Líně tekoucí řeky a kanály, staleté listnaté lesy a okurky na všechny způsoby, to je Sprévský les.
Okurková sezona navždy
Ve Spreewaldu neboli Sprévském lese je okurková sezona pořád. Úrodné nivy kolem řeky Sprévy se v minulosti hojně využívaly k pěstování okurek. Dnes je situace trochu jiná, ale okurky jsou symbolem zdejšího kraje pořád. Jedna z prvních potravin bývalé NDR – Německé demokratické republiky, která získala chráněné označení původu.
Spleť kanálů
Sprévský les je oblast, která se nachází asi sto kilometrů jižně od Berlína. Pro svou jedinečnost byla vyhlášena biosférickou rezervací UNESCO. Lužní lesy tu jsou na mnoha místech zcela nedotčené a jinde tvoří krajinu mozaiky luk, polí a lesů. Délka vodních toků je více než tisíc kilometrů. Touto magickou krajinou se můžete projet na lodi, vlastní nebo najaté pramici, nebo po cyklostezkách, což je zážitek spíš sportovní. I přes poměrně vysokou turistickou vytěžovanost oblasti je obojí příjemný zážitek. Žije zde množství druhů velkých zvířat, jako jsou například čáp černý, vydra nebo bobr, a není vyloučeno, že některé z těchto zvířat při projížďce uvidíte. A k tomu jsou všude okurky.
Sprévské okurky
Okurky se na sluncem prohřátých hlubokých humusových půdách pěstovaly již v 19. století. Jejich nezaměnitelná chuť se opěvovala již v románech této doby. Staly se známou a geograficky jednoznačně definovanou potravinou v době, kdy se to zdaleka ještě tolik nenosilo. Velkou reklamu jim udělal film Good bye Lenin! Žena probudivší se z kómatu způsobeného pádem berlínské zdi a tím pádem i pádem iluzí se dožaduje právě těchto okurek. Vzhledem k právě probíhající revoluci je zrovna výpadek zásobování a hlavní hrdina se pěkně zapotí, než je sežene.
I když se dnes jejich výroba hodně zprůsmyslnila, stále zůstávají všudypřítomnou specialitkou. Je jich nepočítaně druhů. Zdejší kraj býval historicky hodně pod vlivem slovanského elementu a některé úpravy se podobají ruským slaným okurčičkám, které jsou nezbytnou lahůdkou pijáků vodky.
Kvašené i sterilované
Okurky se zde sbírají daleko větší, než jsou naše znojemské nebo dokonce francouzské kornišonky. Plody mají klidně ke dvaceti centimetrům. Úpravy jsou nejrůznější od fermentovaných po sterilované s jemným kořením nebo pikantní. Můžete si tedy vybrat – s křenem, s medem, s hořčičným semínkem, s česnekem, s feferonky a tak dále a tak dále, prostě skoro s čímkoli. Nezřídka se také nakládají okurky loupané. Ty pak vypadají jako plody neznámého ovoce – jsou bledě bílé.
Na gastronomický podklad jsou nabaleny nejrůznější marketingové atrakce. Pokud máte rádi suvenýry, bude se vám tu líbit, pokud obdivujete východoněmecký kýč, platí totéž. Okurky jsou ztvárňovány v nejrůznějších „roztomiloučkých oživlých“ podobách a z nejrůznějších materiálů. To dotváří atmosféru místa, které si v rámci Evropy zachovává svou opravdovou jedinečnost.
Připravila Jana Vlková
Foto: www.spreewald.de, Thinkstock