Divoká brokolice se dobře maskuje

Ta rostlina, jíž se lidově říká na jih od Alp, v Itálii a ve Francii divoká brokolice, má několik označení. Snad jakoby jí botanikové nemohli přijít na jméno. Říká se rumnice obecná a také vesnovka obecná. Ani v latině to není lepší: Lepidium, Cochlearia, Nasturtium. Označení divoká brokolice je daleko poetičtější a lákavější, i když rostlina tak vypadá jen před kvetením.

Kde ji hledat

Vesnovka roste na těch nejhorších místech. A to bez přehánění. Vyhledává škvárové náspy, okraje silnic, rumiště, opuštěné lomy. Zkrátka velmi neúrodná místa. Tvoří typické kolonie. Jakoby se chtěla před opovržením lidí bránit tím, že vytvoří tlupu. Pokud si tuto rostlinu oblíbíte, jistě si brzy vycvičíte oko, abyste její kolonie viděli již zdaleka. Divoká brokolice kvete malými smetanově bílými kvítky, které jsou uspořádané do hustého květenství.

Jak ji sbírat

Rozkvetlé rostliny již jsou v kuchyni k ničemu. V tuto roční dobu jsou pro nás ale dobrým signálem, že v jejich společnosti najdeme mladá nerozvitá květenství. Brokolici sklízíme tak, že odlamujeme nerozvité květenství s kouskem stonku. Jeho délka je různá podle toho, kde vesnovky rostou. S minimálním cvikem zjistíte, že „brokolička“ si sama nejlépe vybere místo, kde si přeje být utržena. Stonek je v horní části svěží a dužnatý, níže začíná dřevnatět. Tam se zpravidla ulomí. Trhat rostliny můžete naprosto bez výčitek. Však se o vesnovce píše také jako o velmi obtížném plevelu.

A co s ní v kuchyni

S vesnovkou je třeba zacházet jako s opravdovou brokolicí. Jestliže brokolice vařená v páře je synonymem dietního jídla, tak vesnovka by dopadla stejně. Nejlepší jsou mladé výhonky krátce podušené na másle. Kombinovat se dají s rýží, brambory, další tepelně upravenou zeleninou nebo jako náplň do omelet. Lehce kořenit se může muškátem, který s brokolicí výborně ladí.

Autor: Jana Vlková; www.kytkykjidlu.blogspot.cz