Vídeňské kavárny nebyly sice první v Evropě, ale i tak mají dlouholetou tradici. Historie vídeňské kavárenské kultury je úzce spjata s koncem obléhání Vídně v roce 1683. Legenda praví, že vídeňský občan Georg Franz Kolschitzky získal jako první licenci k podávání kávy ve městě, a to právě díky jeho hrdinským činům během tureckého obléhání města.
Neúspěšná turecká expanze do střední Evropy za sebou mimo jiné zanechala i turecká kávová zrna, která se stala Georgovým základem úspěchu. Dokonce po něm ve Vídni byla pojmenována ulice, kde stojí i jeho socha.
První kavárnu ve Vídni otevřel kolem roku 1700 arménský špión Diodato. Sloužil na vídeňském císařském dvoře a byl to muž plný tajemství. Věděl vše o tmavých zrnech a kavárenském umění.
Tradice, které se nemění
Již první vídeňské kavárny měly několik charakteristik, které jsou pro ně typické i dnes. Číšníci podávali ke každému šálku kávy sklenici vody a nechyběly ani noviny. Kavárenské prostory navíc svým hostům nabízely nejrůznější karetní hry a kulečníkové stoly.
Káva v krizi
Napoleonova kontinentální blokáda Anglie však v roce 1808 zasáhla i Rakousko, kde cena za kávová zrna prudce vzrostla. Majitelé kaváren tak museli hledat alternativy, jak nezkrachovat. To vedlo k rozvoji kavárenských restaurací, kde se začalo podávat teplé jídlo a alkohol.
Po Vídeňském kongresu v letech 1814/15 kultura kaváren ve městě opět vzkvétala a stala se ztělesněním dobré kvality života v celé Evropě. Kavárny ve vídeňském stylu byly otevřeny v Praze, Záhřebu, Veroně, Terstu a Benátkách. Velké pokoje, červená sametová sedadla a nádherné lustry byly typickými prvky, které nesměly chybět v žádné prestižní kavárně.
Ženy do kaváren nesměly
Kavárenská kultura byla záležitostí pouze mužskou, ženy si teplý šálek mohly vychutnat až roku 1856, tedy více jak 150 let po vzniku prvních kaváren. Předtím do voňavého prostoru směly pouze jako pokladní.
Další kavárenská krize
Vídeňská kavárenská kultura zažila v historii ještě dvě velké krize, a to za druhé světové války, kdy se nacisté zmocnili kaváren vlastněných Židy. Druhá krize nastala v 50. letech, kdy se bary v italském stylu stávaly populárnějšími a tradiční kavárny se považovaly za staromódní. Až do 80. let 20. století se mnoho dlouhodobě zavedených kaváren uzavíralo.
Pozitivní výhled
V roce 1983 byla tradice obnovena, když vídeňské kavárny oslavily své 300. výročí a mnoho Vídeňanů začalo vzpomínat na jedinečné kvality svého voňavého klenotu.
V roce 2011 byla kultura vídeňských kaváren zařazena organizací UNESCO do národního soupisu nehmotného kulturního dědictví.
Zdroj: wien.gv.at; foto: istock.com
