Lahůdková odysea aneb Cesta do hlubin řecké kuchyně Zdroj: iStock
Z jedné z nejnavštěvovanějších dovolenkových destinací si vozíme také jídelní zážitky i mnoho receptů. Suvlaki, gyros, musaka, keftedes – to jsou přece obecně milované symboly řecké kuchyně. Ani zdaleka však nevystihují její šíři a pestrost. Podívejme se tedy pod pokličky řeckých hrnců trochu blíž.
Když skutečně projedeme Řecko mimo jeho vyhlášené turistické lokality, a navíc pokud sem zabrousíme i mimo žhavé letní měsíce, objevíme patrně úplně jinou zemi. Nejen na pevnině, ale i na ostrovech, které jsou nejčastějšími cíli turistů.
Řecká kuchyně dodnes jeví pozoruhodnou soudržnost s tím, co se vařilo už ve starověku. Geografie a topografie této země s jejími rozsáhlými a vysokými pohořími, často velmi zalesněným a zeleným vnitrozemím i nekonečné kilometry pobřeží s plážemi všeho druhu a vegetací spíš subtropickou vysvětlují fakt, že řecké suroviny a s nimi i kuchyně jsou neobyčejně rozmanité. Páteř tvoří obiloviny, luštěniny, listová, často planě rostoucí zelenina a byliny, olivový olej a olivy, fíky, hrozny i víno a famózní produkty z kozího, ovčího i kravského mléka. Na pobřeží pak pochopitelně ryby a mořské plody. Maso jatečních zvířat bylo v Řecku vždy velmi vzácné a dodnes tvoří spíš menší část jídelníčku.
Lahůdková odysea aneb Cesta do hlubin řecké kuchyně 2 Zdroj: iStock
Základy středomořské kuchyně tak, jak je tento pojem chápán dnes, tedy coby zdravý jídelníček plný zeleniny, luštěnin, olivového oleje, ovoce a menšího množství masa, do značné míry vše domácí provenience, položili právě staří Řekové. Obyvatelstvo helénského původu se usazovalo po celé středomořské pánvi, tedy i v oblastech dnešního Španělska, Sicíle, jižní Itálie, Francie a Turecka. Jejich způsob stravování pak ovlivnil celou tuto oblast navždy. Dávní Řekové byli také první, kdo o vaření zachovali písemné důkazy, z nichž je zřejmé, jak si vážili výtečných domácích surovin. Spisovatel Athénaios popsal ve 2.století n. l. ve známém díle Vzdělanci u stolu i to, jak se mění chuťové vlastnosti jednotlivých potravin během roku a ve které sezoně je nejlepší je konzumovat.
Toto povědomí je ostatně znát i v dnešním Řecku – každý „domorodec“ vám rád prozradí, odkud jsou nejlepší (alespoň podle něj) vajíčka, med, drůbež, sýry, mandle, pistácie či různé druhy zeleniny. Venkovní trhy, pořádané pravidelně v různých čtvrtích metropole i ve vesnicích, jsou stále primárním zdrojem nákupů čerstvé místní zeleniny, luštěnin, vajec a ovoce. Ani místní fast food, tedy suvlaki či gyros, není nikdy předpřipraven či nedej bohové vařen ze zmražených surovin. Vše se dělá čerstvé a přímo na místě.
O blahodárnosti olivového oleje už byly popsány stohy papíru a leckterý nutricionista postavil na tomto tématu svou vědeckou práci i kariéru. Antičtí Řekové nemohli mít poznatky a metody dnešní vědy, ale velmi dobře věděli, jakým zázrakem tento houževnatý strom je (jeho zničení či poškození se také velmi tvrdě trestalo) a co za poklad jsou jeho plody. Řekové svůj obecně dobrý zdravotní stav připisují právě velké konzumaci olivového oleje (který používají na všechny kuchyňské úpravy), spojené s mírnou konzumací tamního neméně skvělého vína. Jediné, na čem se shodnout nemohou, je to, který řecký olivový olej je nejlepší. A není divu, skvělý je totiž z každého koutku Řecka, byť se jeho organoleptické vlastnosti mohou velmi výrazně lišit v závislosti na podnebí a geografických podmínkách.
Přes Řecko se od antických dob přehnaly mnohé dějinné vlny a ty s sebou přinesly bezpočet kulinárních vlivů. Řecká kuchyně se výrazně proměnila během turecké nadvlády a adaptovala celou řadu postupů a surovin kuchyní Blízkého a Středního východu. V řadě míst, zejména na ostrovech, zanechali své stopy Italové, resp. Benátčané, zavály sem i ozvěny francouzské gastronomie. Základ, neoddělitelný od tisícileté historie, ale zůstal nezměněn. Využívá především skvělé domácí produkce a je její oslavou.
Lahůdková odysea aneb Cesta do hlubin řecké kuchyně 3 Zdroj: iStock
Řekové jsou velmi pohostinní a předkládat jídlo hostům je pro ně vždy příležitostí, jak ukázat tamní kuchyni v celé její šíři. Proto se vždy začíná předkrmy mezedes, a to vždy v množném čísle. Na stůl přijdou nejrůznější chuťovky, pochutiny, salátky, uzeniny, sýry. Samozřejmě olivy v nejrůznějších obměnách a pečivo, světlý bílý chléb. Ač se předpokládá, že k jídlu budete pít pivo a víno, nesmí chybět džbán čerstvé vody.
Hostinu obvykle otevírá aperitiv v podobě ouza a mezi předkrmy nechybí „zeleň“, což jsou tradičně lístky planě rostoucích rostlin jako jsou pampelišky či rukola. Podávají se jen mírně povařené, s kapkou octa, citronem a olivovým olejem, a jejich mírná nahořklost je považována za dokonalou přípravu žaludku před následnou tsunami jídel. Kdo není na řeckou pohostinnost zvyklý, těžko se smiřuje s tím, že po té spoustě předkrmů přijde ještě hlavní chod, salát a trocha něčeho (opravdu) sladkého… Takže: ať vám u řeckého stolu žehnají olympští bohové!
Zdroj: autorský text, časopis Prima FRESH, zdroj foto: iStock
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
playboy
lajk
prima-living
