Vietnamská nebo thajská kuchyně se už v Česku celkem zabydlely a polévka pho už se alespoň v Praze stává skoro klasikou. Co ale takové Char Koay Teow, Ais Kacang nebo Hokkien Mee? Že neznáte? Takovéhle pochoutky se vaří v Malajsii.
Za jídlem do Malajsie
Malajská kuchyně je v mnohém podobná té v sousedních asijských zemích: výrazné chutě, odvážné kombinace, štiplavé chilli papričky a čerstvé bylinky. Specifická je ale zejména na malajském ostrově Penang, ráji všech jedlíků milujících asijské chutě, protože vlivem mísení kultur se tam zrodila takzvaná nyonya kuchyně, která kombinuje prvky malajských a čínských receptur.
Za jídlem do Malajsie – knedlíčky Dim Sum. Foto: Veronika Pořízková
S čím se v Malajsii setkáte nejen skoro v každém jídle, ale také v každé domácnosti, je sambal. Pasta, která se připravuje z chilli, zázvoru, česneku, šalotky a belachanu – fermentované krevetové pasty. Přidává se pak do vydatných polévek, do nudlí nebo třeba do téměř národního malajského pokrmu – Nasi Lemak. Jídlo, které se objevuje napříč celou zemí, se původně jedlo k snídani, ale postupně se stalo oblíbenou svačinou i večeří, zkrátka pokrmem na kteroukoliv denní dobu. Stojí za tím hlavně praktické balení v pyramidce z banánového listu, protože se pak dá pohodlně přenášet.
Za jídlem do Malajsie – Nasi Lemak. Foto: Veronika Pořízková
Rýže se uvaří v kokosovém mléce s kořením a pandanem – asijskou zeleninou připomínající rákos, což jí předá krásnou sladkou vůni. Potom se naservíruje na banánový list, předem opálený ohněm, díky čemuž se dá s listem lépe manipulovat a neláme se. Nahoru se přidá kolečko okurky, sambal, pražené arašídy a nakonec smažené sušené ančovičky. Koupit ančovičky vhodné přímo na nasi lemak je celkem věda, protože ty nejlepší prý mají průzračně modré oči. To se děje jen pár dnů v jejich životě, když se rybě formuje páteř. Navršený Nasi Lemak se zabalí do pyramidky a je hotovo. Jedna porce se dá koupit od šesti do dvaceti korun, což je víc než příjemná cena.
Specialitou zmiňovaného ostrova Penang jsou nudle Char Koay Teow vycházející z čínské receptury, které mohou znalcům thajské kuchyně připomínat populární Pad Thai. Rýžové nudle smažené s krevetami, srdcovkami, vejcem a mungo klíčky s výraznou chutí sójové omáčky mohou být výborné, ale na některých místech mohou být i zklamáním s příchutí přepáleného oleje. Je proto dobré vybírat takové stánky, kde je velká fronta místních jedlíků. Ano, stánky, v restauraci se při ochutnávání místních specialit příliš nemá cenu zdržovat. Každé jídlo navíc stojí v přepočtu od dvaceti do čtyřiceti korun, což je další plus pro návštěvu street food marketů. Většinou stačí ujít jen pár metrů z hotelu a výrazné vůně vás navedou samy.
Třeba takové Hokkien Mee (viz. úvodní foto) opravdu voní na metry daleko. Výrazně aromatický vývar uvařený ze schránek krevet a vepřových kostí rozhodně potěší toho, kdo má rád intenzivní chutě ryb a mořských plodů, které jsou cítit v každé lžíci. Pak už jen doplnit dvěma druhy nudlí, šalotkami, vodním špenátem, čerstvými krevetami a pořádnou dávkou sambalu, hůlky do ruky a můžete se pustit do jídla.
Výrazně rybí chuť má také polévka Asam Laksa, kde kyselý základ dorovnávají kousky sladkého ananasu a samozřejmě chilli, bez něj by to nebylo ono.
Za jídlem do Malajsie – polévka Asam Laksa. Foto: Veronika Pořízková
Kdo si přece jen na ryby nepotrpí a dává raději přednost trochu klasičtějším chutím, v Malajsii jsou také patrné indické vlivy, které daly vzniknout mnoha variacím kari, nejčastěji z kokosového mléka. To skvěle doplní buď rýže, nebo některý z čerstvých indických chlebů, jako je naan nebo roti. Skvělým malým jídlem je pak Roti Chapati, placka zapečená například s vejcem a cibulí s jedním nebo více druhy omáček.
Co je ale teprve překvapivé, jsou malajské dezerty. Když se dá dohromady kukuřice, fazole, kokosové mléko, želé a nadrcený led, jen málokdo si představí sladkou tečku. Přesto je Ais Kacang složen právě z těchto ingrediencí a u stánků se na něj stojí dlouhé fronty. Nic pro zastánce klasiky, ale v malajském parnu nakonec může chladivá miska přijít vhod. Ještě typičtější je Cendol, o něco jednodušší verze bez kukuřice, zato s nazeleno obarvenými nudlemi z rýžové mouky.
Za jídlem do Malajsie – Ais Kacang. Foto: Veronika Pořízková
Chuť na sladké se ale dá utišit i jinak, protože tamější exotické ovoce mnohdy vydá za několik dezertů dohromady. Komu chutná liči, pochutná si také na rambutanech nebo na roztomilých mangostanách pocházejících ze stejné ovocné rodiny. Kdyby i to bylo moc, vždy se dá sáhnout po trsu maličkých banánů, které překvapí intenzivní a koncentrovanou chutí.
Za jídlem do Malajsie – exotické ovoce. Foto: Veronika Pořízková
Když jde ale o ovoce zdaleka nejoblíbenější, není to žádný slaďoučký voňavý plod, ale přesný opak. Silně zapáchající koule s ostny neboli durian. Konzistence připomínající přezrálé avokádo nebo také sýr camembert a velice specifická chuť většinou není něčím, co by si západní turisté zamilovali. Místní na durian ale nedají dopustit a prý jde o ovoce nutričně velmi bohaté, které se tak těší oblibě hlavně mezi farmáři.
Podobně vypadající, ale chuťové zcela odlišný je jackfruit. Ještě o něco větší a těžší schránka skrývá slaďoučké žluté plody podobné mangu. A koho už omrzí ovoce v pevném stavu, velice oblíbené jsou čerstvě vymačkané džusy. Kromě obligátního pomeranče je oblíbený také ananas nebo červený meloun. Malajskou specialitou je ale šťáva z mombínu – malá zelená bobule má výrazně kyselou chuť a do sklenky se vždy přidává ještě sušená švestka.
Osvěžit může také tamní zmrzlina, kdy nejjistější je sáhnout po některém z přírodních nanuků na špejli, protože takzvané thajské smažené zmrzliny, které jsou na malajských trzích populární, jsou spíše atrakcí pro turisty. Na ledové ploše se tekutá hmota postupně mění a výsledkem jsou krásně vypadající ruličky zmrzliny posypané třeba oříšky, ale bohužel velmi rychle tají a chuťově to není žádná sláva.
Za jídlem do Malajsie – Street food market v Kuala Lumpur. Foto: Veronika Pořízková
Pokud tedy asijská jídla milujete a ta, které u nás již zdomácněla, vám nestačí, vzhůru do Malajsie. Tam se toho dá ještě objevovat víc než dost.
Autorka: Veronika Pořízková, www.zghettablog.cz
Za jídlem do Malajsie – autorka článku. Foto: Veronika Pořízková