Málokdo z nás měl možnost se do hloubky seznámit s kuchyní USA, a tak nám ji obecně symbolizují hot dogy, hamburgery a donuty. Při důkladnějším zkoumání však můžeme objevit celý nový svět… Někdy dokonce, jako možná Kolumbus, objevit i Ameriku!
Jitka Rákosníková
Spojené státy gastronomické aneb Prozkoumejte neznámá zákoutí americké kuchyně
Americká kuchyně nejsou jen burgery Zdroj: iStock
Výsledky objevných výprav a kolonizace „nového“ kontinentu byly po všech stránkách nedozírné. Soustředíme-li se na ty pozitivní, kulinární, starý evropský svět postupem času bezmezně profitoval z přílivu nových surovin a potravin. Seznámili jsme se a postupně začali využívat brambory, rajčata, krocany, avokádo a bezpočet dalších zámořských dobrot. Jak na tom však byli ti, kdo na vratkých bárkách s minimem zásob přepluli oceán a vstoupili na zcela neznámou půdu?
Při slavnostních příležitostech na amerických stolech nesmí chybět krocan Zdroj: iStock
Díky za dýně!
Jeden z nejznámějších příběhů spojených s jídlem se stal základem americké tradice z nejposvátnějších, totiž oslav Dne díkuvzdání. Po prvním roce stráveném ve zcela novém prostředí a s více než opatrnými styky s domorodnými obyvateli došly prvním kolonistům v okolí městyse Plymouth v dnešním státě Massachusetts zásoby. Naučili se sice chytat divoké krocany, ale nebylo to úplně snadné, úroda z dovezené sadby nebyla nijak závratná a v místě rostoucí plodiny z neznalosti a opatrnosti raději nejedli. Blížila se zima roku 1621 a docházelo k prvním úmrtím z hladu. Tehdy zasáhli místní indiáni, kterým se osadníků zželelo. Přišli se zásobami dýní, zvěřiny i svými jídly, naučili přistěhovalce domestikovat krocany a krůty a zřejmě jim také označili mnohé další jedlé plodiny, například místní odrůdu brusinek. Další průběh osidlování Ameriky byl jak známo k původnímu obyvatelstvu nemilosrdný, nicméně tato příhoda utkvěla v národní paměti natolik, že se stala základem nejikoničtějšího amerického svátku, Dne díkuvzdání, a jeho pevného menu – pečeného krocana a páje s dýňovou náplní. Obě tyto potraviny se také staly základními položkami moderní americké kuchyně a stejné menu se obvykle opakuje i na tamním vánočním stole.
U nás se spíše něž v dýňovém páji používá dýně k přípravě oblíbené dýňové polévky. Vyzkoušejte jednoduchou verzi podle videoreceptu
Kompletní recept najdete ZDE
Domácí kuchařky
Ženy z nejrůznějších přistěhovaleckých vln s sebou pochopitelně přivezly i všechen svůj kuchařský um a recepty. Vzájemně si pomáhaly, učily se používat nové suroviny a vyhledávat náhražky za některé nedostatkové. Postupně tak vznikal zajímavý amalgám a kuchařský repertoár, kde je dodnes možné vystopovat vlivy i typická jídla jak ze středu Evropy, tak z Irska, Anglie či Holandska. Jejich vaření také reflektovalo podmínky, v nichž osadníci a kolonisté žili – jednoduché kuchyně s otevřeným ohněm, často i kuchyně polní či cestovní na rozhrkaných dostavnících, vaření ve velkém a takové, které výrazně zasytí. Vařit se koneckonců museli naučit i muži, zejména ti přežívající dlouhá období v divočině, na průzkumech či na lovu. Dodnes tak v tradiční americké kuchyni najdeme celou řadu různých „kotlíkových“ jídel a divočina patří k velmi oblíbeným položkám zejména v severněji položených státech.
Mezi typické americké pokrmy patří i salát Caesar, který zde vznikl. Připravte si pravý a původní recept krok za krokem podle návodného videoreceptu
Kompletní recept najdete ZDE
První vlaštovka
Roku 1796 vyšla první americká tištěná kuchařka, American Cookery Amelie Simmonsové. Sedmačtyřicet receptů vychází z britské tradice a je určeno pro dobře zásobené kuchyně, které se už vymanily z původních primitivních podmínek. Je tu jedna masová pečeně za druhou včetně nadívané husy či telecí kýty. Dorty jsou zcela opulentní, takřka pro královský dvůr, nicméně Simmonsová uvádí i jednoduché „indiánské řezy“ z plechu z kukuřičné mouky. Dnes je tato knížka pokládána (byť ze skromného úhlu pohledu „od plotny“) za jeden ze stavebních kamenů obecné koncepce americké nezávislosti, neboť vychází z britské tradice, ale už ji plně přizpůsobuje americké realitě a vyzdvihuje její samostatnost. Ve stejném duchu pak fungovaly další kuchařky, které se staly základem klasické americké kuchyně. Ta se však nikdy nestala zkostnatělým souborem předpisů.
Stále něco nového
Postaraly se o to další a další přistěhovalecké vlny a také ona typicky americká otevřenost novým vlivům i schopnost je přetvářet, rozvíjet a transformovat. Některé státy, například Louisiana, se z historických důvodů staly domovem jedinečných kreolských a tzv. cajunských jídel, v nichž najdeme stopy francouzské kuchyně i desítky dalších kulinárních vlivů. New York, a nejen on, objímá ve své multikulturní náruči enklávy čínské, italské či irské kuchyně, ale stejně tak tu najdeme i skvostná a velmi autentická jídla židovská, indická či blízkovýchodní. Texas a Nové Mexiko jsou plné variací na mexickou kuchyni, ale zejména v prvně jmenovaném najdeme také silné vlivy středoevropských komunit včetně výrazné české stopy; v celé řadě tamních městysů existují pekárny a obchůdky nabízející čerstvé kynuté „kolache“ s nejrůznějšími náplněmi od povidlové po masovou, a dokonce i koláčovou verzi hot dogů. Pennsylvánii jídelně silně ovlivnily holandské komunity, Kalifornie je mekkou nejnovějších trendů, zdravého stravování i nejrůznějších avantgardních kulinárních směrů a takhle bychom mohli pokračovat donekonečna. Američané prostě za svá „domácí“ jídla pokládají stejně tak hamburgery a steaky jako francouzskou cibulačku, kuře parmigiana nebo tacos s bezpočtem náplní. Přestože je pohled na domácí americkou kuchyni často zastiňován faktem, že řada domácností žije z fastfoodového jídla, donášek a průmyslově připravených, popřípadě zmražených hotových jídel, bylo by chybou se domnívat, že neexistuje. Spíš jen nemáme možnost se s ní seznámit.
Po francouzsku
Americkou kuchyni od jisté doby silně ovlivňovaly kulinární osobnosti. Vždyť je to také první země na světě, která začala přenášet televizní pořady o vaření, snad každá televizní společnost má kanál či kanály věnované výhradně jim. Zcela zásadně tak běžnou americkou kuchyni ovlivnila Julia Childová, když svou nejslavnější kuchařku Umění francouzské kuchyně doplnila právě televizním pořadem a do amerických kuchyní vnesla recepty a postupy nejrafinovanější gastronomie světa, ale s přímočarým a technicky zjednodušeným americkým přístupem. (I dnes jsou USA zemí, kde najdeme jedny z nejlepších francouzských restaurací – koneckonců je to země, kde najdeme ty nejlepší restaurace vůbec.) Pro americké ženy i muže v domácnosti je sledování nějakého pořadu o vaření – a příprava jídel podle nich – téměř povinností. Také trh s kulinárními časopisy a kuchařkami je tu asi nejlepší na světě.
Zpátky do Evropy
Je paradoxem dějin, že se povědomí o americké kuchyni začalo v Evropě silněji prosazovat až během druhé světové války. Kondenzované mléko a masové konzervy, z nichž proslul zejména „lančmít“, udržovaly žaludky amerických vojáků v relativní pohodě, byly součástí potravinové pomoci a stejně vítaným dárkem jako třeba cigarety nebo silonky. A jejich obliba neklesala ani po válce, kdy se západní Evropa – s občasnými průniky za železnou oponu – začala seznamovat s dalšími americkými importy, například párky v rohlíku nebo hamburgery. Po pádu berlínské zdi pak začaly americké jídelní položky (cheesecake, brownies, americké brambory…) pronikat i do naší kuchyně s mnohem větší razancí od fast foodu až po steakhousy či americké bary. Přesto je pro nás americká kuchyně jako celek stále poměrně neznámou položkou – nicméně při rozsáhlosti Ameriky jako takové, bezpočtu unikátních stylů vaření i nejrůznějších jídel (a sjednocující fastfoodové kuchyni) není divu, že ji často v plném rozsahu neznají ani sami Američané.
Zdroj: autorský text, časopis Prima FRESH
Typický americký dezert brownies jsme s láskou přijali i do našich kuchyní. Upečte si vláčný čokoládový moučník podle videoreceptu
Kompletní recept najdete ZDE
Autor článku
Jitka Rákosníková
