Jedna z nejranějších zelenin u nás bývala jako doma – dnes se zas pomalu vrací. A její příběh je krásný, nechť zůstane dlouho svěží!
Křehká sláva českého chřestu se vrací! Už jste ho ochutnali?
Křehká sláva českého chřestu Zdroj: archiv a pixabay.com
Když byly Čechy, lépe řečeno Morava královstvím chřestu, dodávaného do celé tehdejší monarchie, psala se zhruba polovina 19. století. Pěstitelská oblast se rozkládala v okolí Ivančic a nejslavnějším producentem byl Anton Worell, který sepsal i základní publikaci o pěstování této křehké zeleniny. Zajímavé je i to, že ač je chřest považován za zeleninu vysloveně luxusní, jeho tehdejší produkce byla tak hojná a také v různých stupních kvality a ceny, že si jej mohl dopřávat leckdo. Koneckonců i Rettigová (používající z němčiny převzatý název špargl či šparglík) s ním zachází asi jako my dnes s jarní cibulkou.
Stěhování z Moravy do Čech
V Ivančicích se dnes chřest konzistentně nepěstuje, i když v tamních zahrádkách je celkem hojný a dodnes ho můžeme najít i ve zplanělé podobě a o jeho propagaci se starají obnovené Slavnosti chřestu. „Náš“ chřest je dnes nejčastěji od Hostína z Mělnicka anebo dovážený ze Slovenska, kde je jeho pěstování už významné podobně jako v Maďarsku. V každém případě jde o rostlinku příbuznou pokojovému asparágusu, jíž se v našich podmínkách dost daří, i když je její zahrádkářské pěstování poměrně náročné na zpracování půdy.
Křehká sláva českého chřestu 2 Zdroj: pixabay.com
Na rozdíl od dob minulých je dnes oblíbenější chřest zelený, tedy v přírodním stavu, než jeho vybělená podoba (rašící rostliny je třeba zakrýt před působením světla). Čím je chřest mladší a čerstvější, tím je lepší. V mnoha zemích Evropy a také ve Velké Británii se dá najít zplanělý a sbírá se, když mají jeho pazochy sílu tlustší špejle. Ten se dá chroupat bez jakékoliv tepelné úpravy. U silnějších stonků je zapotřebí odlomit tvrdší spodní konce případně škrabkou oloupat silnější slupku. Zelený chřest (průmyslově rychlený, sladký, s jemnou hráškovou chutí) pak už není nutno příliš tepelně upravovat, bílý chřest důkladnější oloupání a krátké povaření (šéfkuchaři doporučují k němu při tom přidat kousek žitného chleba pro odejmutí případné hořkosti) potřebuje.
K mání je už od dubna, koncem června jeho sezona nenávratně končí, i když zvláštní kouzla globální produkce ho k nám dostávají doslova z druhého konce zeměkoule i na podzim. Kromě zelené a vybělené varianty vídáme i nafialovělé kousky, vídat bychom ale neměli svazky viditelně zplihlé a bez šťávy. Ta se ovšem z chřestu vytrácí mimořádně rychle, proto, je-li to jen trochu možné, kupujme chřest přímo od pěstitelů, na trzích či u renomovaných prodejců a zpracujme ho co nejrychleji, koneckonců jeho cena už dávno není lidová, i když ke konci sezony bývá chřest už celkem cenově dostupný. Skutečně čerstvý chřest by měl při lehkém pomnutí pazochů o sebe trochu vrzat a na lomu ronit šťávu a jeho chuť má být výrazně sladká. Skladujte ho ve vlhké utěrce a jen po dobu nezbytně nutnou v zeleninové přihrádce v ledničce. Dřevnaté konce odkrojte (obvykle jde o výšku cca k prvnímu kloubu palce měřeno od nehtu), ale nevyhazujte je, použijte je do zeleninového vývaru podobně jako jiné odkrojky od zeleniny.
Křehká sláva českého chřestu 3 Zdroj: pixabay.com
Perličky pro pravověrné chřesťany
• Chřest je slovo staročeské, ba téměř praslovanské. Patřil k rostlinám, majícím ochránit domácnost před „chřestěním“ blesku a původně prý měl předponu ne-, stejně jako jiná rostlina se stejným posláním, netřesk. • Šampiony v pojídání chřestu jsou Němci s jejich konzumací až 125 000 tun během sezony (zhruba polovina z tohoto množství je z domácí produkce). • Chřest je známý i svými prospěšnými účinky na lidské zdraví. Kromě vitaminů A, skupiny B a C v něm najdeme i takzvaný asparagin s močopudnými účinky, doporučuje se při ledvinových obtížích. • Vyobrazení chřestu se objevuje i v egyptských pyramidách, jde tedy o zeleninu oblíbenou už ve starověku. • V Ivančicích byly v 19. století zdokonaleny mnohé pěstitelské metody. Byl tu známý i „sólo chřest“, kdy jeden pazoch mohl vážit až 200 g. Místně typické byly i hliněné nádoby, jimiž se při bělení chřest zakrýval, a o popularitě chřestu v tomto kraji dodnes svědčí bezpočet místních názvů. • Mimořádnou popularitu zažívá chřest ve Spojených státech, kam byl dovezen zhruba okolo roku 1850. Chřestové slavnosti se tu v některých oblastech, zejména v těch se silnou německou komunitou, konají dodnes. • Chřest milovali francouzští panovníci a jejich milenky, například markýza de Pompadour – nepochybně pro jeho pověst afrodiziaka. Ta se dá přičíst významnému obsahu vitaminu E, zodpovědnému mj. za produkci pohlavních hormonů, a také kyseliny listové, důležité pro reprodukční zdraví zejména u žen. PŘIPRAVILA JITKA RÁKOSNÍKOVÁ
