Lopuchů jsou u nás tři druhy a všechny jsou jedlé. Pokud máte na výběr, volte druh větší tedy Arctium lappa – je nejlepší.
Asijská lahůdka je prý lopuch
Impozantní bylina roste na okrajích cest, silnic i v příkopech a dalších člověkem opomíjených místech, ale i na lukách, a třeba i v místech lehce zastíněných. Každopádně má ráda půdy bohaté živinami. Může dělat velké kolonie a stejně tak růst zcela osaměle. Lopuch prostřední se vyskytuje na místech velmi podobných. Lopuch plstnatý vyhledává sušší stanoviště. Je nejméně dobrý.
Jak vypadá
První rok tvoří velké oválné až srdčité listy, které mají zvlněný okraj a na spodní straně jemné chloupky. Tvoří květy, které jsou kulovité a mají v průměru asi 1 cm. Druhý rok se objevuje stonek dlouhý až dva metry. Lopuch menší a lopuch plstnatý vypadají velmi podobně, ale záměna nevadí, jen jejich stonky nejsou tak dužnaté a tudíž jsou méně lahodné. Mezi laickou veřejností jsou jako lopuch často označovány listy devětsilu nebo dokonce podbělu.
Chlupaté květy
Kulovitá květenství, úbory, lidově nazývané třeba čumbrky, mají nafialovělou barvu a mají dobře známé dovnitř zatočené háčky, které inspirovaly vynález suchého zipu. Jeho latinské jméno Arctium odkazuje k pleistocenním medvědům rodu Arctodus. Kuličky připomínají jejich hlavy s krátkým čenichem.
V kuchyni
Dají se jíst velmi mladé listy a o něco později šťavnaté řapíky. Můžete je vařit nebo dusit nakrájené na malé kousky nebo je můžete propasírovat přes žíněný cedník, aby se odstranila trochu tuhá žilnatina.
Řapíky se sklízejí z rostlin druhý rok. Kdo nestihne včasnou sklizeň, musí stonky trochu oloupat a povařit.
Lopuch překvapivě chutná jako artyčok. V kuchyni je s ním ovšem daleko příjemnější práce než s artyčokem, jehož růžice mají pichlavé lístky.
Lopuch je vynikající společník do teplé kuchyně. Nakrájené stonky se mohou použít do omelet, na nejrůznější variace na quiche, jako náplň do palačinek nebo osmažený v těstíčku. V Japonsku a v Číně vstupuje lopuch do kuchyně jako regulérní pěstovaná zelenina. Dokonce se používají i kořeny.
Autor: Jana Vlková
www.kytkykjidlu.cz, http://www.kytkykjidlu.blogspot.cz/, www.facebook.com/kytkykjidlu