastroakce, podporujete kampaně za zlepšení stravování a od podzimu jste protagonistou své vlastní televizní kulinární show. Kolik hodin má váš den? A jak vlastně teď vypadá takový obyčejný den Martina Škody?

Každý je tak trochu jiný, někdy 2 dny jen sedím u počítače, píšu recepty, jindy zase s parťákem Jirkou Nevečeřalem a zbytkem týmu dáváme dohromady nové koncepty, projekty. Právě formujeme takovou Škodovu strategii, jak v odvážných konceptech, tak v tom, pod co se podepíšeme. V tom jsme velmi opatrní, ale na druhou stranu, pokud se pro něco nadchneme, jdeme do toho po hlavě. Jindy se zase stane, že 3 dny v kuse griluju. Je to hodně rozmanité. Vzhledem k tomu, že nejsem ten „klasický kuchař” tak mám v podstatě každý týden úplně jiný. A to mě na tom celém hodně baví, pořád jsem v nových prostředích, s novými lidmi… Ale máte pravdu, když zrovna nevařím, tak vařením, tím co se děje na „vařba“ scéně stejně žiju 25 hodin denně a 8 dní v týdnu.

Je nějaké jídlo, které nemáte rád? A naopak, která kuchyně je vám nejbližší?

Dneska už sním v podstatě všechno, ale nejsem moc fanda do sladkého. Takové šišky s mákem by mi asi musela udělat slečna, kterou bych hodně miloval, abych snědl celý talíř :) Hodně rád mám naší českou kuchyni, mrzí mě, že jsme na ni tak trochu zanevřeli. Měli bychom být více hrdí, dříve se u nás vařila první liga, teď se to pomalu vrací, ale ještě je před námi hodně dlouhá cesta. Neznamená to dát si svíčkovou 3x týdně, česká kuchyně může být i lehká, co takový lehký salát z brambor s grilovaným pstruhem? Hodně rád mám taky tu španělskou, je to tím, že jsem studoval na střední bilingvní sekci gymnázia a hlavně mám hodně španělsky mluvících kamarádů. Někteří z nich jsou navíc kuchaři, takže se to spojení v podstatě nabízí.

Je nějaké jídlo, které vaříte nejraději? Nebo nejlépe? A které vaříte nejčastěji svým rodičům?

Tak to je záludná otázka. Určitě nejraději dělám maso, klidně v celku a pomalu pečené. Toho už jsem se napekl spoustu. Je to krásný pocit, když z grilu nebo trouby vyndáte něco, co chutná jako dort a je šťavnaté jako to nejlepší rajče. Jinak ale záleží hlavně na náladě a situaci. Rodiče to vždycky nechají na mně, já teď už doma moc nejsem, protože práce je fakt hodně, takže když po delší době přijedu, chci jim udělat radost a docela si s tím vyhraju. Zrovna teď připravuju velkou grilovačku, pozval jsem celou rodinu. Peču chleba, mám naložené krevety, udělal jsem salát z tarhoni, grilované papriky, taky vyzrálé hovězí. Brácha ještě přivezl kuře. Bude sranda.

Na co se diváci HK mohou těšit? Respektive, čím Martin Škoda naláká diváky?

Diváci se můžou těšit na 13 dílů, kdy každý díl = jeden hrdina kuchyně = jedna česká surovina, o které to ten den celé bude. Myslím, že to nebude klasická cooking show, kterou diváci znají. Nepůjde jen o vaření v jedné kuchyni. Každý díl se toho uděje opravdu hodně, spousta scén se odehrává na obrovské zahradě u staré fary, kde s Maruškou „pobýváme”, je to úplná idylka. Maruška navíc vyráží na farmy za farmáři a zjišťuje o každém hrdinovi kuchyně zajímavé informace, já ji na některých cestách doplním, ona mě zase někdy doplní v kuchyni. Věřím, že v pořadu bude více akce, že se diváci taky zasmějí a ocení super kameru, na kterou se to celé točilo. Mým hlavním přáním je, aby se to lidem líbilo, aby si zpříjemnili víkend a pořad si užili, stejně jako jsme si to užili my dva s Maruškou.

Kdo nebo co je vašim hrdinou kuchyně?

V pořadu je to určitě Maruška, která se ukázala jako skvělá parťačka, jak na obraze, tak i mimo něj. Za sporákem byla díl od dílu lepší a lepší, mimo to mě naučila taky mnoho hereckých triků, měl jsem v podstatě takový měsíční herecký workshop. V prostojích mezi natáčením jsme měli dost času bavit se i o jiných věcech, než jen o našich hrdinech kuchyně, a hodně jsme se u toho zasmáli. Mimo pořad je to pak určitě Jamie, bez kterého bych asi nikdy vařit nezačal.

Hrdina kuchyně

Martine, proč je, či by byla, škoda nevařit?

Abychom to v životě nějak ustáli, tak musíme jíst tak i tak. Tak si myslím, že bychom si to jídlo a vaření měli užít, brát jako součást kultury každého dne, stejně jako dobrý film nebo koncert. Není to prostě jen palivo, ale něco, co má neskutečný vliv na naše zdraví, náladu, koncentraci, na celý život. Proto se snažím lidem říkat, že je škoda nevařit!

A na konec – Maruška Doležalová očima Martina Škody...

Jak už jsem naznačil, Maruška je skvělá herečka, parťačka. Hodně jsem se toho od ní naučil, ale hlavně mám pocit, že jsme si dost sedli i po osobní stránce, což by mělo být vidět i na obraze. Nemám rád, když je něco umělé, když lidi na obrazovce vypadají jen jako moderátoři, kteří se mimo záběr třeba nemůžou pomalu ani vystát. To náš případ určitě není, dost jsme se zasmáli a ty natáčecí bloky vždy po 10 dnech docela utekly. Hlavně si taky vážím toho, jaká Maruška je jako osobnost, nehraje žádné pózy, preferuje kvalitu před kvantitou a jsme si hodně podobní… Díky za to :)

Jak na to - Tipy a triky v kuchyni

Hrdina kuchyně: Krůta – zde najdete recepty z 1. dílu