Co má společného sangria s Římany? Příběh nápoje, který si každý míchá po svém Zdroj: iStock
Sangria není jen osvěžující nápoj ze Španělska, ale také kus historie. Její kořeny sahají možná až k Římanům a dodnes nemá jediný správný recept. Proč se jmenuje právě sangria, čím se liší od tinto de verano a proč její název chrání Evropská unie?
Historie sangrie je opředená legendami a přesný vznik nápoje nikdo s jistotou nedoloží. „Nejstarší teorie sahá až k Římanům, kteří po obsazení Pyrenejského poloostrova přinesli vinnou révu a zvyk ředit víno vodou a kořením. Tehdejší voda totiž často nebyla bezpečná k pití a alkohol pomáhal zneškodnit bakterie,“ vysvětluje Jaroslava Šnejdarová, majitelka obchodu se španělskými delikatesami.
Podobné nápoje z vína, bylin a koření se pak ve středověku podávaly po celé Evropě pod různými jmény, ve Španělsku i v Anglii.
Sangria se tradičně podává ve velkém džbánku Zdroj: iStock
Jisté je, že samotné slovo „sangria“ se objevuje až v 18. století a nejčastěji se vykládá jako odvozenina od španělského sangre, tedy krev, s odkazem na sytě rudou barvu nápoje. Některé prameny nabízejí i exotičtější verzi: že slovo má kořeny v sanskrtu a do španělštiny se dostalo přes urdské označení pro sladké víno. „Ať je pravda kdekoliv, jedno se nemění – sangria byla od počátku nápojem lidu, receptem, který si každá rodina a každý region přizpůsobí podle toho, co zrovna mají po ruce,“ doplňuje Šnejdarová.
Do širšího povědomí světa se sangria zapsala překvapivě pozdě, a to až v roce 1964, na Světové výstavě v New Yorku. Španělský pavilon ji tehdy nabízel jako národní nápoj a Američané si ji doslova zamilovali. Od té chvíle se sangria stala synonymem španělského léta pro turisty z celého světa a začala se objevovat na nápojových lístcích daleko za hranicemi Pyrenejského poloostrova.
To, co sangrii odlišuje od většiny koktejlů, není jen recept, ale způsob, jakým se pije. Sangria se nemíchá do jedné sklenky pro jednoho, ale patří do velkého skleněného džbánu, který putuje po stole a ze kterého si nalévá každý dle libosti. Je to nápoj k tapas, k pozdnímu obědu, který se protáhne do večera, k rodinným oslavám a nedělním posezením. Ve Španělsku i Portugalsku k ní neexistuje jeden správný recept, každý bar, restaurace i babička mají tu svou, a přesně to je na sangrii to nejkrásnější.
Je to nápoj k tapas nebo k pozdnímu obědu, který se protáhne do večera Zdroj: iStock
Klasická je sangria roja z červeného vína, ovoce, trochy brandy a cukru. Kdo chce sangrii lehčí a svěžejší, měl by ochutnat tu z bílého vína, která se skvěle snoubí s broskvemi, melounem nebo mátou. Slavnostnější verze pak nahrazuje tiché víno šumivou cavou.
A pak je tu ještě blízký příbuzný, se kterým se sangria často plete: tinto de verano, jednodušší „letní červené“, které místo ovoce a koření kombinuje jen víno s limonádou nebo perlivou vodou a ledem. Existují samozřejmě i nealkoholické varianty, kde víno nahrazuje hroznová šťáva nebo čaj.
„Málokdo ví, že název sangria je na úrovni Evropské unie chráněný. Nápoj takto smí být oficiálně označen pouze tehdy, pochází-li ze Španělska nebo Portugalska, jinde vyrobené obdoby se musí prodávat pod jiným názvem, i když použijí stejný postup,“ vysvětluje odbornice. Sangria tak stojí po boku šampaňského nebo parmské šunky jako další příklad chuti, kterou si Evropa chrání jako součást svého kulturního dědictví.
Zdroj: eDelikatesy
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
lajk
prima-living
