Hledat jídlo v popelnicích není jen pro bezdomovce. Potraviny vybírá i vysokoškolská studentka

Supermarkety musí z regálů velmi často stahovat potraviny, kterým prakticky nic není, ale neodpovídají určeným normám nebo jim vypršelo datum minimální spotřeby. Průměrný Čech vyhodí kolem 60 kilogramů potravin ročně. Často přitom v kontejnerech končí potraviny, které dokáže člověk znovu bez problémů zužitkovat.

Češi tolik neplýtvají

Poměrnou část vyhozeného jídla ze supermarketů využijí charity a potravinové banky. Ty však nedokážou zachránit všechno. V Evropě nejvíce plýtvají Němci, kteří vyhodí přes 6 milionů tun jídla ročně. Česká republika je na jedenáctém místě a v evropském měřítku se řadíme k lepšímu průměru. Nejlépe jsou na tom pak Rakušané, Finové a Slováci, kteří vyhodí kolem 380 tisíc tun. Celou tabulku zemí si můžete prohlédnout na statista.com.

V některých zemích je stále poměrně velký rozdíl v cenách za potraviny a pro našince může být běžný nákup potravin příliš velkou položkou v rozpočtu. Proto si mnoho českých studentů ve světě oblíbilo netradiční styl stravování. Dumbster diving, v překladu doslovně potápění se v popelnicích, dokáže totiž ušetřit nemalé peníze.

Studentka se živí vyhozenými potravinami

Osobní zkušenost s dumbster divingem má Vlasta, která se takto stravovala při studiích ve španělské Granadě. „Vždy jsme se s kamarády stavovali v jedné malé pekárně cestou z párty. Ráno nám dávali bagety, chleby, pečivo, které by se v obchodě neprodalo. Prostě lidově zmetky, mělo trochu jiný tvar a už ho chtěli vyhodit.“

Stejně tak chodili třikrát do týdne pro bednu plnou zralého ovoce a zeleniny. „V půl desáté večer vyšla pracovnice supermarketu s nákupním vozíkem (někdy přivezla i dva nebo tři) plným krabic zralé zeleniny, ovoce, vajec, mouky a dalších věcí. V platu vajec bylo třeba jedno rozbité, mouka měla roztržený obal, zelenina a ovoce byly zase moc zralé nebo mělo špatný tvar. Tohle všechno bylo vyhozeno do koše. Vždy se to přebralo, rozprostřelo se a pak si každý vzal, co chtěl. Většinou se nás tam scházelo kolem 8–12 lidí,“ vysvětluje Vlasta.

Hlavní motivace

Vlastu vždy rozčilovalo zbytečné plýtvání. Její motivace začít s dumbster divingem pramenilo právě v nesouhlasu s vyhazováním jídla, kterému nic není. „Jsem z vesnice, takže nesnáším plýtvání. Jsem naučená od babičky použít vše, co se dá, a vyhodit co nejméně. Nelíbí se mi tahle konzumní doba, kdy máš všechno a po celý rok.“

Netají se však, že ze začátku se k popelnicím nehrnula. Člověk si prý časem zvykne na pohledy ostatních. „Sice jsem jako studentka neměla dost peněz, ale pořád jsem si k jídlu mohla cokoliv koupit. Mě spíš rozčiluje, kolik lidí na jídlo nemá a v obchodech se vyhazuje po tunách. Navíc běda, pokud jsi zaměstnanec obchodu a to vyhozené jídlo chceš někomu věnovat. Strašné jsou i normy ve fastfoodech. Kuře se může točit 7 minut, pak se vyhazuje do koše“, dodává.

Zdroj: redakce, zajimej.se, statista.com; foto: iStock.com