Dal jméno aspirinu, používal se do piva i na podlahu místo koberečků. Prý podporuje erekci. Takových rostlin není mnoho.
Tužebník může vzbuzovat touhy
Tužebník jilmový neroste všude, ale tam, kde roste, tvoří často bohaté kolonie. Vydává omamnou vůni, kterou je schopen si udržet i po usušení. Vedle zdomácnělých rostlin Středomoří, které v horkém létě hrají hlavní roli, je to jedna z našich nejaromatičtějších rostlin. V současnosti se na něj neprávem zapomíná, ale v minulosti to byla posvátná rostlina severní Evropy. V oblasti světa, která tak ráda holduje pivu, se tužebník používal dříve než chmel. Sušené květy byly oblíbenou čisticí rostlinou pro domácnost. Podobně jako třeba mařinka vonná se rozhazovaly na hliněných podlahách. Působí mírně dezinfekčně, ale také mají schopnost odpuzovat svou vůní drobné domácí parazity.
Kdy a kde ho hledat
Tužebník jilmový vyhledává vlhká místa. Má rád rašeliniště, zamokřené příkopy i okraje vodních toků. Dává přednost chladnějším stanovištím respektive vyšším nadmořským výškám. V nížinách roste na zastíněných, severně orientovaných, svazích nebo v uzavřených roklích. Doba jeho kvetení začíná přibližně nyní a vydrží až do konce prázdnin. Jeho slabinou je, že často trpí padlím. V letošním dosud vlhkém počasí bude možná problém najít nepoškozené porosty.
Aspirinové jméno
Při přesném dávkování v čase a množství byl tužebník dříve používán jako lék proti bolesti a horečce. Při použití v kuchyni se s léčebnými účinky nepočítá. Farmakologická historie rostliny je spletitá a zajímavá. V polovině 19. století zjistil Raffaele Piria, že tužebník jilmový obsahuje salicylin, z něhož vzniká kyselina salicylová. Obě sloučeniny již měly své jméno odvozené vrby (latinsky Salix), která tuto látku shromažďuje ve své kůře. Tužebník, jehož jméno je dnes Filipendula ulmaria, byl dříve nazýván Spirea ulmaria. Od toho byl odvozen komerční název bílé tabletky. Krajově je nazýván chlapice, což bývá spojováno s jeho schopností podporovat erekci.
Co s ním v kuchyni
Tužebník je „divoká“ květina s divokou vůní. Stonek i všechny další části jsou tuhé, takže se dají používat pouze květy. Podobně jako při sběru černého bezu i u tužebníku se stříhají vrcholové části stonku s květenstvím v plném rozpuku, které má ještě několik poupátek a naopak neobsahuje žádné odkvetlé květy.
Květina prakticky okamžitě vadne, jakoby se sama hlásila o to, že chce být použita sušená. Je tak i lepší a nekazí se ani při skladování.
Pokud vám bude aroma tužebníku vyhovovat, můžete s ním vyzkoušet prakticky cokoli. Snoubí se totiž ochotně se sladkými a slanými chutěmi. Dává přednost teplé kuchyni. Dobře se uplatní do různého pečiva. Dá se přidávat do slaných i sladkých sušenek i do kynutého těsta. Nepohrdne však ani společností masa pečeného v pekáči. Což jsou spíš podzimní recepty, ale připravit se na ně musíme již nyní.
Používat můžete i čerstvé květy, z nichž se dělají různé nápoje nebo se dají smažit jako kosmatice.
Autor: Jana Vlková
www.kytkykjidlu.cz, http://www.kytkykjidlu.blogspot.cz/, www.facebook.com/kytkykjidlu