Divoký není, protože rostliny na rozdíl od zvířat mohou být jen plané, a šnytlík to také není. Raší však mezi prvními rostlinami, ještě dříve než pažitka čili skutečný šnytlík. Kulinární soupeř je to rovnocenný.
Jana Vlková
Přineste si z procházky divoký šnytlík alias lesní pažitku. Vnese do kuchyně první závan jara
Divoký šnytlík česnek viničný Zdroj: Jana Vlková
Řeč je o česneku viničném (Allium Vineale). Patří mezi přibližně patnáct druhů rodu Allium, které u nás rostou. Někteří jeho planě rostoucí příbuzní už jsou dobře známí – česnek medvědí a česnek podivný.
Dosah blahodárných vlastností tohoto botanického rodu je obrovský. Egypťané jej považovali za lék nejen proti vysokému tlaku a nejrůznějším parazitům, ale byl považován za prostředek zvyšující fyzickou odolnost a sílu, tak jím byli krmeni otroci při stavbě pyramid. Stejné důvody měli pro zařazení do jídelníčku římští vojáci, kteří navíc oceňovali jeho přítomnost v jídle, protože usnadňoval „změnu vodního zdroje a pobytu“, tedy působil jako lék proti cestovatelským průjmům. Ve středověku chránil proti moru nebo choleře. Jindřich IV. Navarský si myslel, že je to skvělé afrodiziakum. O jeho dezinfekční vlastnosti se zajímal Louis Pasteur, který vědecky zkoumal jeho již dávno známé antibiotické působení. Za druhé světové války byl prý nazýván ruským penicilinem.
Divokou pažitku můžete použít třeba při přípravě vajíčkové pomazánky podle návodného videoreceptu
Kompletní recept najdete ZDE
Kdy a kde ho hledat
Česnek viničný byl obdařen svým druhým jménem, protože se mu nejspíš v blízkosti vinic líbí nejvíce. Je to ovšem rostlina, která je s přehledem zařazena mezi plevele a jako taková má přirozeně areál rozšíření mnohem pestřejší. Najdete jej v městských parcích, v řídkých lesích i na jeho okrajových mezích, v zahradách. Pokud má dobré podmínky k životu, rozmnožuje se snadno a rychle, až živelně. Odtud tedy zařazení do kategorie plevel.
Divoký šnytlík česnek viničný Zdroj: iStock
Jak vypadá
V trávě jej rozeznáte poměrně snadno, pokud se budete jen trochu soustředit. Barva jeho listů je o něco temnější než tráva a povrch je slabě ojíněný. Jakmile přijdete blíž, není mýlky. Jeho listy jsou duté jako špagety, na rozdíl od trávy, která je plochá. V tuto roční dobu vyráží též velké množství dalších cibulovin, které odpočívaly v zimě pod zemí. S různými jinými druhy je možné jej splést, pokud jej najdete poprvé a jen se na něj díváte. Když rozemnete listy česneku v ruce, vůně vás okamžitě ujistí, zda jste našli tu správnou rostlinu.
Co s ním v kuchyni
Česnek viničný můžete sklízet tak, že jej jednoduše ostříháte nebo ořežete. Pokud se dostanete do míst, kde je ho hodně, tak ho můžete vyrýt i s kořeny. Takový úlovek je třeba důkladně omývat. Čím lehčí byla zem, z níž jste ho vykopali, tím je úkol snazší. Česnek viničný má bohaté kořínky, z nichž se obtížně dostává hlína, lesní hrabanka se však pouští snadno.
Pro kuchyňské použití záleží na dostupných zdrojích. Zelené části česneku viničného se mohou používat jako pažitka. Podzemní dobře omyté cibulky se dají i nakládat.
V kuchyni je třeba mít na paměti, že i když se jedná o brzkou jarní rostlinu, její chuť je ostrá. Matka příroda asi ví, že potřebujeme po zimě opravdu důkladný detox.
Zdroj: www.kytkykjidlu.cz, http://www.kytkykjidlu.blogspot.cz/, www.facebook.com/kytkykjidlu
Autor článku
Jana Vlková
Kytky k jídlu
