Mixér: koktejlový bar s michelinským kuchařem, nová gastro rodina Máma nebo pražský noční život Zdroj: Sipster bar
Dnešní Mixér se točí čistě kolem restaurací a barů! Podíváte se, jak vypadá bar, do jehož chodu se zapojil i šéfkuchař michelinské restaurace, nebo jaké bary najdete v centru Prahy. Čeká na vás i novinka z pivovaru Matuška nebo představení, jak fungují restaurace Yurije Kolesnika.
Sipster Bar Prague vstupuje do nové etapy a na pražských Vinohradech rozvíjí svůj koncept, který staví na kreativitě, hravosti a osobitém přístupu ke koktejlům. Funguje od června 2025 a od dubna 2026 spolupracuje s Christianem Chu, šéfkuchařem michelinské restaurace Levitate. Spolu s ním za podnikem stojí další majitelé – barmanka Selenge Munkh-Erdene a její partner Temu. Sipster Bar Prague nabízí především signature koktejly s výraznými chutěmi, vůněmi a texturami. Nechybí ani nápadité nealkoholické drinky.
Sipster Bar, který najdete v Bělehradské ulici na pražských Vinohradech, vznikl s ambicí vytvořit místo, kde se propojí kvalitní koktejlová kultura s uvolněnou atmosférou a prostorem, do kterého se hosté mohou vracet při různých příležitostech. „Nechtěli jsme vytvořit jen klasický cocktail bar. Sipster má být místem, kde si člověk dá skvělý drink, ale zároveň se bude cítit příjemně a neformálně – ať už přijde na rande, s přáteli, na narozeniny nebo na menší firemní večírek,“ říká spolumajitel Christian Chu.
Nápojový lístek Sipster baru stojí především na signature koktejlech, které pracují s výraznými chutěmi, texturami i vůněmi. Hosté mohou ochutnat například Tiramisu, sladký a krémový koktejl, Barbie Espresso Martini s ovocným a krémovým profilem nebo pikantní a kouřový Chilli Amor.
Nabídka koktejlů v Sipster Bar Prague je široká Zdroj: Sipster bar
Milovníci květinových a kyselejších chutí mohou sáhnout po Charming Pearls, Collagen Glow Up či Aloe Therapy. Mezi další signature koktejly patří například oříškovo-citrusová Naked Piña Colada, bylinno-kouřový Very Dangerous Actually, bylinný a kyselý Tea Temptation, citrusový Purple Rain, hořko-ovocný Tropical Negroni nebo ovocný a osvěžující Raspberry Spritz.
Samostatnou část nabídky tvoří koktejly spojené s Christianem Chu, šéfkuchařem restaurace Levitate, která se pyšní michelinskou hvězdou a oceněním Gault&Millau. Jeho signature drinky T*M*R, NO (Y)SL a M&C pracují s neobvyklými chuťovými kombinacemi – od slaného a sladkokyselého profilu přes citrusy, pikantnost a sůl až po umami a sladké tóny.
Sipster myslí také na hosty, kteří alkoholu neholdují. Nabídka mocktailů zahrnuje například Ruby Spice s grepem a zázvorem, Virgin Pornstar kombinující marakuju s pomerančem nebo Cassis Bloom s černým rybízem a citronem. Kromě koktejlů mohou hosté v baru ochutnat také sýrové fondue, které funguje jako ideální snack k drinkům, a točenou Vinohradskou 11°.
Celý prostor a atmosféra Sipster baru byly koncipovány tak, aby fungovaly pro různé typy návštěv. Intimnější část večera může patřit rande ve dvou, větší skupiny zase ocení možnost posedět s přáteli nebo oslavit narozeniny či uspořádat menší firemní večírek.
Sipster nabízí přibližně 44 míst uvnitř a dalších 20 míst na zahrádce, díky čemuž může během jednoho večera fungovat jako komorní cocktail bar i jako místo pro společenské setkání.
Pivovar Matuška a oba Automaty jsou nově součástí jedné gastro skupiny. Nebo lépe řečeno gastro rodiny s názvem Máma. Jejím úkolem je pečovat o stávající projekty a poskytovat know-how a podporu při otevírání dalších podniků. Ty mají do půl roku vzniknout rovnou dva.
Za Mámou stojí jako zakladatel a hnací motor Adam Matuška, řídí ji jeho dlouholetý parťák Daniel Korcsmáros, který má zkušenosti mimo jiné s vedením Automatu Hradčanská, na provoz kuchyní dohlíží Bohumil Spěvák a kreativní šéfkuchař Michal Pravda, a za marketing tu figuruje Lukáš Ercoli, se kterým se Adam Matuška zná z České baseballové asociace. Název Máma a logo matky držící kolem ramen dva skoro dospělé syny vymyslel Adamův bratr Jakub Matuška, vystupující pod uměleckým jménem Masker.
Tým Máma Matuška Zdroj: Matyáš Fous
Máma pomáhá jednotlivým podnikům s agendou, která přímo nesouvisí s každodenním provozem, jako jsou například eventy, s rozvojem týmu i s růstem samotných hospod. „Nápad na Mámu přišel během příprav druhého Automatu. Řešili jsme, jak nový podnik prakticky nastavit, aby měl správnou míru autonomie a zároveň byl se svým starším sourozencem propojený. Jak uhlídat kvalitu a školit lidi, abychom udrželi naši laťku. A jak s tím vším propojit Pivovar, který se nachází v jiné obci, není to hospoda, ale bez něj by podniky nikdy nevznikly. Tak nás napadla Máma, která to vše zastřešuje a propojuje,“ poodhaluje motivaci ke vzniku Mámy její generální ředitel Daniel Korcsmáros.
„Máma není generál. Je to někdo, za kým si chodíte pro rady dobrovolně. Naše Máma je pořád hodně mladá, zatím ještě trochu nezkušená, pořád se má co učit. Ale díky této své naivitě se nebojí pouštět do neokoukaných a nestandardních projektů, které by ostatní odradily, a plodit další potomky. A naše gastro rodina se tak pomalu stává gastro klanem,“ doplňuje Adam Matuška.
Už teď se pracuje na otevření dvou podniků. První bude Irish pub s matuškovským rukopisem jménem Stereo Matuška, který bude spojovat skvělé pivo, výběrovou kávu a zvuk gramofonů i živé hudby, a otevře se začátkem prosince v Lucerně. Následovat bude začátkem příštího roku bistro Krystal Vinyl, které vznikne díky proměně zavedeného karlínského bistra Krystal.
„Máme v rukávu další nápady a chceme otvírat tradiční i méně tradiční podniky. Máma ztělesňuje know-how, hodnoty i jistotu, že v tom nikdo není sám – ať už jde o čepování, vaření, práci s lidmi nebo budování značky,“ uzavírá Adam Matuška.
Karlovy Lázně nikdy nebyly místem, které by potřebovalo vysvětlovat, proč existuje. Pět pater, pět různých atmosfér a večer, během kterého můžete několikrát změnit hudbu, náladu i společnost, aniž byste opustili jednu budovu. V posledních měsících se ale něco změnilo. Místo, které bylo dlouhé roky spojováno především se zahraničními návštěvníky Prahy, znovu začínají objevovat Češi.
Přicházejí na párty, na konkrétní hudbu, s přáteli i jen tak. A ukazuje se, že Karlovy Lázně mohou fungovat úplně stejně dobře pro člověka, který je zná dvacet let, jako pro někoho, kdo je objevil teprve nedávno. Možná nejlépe je to vidět přímo na parketu. Na jednom místě se potkávají lidé, kteří by se jinak pravděpodobně nikdy nepotkali.
Robotic Bar v centru Prahy Zdroj: Robotic Bar
Jejich síla je stále v jejich jednoduchém principu: nemusíte si vybírat jeden typ večera. Chcete tančit na hity? Můžete. Máte náladu na 80. léta? Stačí vystoupat o patro výš. Chcete změnit atmosféru, hudbu nebo tempo? Prostě pokračujete dál. Každé patro má vlastní hudební charakter a vlastní publikum. Dohromady ale vytvářejí jeden velký klub, ve kterém se během jediného večera může odehrát několik úplně rozdílných nocí. A právě to je něco, co klasický klub nabídnout neumí. V Karlových lázních si totiž večer nemusíte naplánovat. Můžete ho nechat vzniknout.
Podzimní sezóna navíc ukáže i druhou tvář celého komplexu. Karlovy Lázně dnes nejsou pouze místem, kam se chodí po půlnoci. Přímo u Karlova mostu fungují během dne také tři samostatné zážitky.
Ice Pub Prague nabízí svět, ve kterém se teplota pohybuje hluboko pod běžnou pražskou realitou. Ledové stěny, nábytek i atmosféra vytvářejí zážitek, který je přesným opakem toho, co čekáte od letního dne v centru města.
Tipsy World Tour Zdroj: Tipsy World Tour
Robotic Bar přidává technologii. Drink zde nevzniká pouze za barem – jeho příprava je součástí samotného zážitku. Robotický barman se stal jednou z nejneobvyklejších atrakcí v centru Prahy.
A pak je tu Tipsy World Tour, která bere návštěvníky na cestu kolem světa prostřednictvím jednotlivých zastávek, chutí a atmosféry. Bez letadla, bez kufru a bez nutnosti opouštět Prahu. Všechny tři koncepty navíc fungují už od odpoledních hodin. Robotic Bar a Ice Pub se otevírají od 12:00, Tipsy World Tour od 14:00.
Jedna v centru Prahy, druhá uprostřed zeleně za městem. Jedna má městský charakter, druhá nabízí klid a atmosféru zahrady. La Veranda a Babiččina zahrada na první pohled nemají téměř nic společného. Přesto obě dlouhodobě fungují a mají své stálé hosty. Za oběma stojí Yurij Kolesnik, majitel a především člověk, kterého gastronomie skutečně baví. A právě v jeho přístupu se možná skrývá odpověď na otázku, proč dva tak rozdílné podniky dokázaly vydržet roky.
Kdyby někdo postavil La Verandu a Babiččinu zahradu vedle sebe a měl říct, co mají společného, nebylo by to úplně jednoduché. La Veranda patří k pražským restauracím, které jsou pevně spojené s městským prostředím. Babiččina zahrada je naopak místem, kam lidé přijíždějí zpomalit, sednout si do zeleně a na chvíli zapomenout, že Praha je jen pár minut odtud. Právě v tom je ale jejich kouzlo. Nikdy se nesnažily být stejné.
Yurij Kolesnik je spojuje především jako člověk, který gastronomii nevnímá jen jako podnikání. Baví ho jídlo, lidé kolem něj i samotné hledání toho, co může restauraci posunout dál. A přestože jsou oba podniky postavené na úplně jiném zážitku, základní požadavek zůstává stejný: host musí dostat to nejlepší, co je možné v danou chvíli nabídnout. To znamená dobré suroviny, dobře odvedenou práci a lidi, kteří svou práci umějí a chtějí dělat dobře.
Právě lidé jsou přitom v gastronomii často tím, o čem se mluví nejméně. Host vidí talíř, interiér a obsluhu. Za tím vším je ale každý den tým, který začíná pracovat dlouho předtím, než se otevřou dveře restaurace. Kuchaři, kteří připravují suroviny, lidé v servisu, kteří znají hosty, dodavatelé, kteří musí dodat přesně to, co restaurace potřebuje.
Interiér restaurace Babiččina zahrada Zdroj: se souhlasem Babiččina zahrada
Kolesnik dlouhodobě staví také na mezinárodní zkušenosti lidí, kteří v jeho restauracích pracují. Ne proto, aby restaurace ztratily svou identitu, ale právě naopak. Mezinárodní nadhled podle něj umožňuje dívat se na gastronomii bez zbytečných hranic. Každý člověk přináší vlastní zkušenost, jiný způsob práce a jiný pohled na jídlo i hosta. Výsledkem není žádná jednotná kuchyně nebo předem daný recept na úspěch. La Veranda zůstává La Verandou a Babiččina zahrada Babiččinou zahradou. Jedna věc se ale v obou restauracích mění každý den.
Je to možná drobný detail, který ale o přístupu k jídlu říká hodně. Každý den, kdy jsou restaurace otevřené, se objevuje speciální nabídka podle toho, co je právě k dispozici a co má v danou chvíli nejlepší kvalitu. Protože sezónnost se podle Kolesnika nedá naplánovat několik měsíců dopředu.
Některé suroviny mají svůj nejlepší okamžik jen několik týdnů. Jiné se objeví nečekaně a bylo by škoda čekat, až se dostanou do dalšího tištěného menu. A někdy jednoduše kuchař ráno dostane něco, o čem ví, že by z toho byla škoda neudělat právě dnešní specialitu.
Už jste byli v restauraci La Veranda? Zdroj: La Veranda
Tištěné menu proto dává hostovi jistotu, zatímco tabule nechává kuchyni dýchat. A právě takový přístup pomáhá udržet restauraci živou. Host může přijít znovu a objednat si něco, co minule neochutnal. Kuchař má prostor reagovat na sezónu. A restaurace není odkázána pouze na nabídku, která byla vytvořena před několika měsíci.
U Babiččiny zahrady je vztah k sezóně vidět možná ještě přirozeněji. Zahrada, bylinky, okolní příroda a kuchyně spolu jednoduše souvisejí. V létě je všechno jiné než na podzim. Jinak voní vzduch, jinak vypadá zahrada a jinak se pracuje se surovinami.
La Veranda má oproti tomu městské tempo. Host sem přichází za jídlem, atmosférou a zkušeností, kterou od restaurace očekává. I tady ale platí stejná jednoduchá věc: dobré jídlo nemůže být jen dobře napsané v jídelním lístku. Musí být dobré právě dnes.
Možná právě to je důvod, proč oba podniky dokázaly fungovat dlouhé roky. Nezůstaly stát na místě a zároveň se nesnažily neustále vymýšlet něco jen proto, aby byly nové. Mají svůj charakter, ale nechávají ho přirozeně žít. A za tím vším je člověk, který se stále zajímá o to, co se v jeho restauracích děje.
Yurij Kolesnik není typ majitele, který by gastronomii sledoval pouze přes tabulky a čísla. Zajímá ho, co host dostane na talíř, kdo mu ho přinese a jak se v restauraci bude cítit. Protože restaurace podle něj nezačíná ve chvíli, kdy host otevře jídelní lístek. Začíná mnohem dříve – u lidí, kteří ráno přijdou do práce. A možná právě tady se La Veranda s Babiččinou zahradou potkávají nejvíc.
Zdroj: TZ; zdroj foto: TZ
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
lajk
prima-living
