Ochutnejte staročeskou postní kuchyni Zdroj: iStock
Dokážete spočítat, kolik kachen, řízků, klobás a chlebíčků jste od prosince snědli? Pokud už nutně potřebujete odlehčit jídelníček, zkuste se inspirovat u našich předků. Po masopustu totiž vždy následoval pořádný půst!
Nemyslete na “hubnutí do plavek”, ale na to, jak se vlastně cítíte. Zima plná masa, pečiva a těžkých zahřívacích jídel se přece jen přehoupla do své druhé poloviny a spěje ke konci. Staré vanilkové rohlíčky už opravdu pošlete k čertu a tu další kachnu nechte v mrazáku třeba na Velikonoce. Teď je čas dát si pohov a nechat tělo nabrat sílu a zdraví.
Naše prababičky a pradědové věděli, nebo možná prostě jen cítili, že hodování bylo dost a je třeba se postit. Staročeský půst měl samozřejmě liturgický podtext, ale zároveň moudře pročišťoval tělo od přejídání a připravoval na křehké období jara. Ostatně, cpát se od Vánoc až do Velikonoc není dvakrát příjemné.
V postní dobu se vařila a jedla jen lehká, skromná a velice zdravá jídla. Po oslavách Masopustu začala podle křesťanských tradic čtyřicetidenní postní doba, a tak je nejlepší čas si tyto úžasné pokrmy připomenout.
Brambory, zelí, čočka, hrách, semena, kroupy, cibule a kořenová zelenina, to byl základ postní kuchyně. Už slovo “masopust” napovídá, že se po tento čas stávali z našich předků víceméně vegetariáni. Na venkově se půst zachovával velmi přísně a lidé nejedli žádné masité pokrmy ani jídla připravovaná na sádle. V tento čas se obešli bez všeho, co souviselo s živočišnou říší, takže se šetřilo i s vejci, máslem, mlékem nebo sýry.
A co se tedy vlastně jedlo? K snídani byl kus chleba a třeba syrové kysané zelí, což mělo vynikající probiotické účinky. Zelí se ostatně jedlo pořád, vařené nebo syrové, byl to ceněný zdroj vitamínů. V poledne bývala hrachová nebo čočková polévka a koláč. Oblíbené byly různé druhy kaší, brambory na loupačku nebo knedlíky. Mastilo se lněným nebo makovým olejem, což by dnešní výživoví poradci jistě rádi schválili. Jedly se také různé polévky, kaše, placky a vdolky, které se ale nemastily a přikusovala se k nim povidla a sušené ovoce.
Typickými postními pokrmy byla pučálka nebo pražma, připravované z naklíčených luštěnin. Právě proces klíčení aktivoval v semenech přínosné látky, a protože to lidé věděli, nechávali naklíčit nejen hrách, ale také oves nebo špaldovou pšenici. Z toho všeho se vařilo, kombinovalo a dochucovalo především cibulí a česnekem, sušenou majoránkou, petrželovou natí nebo libečkem a samozřejmě solí.
Základem je hrách, který se nechá nejprve nabobtnat a poté naklíčit. Naklíčený hrách se pak suší a nakonec peče na suché pánvi nebo v pekáči v troubě. Pučálka se jedla s cibulkou a zelím nebo na sladko s medem a kysanou smetanou.
Podobně jako pučálka se nechávalo naklíčit a nabobtnat obilí. Ideální na pražmu byla pšenice špalda nebo nahý oves. Klíčky z obilek se před pražením olámaly a vkládaly do polévek, kaší či salátů. Při opékání by se totiž spálily a znehodnotily.
Kaše se dělaly z obilí, zrnin, luštěnin a zeleniny. Z kaší, které se nesnědly, se pak spíše sušily než pekly placky, které se přikusovaly k polévkám.
V době půstu bylo vaření chudé, a proto ho lidé nazývali žebrácké, bídné, pekařská bolest a podobně. Vdolky nebo buchty z obyčejného kynutého těsta zadělané z tmavé režné mouky upečené v troubě nebo na suchém plátu se přelévaly horkým mlékem s trochou medu.
Ve skutečnosti z kořenové zeleniny. Nakrájená se opékala s cibulí v troubě nebo restovala v kastrolu. Opečená zelenina totiž získá zvláštní příchuť, která se při vaření uvolní do polévky a je docela jiná než uvařená bez opečení. Když byla zelenina dosti opečená, kuchařka ji zalila vodou z vařeného hrachu. Vše se osolilo a dusilo s divokým kořením.
Pokrm z luštěnin a obilí. Nejčastěji se jednalo o hrách a kroupy, ale také o rýži a čočku. Obě hlavní složky se nejprve máčely a pak se každá zvlášť uvařila. Nakonec se ochutily solí, na oleji osmahnutou cibulkou a česnekem, majoránkou, petrželovou natí a libečkem.
Olejem vymaštěný pekáč nebo plech se pokryl slabší vrstvou plátků syrových brambor a bez koření i soli se pekl v troubě. Spečenou bramborovou placku pak naši předkové potřeli česnekem třeným se solí a nakonec zalili vejcem rozšlehaným v mléce a nechali v horku zapéct.
Hlávkové zelí nakrájené na drobnější nudle se nejprve spařilo v cedníku, nechalo okapat, chvíli poté se několik minut podusilo na opečené cibuli. Paprika se rozpustila v tuku těsně předtím, než se přidalo zelí. Po chvíli dušení se pak do hrnce přidaly uvařené horké těstoviny s trochou soli a vše se zamíchalo a nechalo v teple půlhodinky dojít.
Nebylo to nic jiného než vařené a vystydlé brambory nakrájené na plátky, kterými se pokladl vymaštěný pekáč a vrstvily se s kysaným zelím a trochou kysané smetany. Vše se pak zapeklo v troubě. Takové trochu bramborovo-zelné lasagne :)
Vševypovídající název, prostě vařené domácí nudle smíchané se zelím a opečenou cibulkou. Pokud zbylo trochu sádla anebo masového výpeku a přihmouřilo se nad půstem jedno oko, byla to dokonalá dobrota.
Autor: Kamila Ulčová
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
lajk
prima-living
