Fazole jsou luštěniny rozšířené po celém světě. Původně pocházejí z tropické Ameriky. Nejoblíbenější jsou tudíž v kuchyni mexické, jihoamerické, kubánské a na jihu USA.
Fazole – Mexiko na stole
Fazole jsou popínavé nebo vzpřímené byliny. Používáme je jako zralé plody (vyluštěné z lusků) nebo jako lusky v nezralém stavu (keříčkové fazole).
Když se fazole pěstují pro sklizeň nezralých lusků, řadí se mezi zeleninu a označují se jako fazolky.
Trocha historie: První se s fazolemi seznámil již Kryštof Kolumbus na Kubě. Pěstování fazolí si indiáni osvojili patrně ještě před kukuřicí. Později s ní byly vysévány do smíšených kultur, kde byla kukuřice oporou polodivokým popínavým formám fazolí. Ve Španělsku vzbudily fazole značnou pozornost. Ovšem jako u jiných tehdy z Ameriky dovážených rostlin byly i tyto zpočátku spíše okrasnou kuriozitou. Ukázalo se však, že velká semena jsou jedlá, výživná a chutná.
Okrasné využití: Jelikož byla u některých druhů fazolí zjištěna rekordní rychlost růstu (až 7 cm za den), je patrné, že fazole dovedou rychle vytvořit zelenou neprůhlednou stěnu i různá romantická zákoutí. Například na terasách nebo lodžiích se často pěstuje fazol šarlatový, který má nejen sytou zeleň listů a rychlý růst, ale i výrazné květy bílé a červené barvy.
Využití v kuchyni: Zvláštností těchto luštěnin je vysoký obsah bílkovin (fazole jich mají 23 %, zatímco například pšenice jen 12 %.) Fazole do určité míry nahrazují maso ve vegetariánské kuchyni.
Nevýhodou kuchyňského zpracování suchých fazolí je jejich dlouhá příprava. Před vařením je třeba fazole přebrat, procedit, vyplavit případné nečistoty a namočit alespoň na 12 hodin do vody. Čím jsou fazole starší a vysušenější, tím je potřeba déle je máčet. Vaříme raději ve větším množství vody. Před uvařením je zásadně nesolíme.
Na co si dát pozor: Syrové fazole obsahují mírně toxické bílkovinné látky toxalbuminy, které vyvolávají střevní potíže. Povařením se jejich jedovatost ruší. Speciální vlastností fazolí, ale i jiných luštěnin je někdy nepříjemné nadýmání.
Fazolová polévka s klobásou
Suroviny:
• 200 g bílých fazolí
• 2 cibule
• 100 g klobásy
• 2 lžíce hladké mouky
• 2 lžíce sádla
• 1,5 l vývaru
• 1 dl smetany
• sůl, pepř
Postup: Přebrané a 12 hodin namočené fazole uvaříme. Na sádle orestujeme nakrájenou cibuli s moukou a uděláme jíšku. Zalijeme vývarem, přidáme nakrájenou klobásu, sůl, pepř a fazole a necháme provařit. Na závěr zjemníme smetanou.
Místo klobásy můžeme použít i jiný druh tepelně upraveného masa nebo uzeniny.
Zelené fazolky na smetaně
Suroviny:
• 500 g zelených fazolových lusků
• 50 g másla
• 2 lžíce hladké mouky
• 1 kelímek smetany
• 1 lžička octa
• sůl, pepř
Postup: V osolené vodě uvaříme očištěné fazolky do poloměkka a potom scedíme a necháme okapat, (slitou tekutinu dáme stranou). Na rozpuštěném másle uděláme světlou jíšku, kterou zředíme vodou z lusků a smetanou. Po krátkém povaření přidáme koření, fazolky a ocet. Podáváme s bramborem, vařeným vejcem nebo hovězím masem.
Využijte nabídky na „fazolovém“ trhu u nás. Celoročně jsou k dostání fazole suché, konzervované a čerstvé či mražené zelené fazolové lusky. Luštěniny nejen patří do našeho jídelníčku, ale i výborně chutnají.
Autor: Alžběta Krchová