Zpověď sběratelky kulinárních zážitků

Je to moje velké téma. Ráda vařím, moc ráda jím, ale baví mě o jídle i mluvit, číst a psát. Nevím, kdy přesně to na mě přišlo. Jako malé dítě jsem jedla jenom řízky, čínu a hory palačinek. A babiččiny omáčky.

Teď už jím skoro všechno. Nemusím akorát sladká jídla, třeba buchtičky se šodó, rýžový nákyp nebo kynuté knedlíky s ovocem... Naopak ty jahodové z tvarohového těsta si dám s nadšením. Pak nemůžu nic, co jen vzdáleně připomíná anýz. A asi bych si nedala smažené brouky, snad jen pokud by šlo o vážně neodvolatelnou sázku :)

Domácí jahodové knedlíky. Foto: Klára Michalová

Takže jsem vážně příjemný host restaurací, protože s nadšením ochutnávám nová jídla v menu. Na návštěvách dělám radost hostitelům, protože si dám všechno, co připraví, hodně chválím a žadoním o recepty. Sbírám kuchařské knihy a čtu si v nich před spaním a pak si nechám o těch dobrotách zdát.

A ráda vařím. Myslím, že boom kolem jídla je pochopitelný. Lidé přirozeně touží po nějaké kreativní činnosti, a pokud zrovna nemalujete obrazy, neháčkujete polštáře nebo nejste kutil s vlastní dílnou, je právě vaření nejjednodušším způsobem, jak tuto touhu uspokojit. A to s okamžitým efektem toho, že si uděláte dobře a ještě při tom potěšíte lidi kolem sebe.

Výběr z mé sbírky kuchařských knih. Foto: Klára Michalová

S tím mám ovšem malý osobní problém. Můj muž je, co se týká jídla, poměrně konzervativní. V restauracích, do kterých chodí často, si dává pokaždé to samé jídlo. Máme třeba jednu blízko domova, kde právě přijali nového šéfkuchaře, který v Anglii pracoval v michelinské restauraci. Připravil úplně nové meníčko, z kterého je radost vybírat, ale můj drahý si stejně dá tu stejnou třísetgramovou krkovici, kterou tam měl už aspoň dvacetkrát.

A stejné je to i doma. Když jsem před pár lety upekla kuře na medu, mělo to velký úspěch. Ovšem od té doby, když uvařím kuře na jiný způsob, tváří se zklamaně. A nepomáhá ani argument, že vycházejí celé kuchařky se stovkami receptů na kuře, tak by byla škoda jíst ho pořád s medem.

Syn Eliáš se mořských potvůrek nebojí. Foto: Klára Michalová

Zatímco já jsem nadšený testovač, on má rád své jisté. Ale nevzdávám to a pokouším se ho naučit jíst nová jídla. Loni třeba poprvé ochutnal pečenou červenou řepu!!! A letos se mnou začal objevovat kouzlo vietnamské kuchyně. Zato kuskus do něj asi nedostanu nikdy... :)

A do toho ještě řeším chutě našich dětí. Starší syn je po mně – ochutnávač. Ve třech letech baštil krevety, chobotnice i sushi, v šesti žadonil v hospodě o tatarák. Mladší dcera je ovšem dokonalá puristka. Jí suché těstoviny, knedlíky, brambory a rýži. Vrcholem jsou suché palačinky, na které jí můžu nasypat trochu skořicového cukru.

Nejoblíbenější jídlo mé dcery Elsy. Foto: Klára Michalová

A teď zkuste pro tuhle „sebranku“ vařit :) Myslím, že základem spokojeného kuchaře je nutnost sladit chutě těch, pro které vaří. To je ovšem běh na dlouhou trať, tak snad se mi to jednou povede... Prozatím uspokojuji své kuchařské ego vařením pro návštěvy, na velkých rodinných oslavách nebo na víkendových mejdanech s partou kamarádů.

Autor: Klára Michalová