návrat zpět

Najděte si recept

Reklama
Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
Reklama

Jak se mlsalo v legendárním automatu Koruna? Levně, lahodně a trochu nezdravě

Jak se mlsalo v legendárním automatu Koruna
Jak se mlsalo v legendárním automatu Koruna
V automatu Koruna na rohu Václavského náměstí se za dob předrevolučních dveře netrhly. Potkávali se tu dělníci, studenti, umělci i papaláši a všem chutnalo. Jaké dobroty se tu prodávaly?
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Já, autorka článku, si coby malé děvče vzpomínám hlavně na jahodový koktejl, bez kterého se neobešla žádná neděle s procházkou do centra Prahy. Stál 1 korunu a 40 haléřů a prostě jsme ho milovali víc než dnešní “šejk od mekáče”.

Na stojáka, za pár kaček

V Koruně se jedlo vše na stojáka a byly tu pořádné fronty. Ale také to byl svým způsobem zážitek, v socialistické éře prázdných výloh a nemotivovaných restaurací přímo nevídaný. V Koruně se vařilo, jedlo a to vše za pár korun nebo jen haléřů. Najíst se tu mohli i lidé, kteří si o tuzexových dobrotách nebo párcích z Esa mohli nechat jen zdát. (Mimochodem, ony přeceňované esové párky nikdy nemohly soupeřit s velejemnými párky z automatu Koruna.)
Krupicová polévka tu stála 40 haléřů stejně jako černé pivo nebo řez domácího perníku – ten byl za padesátník. 

Z položky “knedlíky s omáčkou” by možná dnešní bio výživáři dostali rovnou infarkt, ale za socialismu se hledělo na plné žaludky pracujících více než na původ potravin a sacharidy se opravdu moc neřešily. Právě plný talíř houskových knedlíků jen s omáčkou představoval pro hladové studenty a unavené dělníky porci horké energie, jakkoli plné bílé mouky a jíšky. Najedli se za 2 Kčs a to stálo za to. 

Čerstvost byla zaručena obrovským objemem vyrobených jídel
Čerstvost byla zaručena obrovským objemem vyrobených jídel

Sejdeme se v Koruně

Na jídelním lístku byla teplá jídla jako prejt s bramborami a se zelím, koprová omáčka, rajská, sekaná, grilovaná kuřata nebo horké bramboráky. Ze sladkých jídel táhly hlavně palačinky a vynikající buchtičky se šodó. Párky, chlebíčky, majonézové saláty byly v Koruně samozřejmostí. Neustálý nával hladových krků zajišťoval vysokou záruku čerstvosti jídla, pořád se dělalo nové, nic nestálo na pultech dlouho. 

Díky kvalitě, chuti, čerstvosti a cenám se v Koruně mohli setkat skoro “u jednoho stolu” kádrováci, členové StB, disidenti, studenti, umělci, maminky s dětmi, důchodci, různí papaláši i nejvyšší politická elita KSČ. Na párky sem totiž chodil svého času i prezident Antonín Zápotocký.

Koruna byla netypická i díky otevírací době, kdy měla ve všední dny od 7 do 22 a otevřeno bylo i v sobotu a v neděli, což jinak bylo nevídané. “Sejdeme se v Koruně”, bylo skoro stejně jasné jako “sejdeme se u koně”.

Do Koruny chodili mladí i staří, disidenti i estébáci
Do Koruny chodili mladí i staří, disidenti i estébáci

Korunu chtěli v Londýně

Nutno říci, že Koruna nebyla žádný “komunistický” podnik. Na svém místě stála už od dob prvorepublikových, otevřena byla v roce 1931 a její interiéry navrhl architekt Ladislav Machoň, který byl ve svém návrhu natolik progresivní a světový, že o podobný podnik projevili zájem v Londýně. Machoně tam pozvali ke spolupráci, aby jim Korunu postavil také, a to rovnou na Oxford Street.

Jahodový koktejl a láska

V meziválečných dobách i době budování socialistického ráje byla Koruna útočištěm a jistotou hladových obyvatel Prahy, kterých se tu za den otočilo až neuvěřitelných 18 tisíc. Který fast food to dnes může říci? Koruna byla prostě něco výjimečného a když chtěl mladík vzít dívku na rande, pozval ji právě sem na už zmiňovaný ikonický jahodový koktejl. Jen bůh ví, kolik manželství a dítek má jahodový koktejl z těch časů na svědomí.

Prošlá ruská vejce

Vznikla tu také česká lahůdkářská klasika zvaná “ruské vejce”. Prostě vajíčko na salátu, zalité šílenou dávkou majonézy, případně ozdobené rybičkou. S Ruskem to sice nemá noc společného, spíš s kvalitou tehdejšího skladování potravin. Když se totiž jednou začala kazit zavážka vajec, rybiček a řepy, místní kuchař to pohotově zpracoval do zmíněné podoby ruského vejce. Začal s úspěchem prodávat už poněkud prošlé suroviny. Název “ruské vejce” byl zvolen z čistě praktických důvodů, aby se nová lahůdka nezasekla na zbytečné byrokracii a šla hned na pulty. Na RUSKÉ vejce si totiž tehdy nikdo netroufl nic namítat!

Autor: Kamila Ulčová

Ruské vejce dnes už vypadá trochu jinak
Ruské vejce dnes už vypadá trochu jinak
Související témata: Automat Koruna
Reklama