Znáte chutě našich prezidentů? Švestkové blbouny, buřty s cibulí nebo bramborové placky

Na Nový rok se v Lánech podával tradiční slavnostní oběd, u kterého zasedly současné hlavy státu a jejich něžné polovičky. Podávala se svíčková s karlovarským knedlíkem. Prezident Zeman si ostatně na nějaké kulinářské cukrbliky moc nepotrpí. Kachna, husička, zabijačka, svíčková. Zkrátka česká slavnostní klasika, to je mu nejbližší. Nelze nic namítat, ani jeho předchůdci se necpali sushi nebo francouzskou kuchyní, ale dávali přednost gulášům, tlačenkám a české národní gastronomii. V tomto směru byla většina našich prezidentů dosti vlastenecká, ať vládla totalita, či demokracie. Jaké chutě měli?

Asi nejprobádanější a nejzmiňovanější jsou jídelní zvyklosti T. G. Masaryka. Už jeho štíhlá až astenická postava prozrazuje, že byl v jídle střídmý a ukázněný. Byl to muž železných zvyků a obezitu nepovažoval za zdravou ani atraktivní. Sám snídával ovoce, topinky s džemem, čaj a občas vejce. K obědu dával přednost troše masa se zeleninovou přílohou a jedné malé porci moučníku. Den končíval buchtou a slabou kávu, to mu zcela stačilo. Tatíček Masaryk se dokázal u stolu odvázat, na své poměry nezřízeně, pouze pokud šlo o jeho milovanou pochoutku – švestkové knedlíky! Těch dokázal spořádat i šest kousků najednou a to bylo na něj opravdu nevídané. Jeho dcera Alice Masaryková zase milovala staročeské kyselo, které jedla nejčastěji k večeři.

A co ti další? Podobně střízlivý jako Masaryk byl i Edvard Beneš, který měl averzi k alkoholu a jen výjimečně si dal vinný střik. Naopak Emil Hácha byl gurmán, uměl ocenit dobrá jídla i vína a k tomu nesměl chybět doutníček.

Klement Gottwald si jako prezident nechával zadělávat svíčkovou v těstíčku, zřejmě na způsob Wellington, ale jinak měl nejraději prostou kuchyni. Že se s paní Gottwaldovou neodbývali, svědčí i jejich korpulentní postavy, které by dnes dělaly vrásky hradním lékařům a dietologům. Paní prezidentová ujížděla na knedlu vepřu zelu a Kléma Gottwald zase nedal dopustit na bramborové placky s mlékem. Za jeho obezitu ale spíše mohla přemíra alkoholu.

Antonín Zápotocký, podobně jako Václav Havel, neměl problém vzít sám vařečku do ruky a realizovat se u plotny. Rád nejen vařil, ale i zavařoval. Legendární byly jeho zavařované houby a kompoty. Nejvíc ale miloval buřty nebo tlačenku s cibulí. Dokonce i na jeho svatbě se podávala dělnická klasika: chleba se salámem a okurkou.

Gustáv Husák by si rád užil svého postavení i v kulinářských sférách, ale držel přísnou dietu, takže měl dost smůlu. Svou frustraci si kompenzoval alespoň tím, že si nechával dovážet vodu k pití z islandských ledovců, což byl v té tobě opravdu pořádný plezír. Navíc pro sebe i svou suitu vysoce postavených soudruhů nechával z Islandu dovážet tresčí olej, kterým léčili vysoký cholesterol a zvyšovali imunitu v dobách, kdy se daly sehnat jen kubánské pomeranče.

Václav Havel moc rád vařil, ale jeho gastronomický vkus zaznamenal během prezidentského působení značnou evoluci. Alespoň na oficiálních večeřích. V dobách porevolučních se začínalo s guláškem a dršťkovou polévkou, ale jako zkušený a zcestovalý prezident už uměl ocenit kaviár, mušle nebo vybraná masa. Na českou kuchyni ale Václav Havel nikdy nezapomněl a měl ji nejraději.

Jeho nástupce Václav Klaus k hradní gastronomii zaujal velice vlastenecký postoj. Mořské ryby nebo francouzské paštiky na svém stole nerad viděl. Možná je jen neměl rád, ale preferoval vždy českou kuchyni na vybrané úrovni, tvrdíc, že nemáme moře, tak jaké mušle!

Jaké chutě a recepty přinese do našeho výčtu nově zvolený prezident, se zatím můžeme jen domýšlet. Ale doufejme, že hrdost na českou národní kuchyni nevymizí a našim prezidentům bude šmakovat dál.

Autor: Kamila Ulčová