Jitka Rákosníková, Klára Michalová

Mlsání jako dobrodružství – vydejte se na pozoruhodnou cestu za španělskými tapas

Procházka tapas bary v jakémkoliv španělském městě splní hned několikerý účel. Je malým kulinárním výletem, jenž dokonale uspokojí vaše chuťové buňky (o hladu ani nemluvě), je společenskou i rodinnou událostí a může se proměnit i v napínavý film, sledovaný v reálu.

Tapas historicky

Možná jako u většiny jídel či jídelních zvyků zakotvených v kultuře toho kterého národa může být jejich počátek halen tajemstvím nebo může být vykládán několika způsoby. Ohledně tapas jich také koluje více. Ta s nejvznešenějšími konotacemi mluví o kastilském panovníku Alfonsovi X., jemuž jeho osobní lékař doporučil snižovat kalorický příjem (řečeno eufemisticky), a král pak od bohatých tabulí přešel k „zobání“ malých chuťovek.

Ty ostatně nebyly na jihu Španělska v okolí Sevilly či Córdoby žádnou novinkou, v horkých dnech si místní rádi v podvečer dali ke sklence sherry nějakou tu drobnou chuťovku na čerstvém vzduchu. Místní hostinští to pro jistotu dělali tak, že sklenku se sladkým nápojem ochránili před dotěrným hmyzem malým talířkem, na nějž položili malou porci něčeho dobrého. A jelikož zakrýt či přikrýt se španělsky řekne „tapar“ a poklička je „tapa“, nebyla už dlouhá cesta ke generickému výrazu tapas coby výběr různých chuťovek.

Jestli s tím měl král Alfons něco společného nebo ne, to se už asi nikdo nedozví. Nepopiratelné ovšem je, že ve zvyku podávat před větším jídlem řadu drobných chuťovek najdeme arabské stopy – vždyť v tamní jídelní kultuře je bohatá tabule plná nejrůznějších chuťovek a předkrmů neodmyslitelná. A s arabským kulturním dědictvím se na jihu Španělska setkáváme na každém kroku.

Klasická španělská tortilla s bramborami je klasickým zástupcem tapas. Připravte ji podle videoreceptu se Zdeňkem Pohlreichem

Kompletní recept najdete ZDE: Španělská tortilla s klobásou chorizo

Chuťovka pro jazyk i řeč

Jsou-li tapas nekonečně inspirujícím gastronomickým obohacením dnes už nejen španělské kuchyně, jsou i příspěvkem jazykovým. Zvyk, který se postupně stal španělským národním, totiž zajít si před obědem nebo po odpolední siestě před pozdní večeří na něco malého, tedy tapas, a projít si přitom i několik podniků a jejich nabídku – v družné partě přátel a/nebo rodiny – se usadil i ve španělštině coby „tapear“, případně „ir de tapas“, pro samotné „chuťovkování“ existuje i výraz tapeo nebo také chiquiteo.

I samotné tapas mají ještě celou řadu názvů – v severních částech země (Katalánsko) se jim říká pinchos/pintxos, což znamená něco jako špíz, (ale ne vždy je chuťovka na něčem napíchnutá), ve Valencii a okolí najdeme montaditos, což jsou vlastně chlebíčky, plátky pečiva s oblohou.

A co to tedy vlastně je?

Škála tapas je nekonečně široká a stále se rozšiřuje. Za historické hlavní město tapas je pokládána Sevilla a za klasickou „tapu“ nějaká ta místní proslulá uzenina, především sušená iberská šunka nebo jakákoliv jiná uzenina či sýr. Dobrý zvyk v tradičních barech velel podávat hostovi ke každé další sklence nápoje i další tapu, a to zdarma, a ke cti hostinského patřilo jednak si pamatovat, nikoliv psát, zkonzumované množství, ale také nikdy nenaložit na talířek stejnou tapu dvakrát. Klasické tapas bary, jak byly k vidění ještě donedávna, se též chlubily množstvím použitých ubrousků, odhazovaných zásadně na zem, případně párátek, jimiž mohou být tapas spíchnuté. Čím vyšší vrstva, tím navštěvovanější podnik a tím lepší tapas, které nabízel. Vystlaná podlaha se zametala až po zavíračce. Klasické tascas či mesones, což jsou typické podniky podávající tapas, jich denně nabízejí tři čtyři tucty a vypisují je na tabuli u vchodu – podobně jako jídelníček v našich hospodách.

Tapas v čase

Samozřejmě, vzhledem k pestrosti španělské kuchyně a nabídce kvalitních produktů je zhola nemožné vměstnat tapas do jedné škatulky nebo předepisovat, co vlastně tapou může nebo nemůže být. Kromě výběru uzenin a sýrů to může být pár oliv, kousek pečené či smažené ryby, mořské plody, ale také různé druhy salátů, mandle, plátky osmažených hub, kousek míchaných vajec se slaninou, hlemýždi, nakládané sardinky, více či méně pikantní papričky, osmažené, někdy plněné, tenké plátky masové pečeně, na Kanárských ostrovech to bude nepochybně pár v soli pečených brambůrek (papas arrugadas) s pikantní omáčkou mojo, pečená letní zelenina escalivada, mladé křehké boby či fazole, měkký nakládaný sýr, katalánské tousty potřené dužinou čerstvých rajčat pa amb tomàquet, famózní krokety s nejrůznějšími náplněmi, listová zelenina v nejrůznější úpravě – podmínkou je, aby vše bylo prostě v malých porcích, na jedno sousto, protože to je prapůvodní smysl tapas.

Tapas v módě

Popularita tapas začala šplhat astronomickou rychlostí od 70. let minulého století, kdy se Španělsko vymanilo ze sevření Francovy diktatury (a stalo se velmi benevolentním královstvím). Uvolnění sebou přineslo nejen jakousi kulturní revoluci, ale i rozvolnění společenských vztahů a prostě a jednoduše i radost ze života. Vyrazit a opakovaně vyrážet za radostmi žaludku a dopřávat si, byť v malých porcích, to nejlepší, co může země nabídnout, v tom je veliká radost. A tak není divu, že fenomén tapas zachvátil celé Španělsko ale téměř celý svět. Dnes najdeme tapas bary v Praze i Hongkongu a vzhledem k tomu, jak doslova nekonečnou škálu pokrmů zahrnují, se tapas už dávno proměnily z chuťovky ve způsob, jak se naobědvat nebo navečeřet – i mnoho Španělů je dnes považuje za plnohodnotné jídlo spíš než „jen“ úvod k němu. Nicméně význam tapas coby součást národní kultury a možná ještě významněji prvek radosti ze života a vychutnávání si ho zůstává stále stejný.

Vyzkoušejte oblíbené krevety v česnekovém oleji podle návodného videoreceptu

Kompletní recept najdete ZDE: Krevety s česnekovým olejem a chilli podle Zdeňka Pohlreicha

Tapas kolem světa

Španělé jsou na tapas náležitě hrdí a podporují jejich slávu po celém světě. Ve městě Valladolid v centrálním Španělsku, kam se snadno dopravíte vlakem z Madridu, se každoročně koná národní i světové mistrovství v tapas. V listopadu se sem sjedou ti nejlepší kuchaři, kteří se kvalifikovali do finále se svým originálním tapa. Odborná porota pak hodnotí chuť, vzhled, ale i myšlenku, která za malým jedlým uměleckým dílkem stojí. Samotná akce je pouze pro odborníky, ale během soutěžního týdne touto událostí žije celé město. Místní obyvatelé i turisti se mohou vydat na tapas tour do zapojených restaurací a tapas barů, kde se servírují soutěžní tapas, aby se i běžný konzument mohl potěšit originální prací kuchařů z celého světa. Tak tedy: ¡Vamos de tapas!

Více na spain.info

Zdroj: autorský text, časopis Prima FRESH

Jitka Rákosníková, Klára Michalová

Autor článku

Jitka Rákosníková, Klára Michalová

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů


Přečtěte si také

Recepty