Mrkev je v Česku oblíbenou zeleninou, která je součástí mnoha pokrmů a základní surovinou pro přípravu vývarů, omáček a dezertů. Sytě oranžový kořen není dobrý pouze na oči, ale funguje jako prevence zdraví. V minulosti byla mrkev považována za exotickou a navíc vypadala úplně jinak.
Mrkev v minulosti nebyla oranžová. Léčila sexuální neduhy a hadí uštknutí
Předpokládá se, že původní mrkev vypěstovali v Afghánistánu kolem 7. století našeho letopočtu a měla fialovou barvu. Postupem let se mrkev dostala mezi staré Řeky a Římany. Řekové nazývali mrkev „philtron“ a používali ji jako lék lásky – díky čemuž měli být muži horlivější a ženy poddajnější. Římský císař Caligula, věře těmto příběhům, donutil celý římský senát jíst mrkev pravidelně, aby je lidé viděli jako divokou zvěř v říji.
V Evropě mrkev léčila
Indie, Čína a Japonsko začaly pěstovat mrkev jako potravinářskou plodinu od 10. století. Do Evropy se mrkev dostala až v pozdním středověku kolem 14. století. V té době ji lékaři předepisovali na vše od sexuálních neduhů až po hadí uštknutí.
Oranžová mrkev je z Holandska
Předpokládá se, že oranžová mrkev pochází z Holandska. V 16. století byly původní červené, fialové, černé, žluté a bílé odrůdy měněny do dnešní jasně oranžové barvy a sladké chuti.
Mrkev se během alžbětinských časů dostala také do Anglie. Někteří lidé ji jedli klasicky, jiní však používali chlupaté stonky ke zdobení vlasů, klobouků, šatů a kabátů.
Mrkev nad zlato
Mrkev je extrémně všestranná zelenina, která chutná syrová i vařená. Je nedílnou součástí mnoha receptů z celého světa. Amerika je proslulá lahodným mrkvovým dortem, v Indii se mrkev používá k výrobě lahodného dezertu halva. Mrkev je také důležitou přísadou v mnoha židovských receptech, jako je tzimmes – sladký oranžový guláš. U nás se bez ní neobejde svíčková a každý pořádný vývar.
Zdroj: British carrots
redaktorka FTV Prima