Houbové superstar a tipy, jak houbařit v Evropě

Hřiby

Bezkonkurenčně nejpopulárnější houby v našich lesích. Košík plný pravých hřibů často způsobí závistivé pohledy méně úspěšných houbařů.

Využití: velmi univerzální houba, kterou je možno sušit, nakládat, používat do omáček a podobně.

Záměna: s jedovatými druhy hub je záměna pravého hřibu smrkového nepravděpodobná. Možná je pouze s nejedlým a hořkým hřibem žlučovým.

Bedla vysoká

Využití: velmi vhodná k obalování a smažení, připravuje se také pečená na kmíně. Mladé plodnice se používají k plnění. Ke kuchyňskému zpracování se hodí klobouky, třeně jsou tuhé. Při úspěšném sběru je možno díky velikosti hub rychle zaplnit houbařský košík. Pokud nasbíráte bedel víc, než zvládnete hned zpracovat, můžete je usušit a poté rozdrtit na prášek, který lze využít jako houbové koření.

Záměna: je možná s jedovatou bedlou ostrošupinnou nebo chřapáčovou.

Liška obecná

Využití: chuťově výborná houba hodící se do smetanových omáček i k nakládání do octa. Její delikátní chuť skvěle ladí třeba s rybami nebo telecím masem. Díky zlepšujícímu se ovzduší se tato u nás dříve hojná houba vrací do našich lesů.

Záměna: díky typické žluté barvě je záměna téměř nemožná.

Muchomůrka růžovka

Lidově se jí říká masák.

Využití: hodí se především ke smažení jako řízek v trojobalu. Mladé plodnice se často plní nebo používají, stejně jako hlíva ústřičná při vaření houbové „dršťkové“ polévky. Nehodí se k sušení.

Záměna: bohužel si ji můžete splést s prudce jedovatou muchomůrkou tygrovitou! Je třeba dodržovat základní rozlišovací znaky. Například při naříznutí klobouku růžovky jeho „maso“ začíná růžovět, oproti tomu u muchomůrky tygrovité zůstává bílé.

Pýchavka obrovská

Někdy zvaná také Vatovec obrovský dorůstá často velkých rozměrů. Jedlá je pouze bílá dužina mladších plodnic. Roste nejen v lesích, ale i na polích a loukách.

Využití: smaží se jako vepřové řízky a chutí je údajně i předčí.

Záměna: pro typický tvar, barvu i velikost je tato jedlá houba těžko zaměnitelná.

Kotrč kadeřavý

Naše atypická houba keříčkovitého vzhledu připomínající hlávku květáku. Je chuťově skutečně vynikajicí a i po uvaření si zachovává pevnou, lehce křupavou strukturu.

Využití: výborně se hodí k přípravě houbového guláše a v chladu ho lze uchovat i několik dní. Přímo dokonalý je kotrč ve "falešné" dršťkové polévce.

Záměna: velkou výhodou této houby je její lehká zapamatovatelnost, díky kadeřavému tvaru ji prakticky nelze zaměnit.

Jak na houby v zahraničí?

Český houbař musí svoji národní vášeň v některých státech Evropy celkem zásadně krotit.

Německo: u našich sousedů je povolen sběr pouze pro vlastní potřebu a to v množství pouze dvou kilogramů na osobu a den. Dále se nesmí houbařit v chráněných oblastech a na soukromých pozemcích.

Rakousko: kvůli zvěři se nesmí do lesa chodit před sedmou hodinou ranní a i zde platí limit dvou kilogramů na osobu a den.

Polsko: bez omezení, polští houbaři jsou přinejmenším stejně náruživí jako ti čeští.

Slovensko: také bez omezení.

Itálie: sběr hub je zde možný pouze se speciálním povolením na základě úspěšně složené zkoušky. Samozřejmý je úplný zákaz sběru v alpských oblastech.

Francie: liší se podle oblastí, někde je nutnost povolení, ve většině případů lze sbírat do pěti kilogramů. Při překročení příslušného limitu hrozí citelná pokuta.

Finsko, Švédsko, Norsko: bez omezení (jedinou překážkou pro české houbaře je často velká vzdálenost těchto houbařských rájů). Četné výpravy českých rybářů, kteří se do těchto zemí vypravují za rybářskými zážitky, často potvrzují velmi hojný výskyt jedlých hub, které místní obyvatelé nechávají téměř bez povšimnutí.

Ať už budete houbařit u nás, nebo dle příslušných pravidel jinde v Evropě, mějte na paměti, že stále platí čtyři houbařské zásady:

1) Sbíráme jen čerstvé houby a hlavně takové, které bezpečně známe.

2) Pro transport používáme vždy prodyšné obaly.

3) Nasbíranou úrodu doma co nejdříve zpracujeme.

4) V lese se chováme ohleduplně ke zvířatům, rostlinám i ostatním houbařům.

Autor: Alžběta Krchová