Sardinie, láska na celý život

Proč právě Sardinie?

Byla to láska na první pohled.

Ale taky letní. A letní lásky obvykle končí s prázdninami.

Letní, na první pohled, ale na celý život. Sardinie mně okouzlila sotva jsme vystoupili z letadla. Chytila mě do svých osidel a už nikdy nepustila. První jídlo, nátura místních lidí, atmosféra, moře, nakupování, trhy, rybáři v přístavu, festival těstovin, lidové zvyky, hory, saharský písek, nejkrásnější nebe na světě a další a další božské pokrmy, to všechno se mi dostalo hluboko pod kůži. A najednou jsem věděla, že si recepty nechci nechat jen pro sebe a pomalu se rodila myšlenka udělat kuchařku. Velkou, výpravnou, plnou fotografií, atmosféry, příběhů.

Kdy vás to napadlo poprvé?

Před třemi lety.

Co bylo pak?

Začala jsem recepty sbírat s větším důrazem na přesné poměry ingrediencí, srovnávala je, hledala ve starých sardských kuchařkách, vyptávala se majitelů restaurací, lidí ve frontě na ryby, rybářů, hledala na internetu. Porovnávala jsem všechny „zaručeně nejlepší“ verze typických sardských jídel, vařila jsem, ochutnávala, jedla. Zažívala jsem nejkrásnější okamžiky svého života. Pak už šlo jen o to sestavit tým a pustit se do toho.

Říkáte sestavit tým, s kolika lidmi jste spolupracovala?

Kuchařku jsme udělali v podstatě ve čtyřech. Takže vlastně minitým než tým. Ale teď, s odstupem času, si víc než kdykoliv před tím, uvědomuji, že nezáleží na počtu lidí, ale na jejich kvalitách. A já pracovala s nejlepšími. Měla jsem skvělého fotografa, dekorstylistku, produkčního. Pak přibyla grafička a korektorka. Ilustrace dělala moje kamarádka a s obálkou nám skoro na poslední chvíli pomohl velmi zkušený grafik.

Na poslední chvíli?

Všechno se děje jak má. Já s obálkou pořád nebyla spokojená, nevěděly jsme si s grafičkou rady, nebylo to ono. Sebrala jsem všechnu odvahu a oslovila kreativního ředitele jedné velké reklamní agentury. Tvářil se zprvu nedůvěřivě, pak si ale prohlédl fotky, poslechl si můj příběh a – jako v americkém filmu – navrhl obálku, která mě ihned dostala.

Vůbec jste neváhala?

Ani sekundu.

Vyzkoušejte recepty z Kuchařky z ostrova Sardinie:

Kdo se ujal foodstylingu?

Já. (smích). Na to jsem vážně pyšná. Myslím, že napsat recepty a texty umím, ostatně jsem novinářka, vařit taky zvládám, ale je opravdu velký rozdíl vařit pro rodinu nebo kvůli focení. To byla vážně výzva. Nejsem profesionální foodstylista, neznám fígle, neumím věci urychlovat, takže jsem vstávala v pět ráno, abych do půl deváté, kdy se začínalo fotit, měla něco málo navařeno a nezdržovala jsem ostatní. Učila jsem se za pochodu a řídila se intuicí a srdcem. Mockrát jsem se ale pořádně zapotila.

Na co jste obzvlášť pyšná?

Na smažené cuketové květy, všechny chleby, culurgiones, slepičí polévku, pečenou zeleninu, zajíce marinovaného v mirtu, pistáciovou zmrzlinu a mandlové sušenky.

Karolina Konečná

Udělala byste dneska něco jinak?

Ano i ne. Ano, protože po bitvě je každý generálem a vždycky je co zlepšovat. Ne, protože vím, že jsme všichni jeli na sto procent a nechci teď kuchařce ničit život pochybnostmi.

Už jste z ní vařila?

Hned druhý den, co jsem si ji přivezla domů. Poprvé jsem nemusela lovit recepty z počítače nebo papírových útržků a narychlo je překládat z italštiny. Krásný pocit.

Připravila Klára Michalová