Velikonoční beránek má krvavou historii. Původně byl obětován místo prvorozených synů

Češi jsou sice po většinou ateisté, ale tradice, zvyky a svátky milují stejně jako pivo. Proto kdekoho může překvapit, jaký význam se skrývá za nevinně vypadajícími křesťanskými symboly. Jedním z nich je velikonoční beránek. K snídani, v kombinaci s horkým kakaem, je naprosto skvělý. Jeho dávná historie ale nahání husí kůži.

Krev na dveřích

Vše začalo za dob starověkého Egypta, kdy izraelský lid toužil po vysvobození. Podle Starého zákona měly v předvečer desáté egyptské rány a odchodu z Egypta všechny židovské rodiny obětovat beránka a jeho krví pomazat dveře do světnice. Tak předešly smrti všech prvorozených, včetně dětí a zvířat, neboť Hospodin podle krvavé značky poznal, které domy smrt nenavštíví. Hospodin zároveň přikázal, aby lidé tuto oběť v podobě beránka přinášeli každý rok.

Beránek, jehož život skončil touto obětí, musel být prvotřídní kvality, bez vad, a musel splňovat striktní Hospodinovy podmínky. Musel být přesně rok starý, upéct a sníst jej rodina také musela celého. Pokud maso zbylo, druhý den se spálilo. Beránka nesměl pozřít nikdo neobřezaný a ani kostička se nesměla zlomit.

Úprk z Egypta a Ježíš Kristus

Beránek představoval v křesťanské víře Ježíše Krista, neboť právě on se stal obětí pro dobro lidstva. V židovské tradici je beránek ztělesněním Izraele tedy Božího stáda, což byl židovský lid vedený Hospodinem, prchající před egyptským otroctvím a putující desítky let přes poušť do svého nového domova, který později nazvali Izrael. Židovský Bůh se označuje jako pastýř, který bere své ovce do náručí.

Beránek byl znám jako obřadní pokrm i ve starověku. Později se jehněčí maso stávalo nedostupným a drahým. Obřadní pokrm tak nahradil ovčí sýr, později pak beránek ze sladkého těsta, jak jej známe dnes.

Zdroj: Bible, wikipedia.org, milujivelikonoce.cz; foto: iStock.com