Mrkev v minulosti nebyla oranžová. Léčila sexuální neduhy a hadí uštknutí

Různé barvy mrkve Zdroj: iStock

Mrkev je v Česku oblíbenou zeleninou, která je součástí mnoha pokrmů a základní surovinou pro přípravu vývarů, omáček a dezertů. Sytě oranžový kořen není dobrý pouze na oči, ale funguje jako prevence zdraví. V minulosti byla mrkev považována za exotickou a navíc vypadala úplně jinak.

Předpokládá se, že původní mrkev vypěstovali v Afghánistánu kolem 7. století našeho letopočtu a měla fialovou barvu. Postupem let se mrkev dostala mezi staré Řeky a Římany. Řekové nazývali mrkev „philtron“ a používali ji jako lék lásky – díky čemuž měli být muži horlivější a ženy poddajnější. Římský císař Caligula, věře těmto příběhům, donutil celý římský senát jíst mrkev pravidelně, aby je lidé viděli jako divokou zvěř v říji.

V Evropě mrkev léčila

Indie, Čína a Japonsko začaly pěstovat mrkev jako potravinářskou plodinu od 10. století. Do Evropy se mrkev dostala až v pozdním středověku kolem 14. století. V té době ji lékaři předepisovali na vše od sexuálních neduhů až po hadí uštknutí.

Oranžová mrkev je z Holandska

Předpokládá se, že oranžová mrkev pochází z Holandska. V 16. století byly původní červené, fialové, černé, žluté a bílé odrůdy měněny do dnešní jasně oranžové barvy a sladké chuti.

Mrkev se během alžbětinských časů dostala také do Anglie. Někteří lidé ji jedli klasicky, jiní však používali chlupaté stonky ke zdobení vlasů, klobouků, šatů a kabátů.

Mrkev nad zlato

Mrkev je extrémně všestranná zelenina, která chutná syrová i vařená. Je nedílnou součástí mnoha receptů z celého světa. Amerika je proslulá lahodným mrkvovým dortem, v Indii se mrkev používá k výrobě lahodného dezertu halva. Mrkev je také důležitou přísadou v mnoha židovských receptech, jako je tzimmes – sladký oranžový guláš. U nás se bez ní neobejde svíčková a každý pořádný vývar.

Zdroj: British carrots