Mikrovlnka, papiňák nebo varná konvice: kde se vzali vaši oblíbení kuchyňští pomocníci?

Pravděpodobně si bez nich svou kuchyňskou rutinu neumíte představit. Máte pocit, že největším vynálezem po knihtisku je mikrovlnka nebo varná konvice? Dost možná, že ano! Kde se tito báječní kuchyňští pomocníci vzali, kdo je vynalezl a “daroval lidstvu”? Pojďme na malou procházku do historie.

Mikrovlnná trouba

Doslova převratný vynález, který ocení jak zkušení kuchaři, tak lidé, kteří na vaření nemají ani čas ani náladu. Co nás může naplnit hrdostí, “pravěk” mikrovlnky sahá do našich končin! Jako první totiž popsal princip “mikrovlnění” již v roce 1924 profesor Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze Augustin Žáček. Nicméně k mikrovlnné troubě, jak ji známe dnes, to bylo ještě kus cesty. Jak už to bývá, ten skvělý vynález vznikl náhodou. Na svědomí ho má Percy Spencer, který v roce 1945 pracoval ve firmě Raytheon Company na speciálních elektronkách, když se mu v blízkosti zařízení rozpustila v kapse působením záření čokoláda. A bylo to! Téhož roku se objevila první mikrovlnná trouba. Byla obrovská a vážila skoro 350 kg. Ale byl to pokrok! I když se musela mikrovlnka ještě poté obhajovat a vylepšovat, než se z ní stala ta příjemná věcička v naší kuchyni.

Varná konvice

Úplně první varné konvice nebyly nepodobné ruským samovarům a jejich kořeny sahají až do 19. století. Pyšnily se krásně zdobeným exteriérem a stály na masivním podstavci s elektrickou plotýnkou. V podstatě šlo takovou nádheru postavit na jídelní stůl a zapojit do zásuvky. Vývoj se ale zde zdaleka nezastavil. První rychlovarné konvice, jak je známe dnes, vtrhly do domácností na začátku 90. let. Byly velké a bílé a způsobily malou domácí revoluci. Do celého světa se “rychlovarka” šířila hlavně z USA a Británie. Celkem logicky: kdo by nechtěl čaj o páté snadněji a rychleji?

Remoska

Remosku dalo světu socialistické Československo! Konkrétně Kostelec nad Černými lesy, kde začala v roce 1957 její výroba. Brzy se stala nesmírně populární pro svoji univerzálnost přípravy všech druhů jídel, dlouhou životnost a nenáročnou obsluhu a údržbu. V roce 1964 dostala remoska ochrannou známku a i když se poté objevily další typy, slovo ”remoska” zdomácnělo a ujalo se. Ani po sametové revoluci se remosky české ženy nehodlaly vzdát. I když všichni pořizovali zboží a vybavení ze Západu, remoska se otřepala a znovu se vrátila na trh. Byly stanoveny nové ekonomické podmínky výroby a distribuce, oživení zažil také design výrobku. Pro výrobu se začaly používat nové materiály a společnost se pustila i do vlastní výroby. A co víc, začala se vyvážet od nás na Západ, kde si získala značný obdiv.

Mixér

Bez dobrého mixéru ani ránu! Kde by byly smoothie, krémové polévky, svíčková nebo pesto? Ať už milujete tyčovou verzi, nebo velký stojací model, mixér je prostě nepostradatelný. Mixér v roce 1922 vynalezl Stephen Poplawski v USA. Úplně první elektrické mixéry byly určeny k výrobě populárních mléčných koktejlů, takzvaných “milk shakes” v automatech. Od té doby se mixéry rozšířily po celém světě a jsou k dostání v mnoha různých typech a modelech.

Lednička

Jak uchovat potraviny, řešili lidé odjakživa. Kdo měl sklep a prostředky, navršil ho ledem, ale běžní lidé měli spíše smůlu. Přesto se už v roce 1756 objevil “pradědeček” chladniček. Skotský chemik William Cullen sestrojil přístroj, který sice chladil, ale byl tak rozměrný a nepraktický, že nakonec zmizel v propadlišti času. Za dalších sto let (opět Skot) James Harrison zkonstruoval stroj na výrobu ledu. Ten produkoval tři tuny ledu denně! Do běžných domácností dost nevhodné, nicméně už se vykročilo k současným potřebám. V roce 1911 konečně nastala ledničková revoluce, když společnost General Electric začala prodávat první lednice pro domácnosti. Byly dvojdílné: hlučný kompresor se umisťoval do sklepa, chladicí box do kuchyně.

Římský hrnec

Už staří Římané ovládali techniku vaření a pečení v hliněných nádobách, které se stalo v posledních letech hitem. Římský hrnec jsme museli “znovuobjevit” pro moderní vaření, protože jinak vládlo pečení, smažení a rožnění. Co je kouzlo římského hrnce? Hliněná nádoba je i přes vypálení porézní, takže když se hrnec ponoří do vody, póry nasáknou vodou. Ta z hrnce během pečení a vaření uniká v podobě páry, čímž zajišťuje jídlu vlhkost na provaření. Jídlo se nepřipálí, pokaždé se podaří, nevyžaduje vysoké teploty a není třeba do pokrmů přidávat tuk. Je prostě zdravé, obsah vitamínů a dalších živin se zachovává. V římském hrnci můžeme připravovat prakticky cokoli od polévek přes maso až po moučníky.

Papiňák

Kdo by neznal skvělé vlastnosti a typické pištění tlakového hrnce – papiňáku. Vynalezl ho Denis Papin, který vymyslel celý jeho princip. Nebyl to ještě samozřejmě TEN papiňák, jaký máte v kuchyni, ale cesta k němu byla otevřená. Moderní tlakový hrnec existuje od roku 1927 a jeho obliba souvisí s potřebou úspory času v domácnosti. Která hospodyně by chtěla stát u guláše, když mohla tančit chlarleston nebo jít do kina na Chaplina?

Zdroj: www.interestingendineering.com, zdroj foto: iStock