Koláč přátelství aneb Poznejte pohnutou historii dýňového koláče

Představit si americký Den díkuvzdání bez dýňového koláče je asi tak stejně nemožné, jako představit si naše Vánoce bez vanilkových rohlíčků. Cestu ke křehkému korpusu naplněnému hustým kořeněným zlatohnědým pyré ale předcházela jiná a mnohem náročnější – ta, kterou urazili angličtí osadníci, než přistáli u amerických břehů, i to, co je po příjezdu očekávalo.

Dýně se začaly pěstovat v oblasti Střední Ameriky zhruba pět tisíc let před naším letopočtem a brzy se rozšířily po celém kontinentu. Byly jednou z prvních plodin, s níž se Evropané po Kolumbově cestě seznámili. V roce 1536 se objevily první doložené zmínky o dýních v Anglii a už o několik desetiletí později se začaly pěstovat i tam. (Jejich anglický název pumpkin je ale prý odvozen z původního pumpion, což prý mělo imitovat francouzské pompon, slovo odkazující ke kulaté třapaté ozdobě…) Anglická kuchyně v té době měla nejrůznější plněné koláče ráda, a tak se do nich brzy dostala i dýně.

Je možné, že někteří z kolonistů, kteří roku 1620 vypluli na lodi Mayflower najít nový život za velkou louží, dýně znali podobně jako domorodý kmen Wampanoagů. Byla to však právě zkušenost těchto indiánů i jejich ochota pomoci, která kolonisty zachránila a dala i vznik legendě, na níž Den díkuvzdání (a s ní i pumpkin pie) stojí. První rok a zejména zimu v kolonii Plymouth totiž přežilo jen 50 anglických usídlenců. K těm se v období podzimní sklizně přidalo na devadesát indiánů. Na jakési dožínkové slavnosti tehdy s největší pravděpodobností figurovaly i dýně, respektive koláče s náplní z nich.

Podobu na sebe bral pumpkin pie na obou březích oceánu během let různou. Francouzská kuchařka z roku 1653 doporučovala dužinu dýně vařit v mléce a před použitím ji scedit. Anglická kuchařka Hannah Woolleyová uvádí roku 1670 recept na páj, v jehož náplni se střídají vrstvy dýně a jablek, rozmarýnu, majoránky a tymiánu. Jakousi kolonizační inovací bylo naplnění vydlabané dýně okořeněným a oslazeným mlékem a dýně se pak uvařila nebo upekla přímo v ohništi. Podobný recept se objevil i v Anglii, ale dýně tady byla naplněná plátky jablek. Recepty to tedy byly vlastně o dost složitější či pracnější, než jsou dnešní dýňové koláče, na něž lze koupit jak hotové těsto, tak dýňové pyré v konzervě… nicméně vraťme se ještě na skok do historie.

Počátkem 18. století byl už dýňový koláč v té či oné podobě pevnou součástí vznikající americké kuchyně a zejména oslav Dne díkuvzdání, symbolického to poděkování kolonistů indiánům, kteří jim pomohli v novém světě přečkat první zimu. V jedné z průkopnických tamních kuchařek, American Cookery Amelie Simmons z roku 1796, najdeme hned několik receptů na pumpkin pie, dost podobných těm dnešním. Brzy se stal v severních státech ikonickým a do značné míry i symbolem snah o zrušení otroctví a zrovnoprávnění původního obyvatelstva. Například bojovnice za tyto kauzy Lydia Maria Child zakončila roku 1842 svou slavnou poému o Dni díkuvzdání výkřikem Ať žije dýňový koláč!

O osvobození od části kuchyňských povinností se pak roku 1927, kdy už byla obliba dýňového koláče rozšířená i do jižanských států, postarala konzervárenská společnost Libby´s, když na trh uvedla dýňové pyré v konzervě (i ta se stala ikonou a symbolem „dne D“ stejně jako neprůstřelný recept na koláč, uvedený na její etiketě).

Autor: Jitka Rákosníková

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů


Přečtěte si také

Recepty