French fries, pommes frites, pomfrity či hranolky – smažené brambory dobyly svět již před několika sty lety. Jedinečná pochutina, kterou si užíváme jak samotnou, tak i jako přílohu k jídlu, se začlenila do jídelníčků po celém světě.
Hranolky jsou chloubou Belgičanů
Přestože si každý region přizpůsobil tvar hranolků i druhy omáček, kterými je ochucuje, země jejich původu zůstává pořád stejná – Belgie. A to i přesto, že se jim říká francouzské...
Specialita, na kterou jsou Belgičané pyšní
Podle belgického novináře Jo Géarda se hranolky smažily již před rokem 1680. Recept prý vynalezli rybáři z okolí Namuru, Andenne a Dinantu, kteří smažili malé rybky z řeky Mázy (Meuse). Jednalo se především o chudší část obyvatelstva, která byla na potravě z řeky závislá. Když však jednoho zimního dne jejich zdroj zamrzl, nahradili ryby bramborami nakrájenými tak, aby malé rybky připomínaly alespoň tvarem...
Hranolky. Foto: Thinkstock
I když se tento příběh hezky poslouchá, není bohužel nijak historicky podložený. Jeho pravdivost zpochybňuje i to, že podle jiných zdrojů byly brambory do tohoto regionu dovezeny až po roce 1735, a pochybnosti jsou také okolo potřebného množství oleje ke smažení, který si tehdejší chudina nemohla dovolit. Jisté ale je, že french fries zažily svůj boom po druhé světové válce.
Jak si ale hranolky získaly přívlastek francouzské? Podle jiné legendy za tím údajně stojí američtí vojáci, kteří dorazili do Belgie během druhé světové války, kde jim belgičtí francouzsky mluvící vojáci poprvé naservírovali hranolky. Francouzština byla tehdy oficiálním jazykem belgické armády a Američané nedělali velké rozdíly mezi jednotlivými národnostmi. Označení francouzské podle francouzsky mluvících kolegů hranolkům, které se časem rozšířily do celého světa, zůstalo. Z pommes frites se stala národní pochoutka, na kterou jsou Belgičané a Nizozemci náležitě pyšní, i proto si v některých regionech zachovaly označení vlámské – jako na jižní hranici Nizozemska s Belgií, kde se jim dodnes říká Vlaamese frieten.
Dopřejte si kornout
Dnes se hranolky prodávají v Belgii na každém rohu. Obchody se jmenují friteries ve francouzštině a friekot/frikot/frituur ve vlámštině. Servírují se v typických papírových kornoutech a přelévají se nejrůznějšími druhy omáček. Nejčastěji to bývá majonéza a kečup, výborná je ale také andaluská omáčka – majonéza s pepřem a rajčatovou pastou, majonéza s kari, tatarská omáčka a mnoho dalších.
Hranolky. Foto: Thinkstock
Vzhledem k tomu, že jde o národní pokrm, potrpí si Belgičané na jeho správnou přípravu. Ta spočívá především v čerstvě oloupaných a nakrájených bramborách. Důležité je krájet pravidelné tvary ostrým nožem, aby jednotlivé hranolky absorbovaly při smažení méně oleje. Následující postup spočívá v jejich dvojím smažení, nejprve 5 minut při 130 °C, poté se nechají odpočinout a podruhé se smaží těsně před podáváním 2 minuty v oleji rozpáleném na 170 °C. Jen tak zůstanou křupavé a zlatavé a budou obsahovat „pouze“ 11,5 % tuku.
Muzeum hranolků v Bruggách – světová rarita
Jediné muzeum na světě, které se zaměřuje na tuto národní specialitu, bylo otevřeno v Bruggách. Mapuje historii hranolků od doby, kdy byly brambory poprvé přivezeny do Evropy, i to, jak se propracovávala jejich příprava. V muzeu je také bufet, ve kterém si můžete rovnou jeden z kornoutů dopřát. Jeho cena však není zahrnuta do ceny vstupného.
Autor (sponk)