Radost svatého Martina je husa a džbán vína

Právě tento svátek znamenal v minulosti důležitý předěl v rytmu života na vesnici: děvečkám a čeledínům končila služba a dostávali mzdu, to vše doprovázely slavnosti a hodování. Svůj prostor má svátek svatého Martina i v současnosti, kdy se lidé scházejí, aby si dopřáli dobře propečenou svatomartinskou husu a jiskrné mladé víno.

Svatý Martin je patron vojáků, koní, jezdců a samozřejmě také hus a vinařů. Legenda o něm říká, že v době, kdy sloužil jako římský voják, se podělil se zkřehlým žebrákem o svůj plášť. Další noc se Martinovi ve snu zjevil Ježíš a tato událost jej přivedla k přijetí křesťanství. A proč zrovna husy? Na to jsou rovnou dvě vysvětlení: První z nich je to, že když byl svatý Martin jmenován biskupem v Tours, nechtěl tento titul kvůli své skromnosti přijmout. Schoval se tedy před vyslanci přinášejícími mu zprávu o jmenování do husince. To mu však nebylo nic platné, protože jej husy svým kejháním prozradily. Druhá verze říká, že právě husy rušily svatého Martina při kázání natolik, že za to nezvedení opeřenci dodnes pykají na pekáči.

Čas bujarosti a taškařic

Ve skutečnosti byly ale důvody, proč se na tento svátek pečou právě husy, spíše pragmatické. Hospodáři se připravovali na zimu a zbavovali se zvířat, která se nehodila k chovu nebo by nepřežila chladné měsíce. Každopádně byl ale tento svátek velmi oblíbený. Kromě husy se pekly například také martinské rohlíky, kterými podarovávala děvčata své hochy, nebo svatomartinské podkovy plněné mákem či povidly, které dostávali čeledíni spolu s výslužkou, populární jsou také nejrůznější svatomartinské koláče. Dále se konaly nejrůznější výroční trhy, jarmarky a celkově se poměrně bujaře slavilo. Dokládají to záznamy o nejrůznějších taškařicích a schválnostech, které rozdováděná chasa tropila.

Upéct husu zvládne i začátečník

A jak na co nejlepší svatomartinskou husičku? „Vše začíná nákupem. Alfou a omegou při výběru jakéhokoliv masa je jeho původ, chlazené husy z Česka jsou rozhodně lepší než ze zahraničí dovážené mražené maso,“ radí Vít Morkus z Pražského řeznictví. Dejte si také pozor, aby husa neměla potrhanou kůži, polámané kosti nebo podlitiny. Pro pečení je také důležitý tukový obal. Svatomartinská husa je poměrně specifické zboží, dobří řezníci sice se zvýšenou poptávkou v první půli listopadu počítají, ale pokud chcete mít skutečně jistotu, že se na vás dostane, objednejte si ji předem.

„Pečení husy se může zdát někomu jako nesmírně náročné, opak je ale pravdou. Zvládne to i začátečník. Trik spočívá v pomalém pečení na nízkou teplotu, pak bude vaše drůbež krásně šťavnatá a křupavá, “ doporučuje Vít Morkus. Ideálně toto pečení podle velikosti husy trvá osm až dvanáct hodin.

Bez zelí ani ránu

To ale není vše: k huse patří také dobrý houskový knedlík a dva druhy zelí – červené a bílé. Každý druh je jiný, liší se nejen obsahem důležitých látek, ale také chutí. Zatímco bílé zelí je lehčí, obsahuje méně sacharidů a je tak dietnější, červené obsahuje větší množství vitaminů. „Pokud zelí připravujete doma, nejzdlouhavější je jeho krouhání. Tuto práci si můžete ušetřit, pokud sáhnete po nakládaném zelí ve skleničce,“ vysvětluje Kristýna Hrubčíková z webu Receptyschuti.cz. A čím zapít svatomartinskou husu? Čím jiným než mladým vínem, které bývá osvěžující, mívá ovocný nádech, je lehké a má také nižší obsah alkoholu: okolo 12 procent.

Mladá vína mají v tuzemsku dlouhou tradici. Své příznivce si získala hlavně díky osobitému charakteru a příjemným svěžím tónům. „Při degustaci svatomartinských vín zaujme hlavně jejich svěžest, šťavnatost a lehkost. Bílá a růžová se vyznačují světlou až čirou barvou, jsou jiskrná, červená naopak odstínem granátové nebo rubínové s fialovými odlesky. Všechna bývají ovocitá s příjemnou kyselinkou, a to jak v chuti, tak v aroma,“ uvádí Josef Svoboda, ředitel Habánských sklepů.

Kde se vzala tradice Svatomartinských vín

Pod značkou Svatomartinské se nabízejí od roku 2005, jejich tradice však sahá mnohem hlouběji do historie, až na dvůr císaře Josefa II. Začátkem listopadu končila většině poddaných u sedláků služba, vyrovnávaly se smlouvy, hodovalo se a dojednávala se služba pro rok následující. Vše bylo završeno přípitkem mladým vínem. Tradicí se pak stalo, že se mohou slavnostně otevřít na svátek sv. Martina 11. listopadu v 11 hodin.

Zásady pro skladování a servírování

Svatomartinská vína, na rozdíl od archivních a vyzrálých, nabízejí především osvěžení a požitek z lehké ovocné chuti s typickou kyselinkou. Hodí se na denní pití a k posezení s přáteli, méně pak ke slavnostním příležitostem. „Svatomartinská vína v žádném případě nejsou určena k archivaci. Spojení se svátkem svatého Martina má svůj význam. Vína otevřená v tento den už stihla získat svůj charakter, zároveň si stále zachovávají mladost a svěžest. Měla by být vypita ideálně do konce roku, nejpozději však do Velikonoc, kdy se začnou jejich typické vlastnosti vytrácet,“ radí Josef Svoboda. Skladována by měla být při teplotě do 18 stupňů Celsia a v přítmí. Bílá a růžová vína je vhodné podávat při teplotě 5–7 stupňů Celsia, červená v rozmezí 10–12 stupňů.

Odrůdy Svatomartinských vín

Vína prodávaná pod značkou Svatomartinská je povoleno vyrábět pouze z těchto odrůd:

Bílé víno: Müller Thurgau, Veltlínské červené rané, Muškát moravský

Červené víno: Modrý Portugal, Svatovavřinecké

Růžové víno: Modrý Portugal, Zweigeltrebe a Svatovavřinecké