Hlášky z restaurace U dubu, Třebíč
„Řecký kuřecí steak zapečený s hermelínem. Řecká kuchyně je především o hermelínu.“
„To není kuchař, to je odvážná školačka.“
„Ten stůl ovládl pach chemicky vyráběných potravin a citron to nezachrání.“ (Nad první ochutnávkou.)
„To vypadá jako kinderscheisse.“ (O pokrmu Gladiátor.)
„V kartách se říká – když nevíš, tak si troufni. V český gastronomii platí – když nevíš, tak to posyp sejrem…“
„U toho hnusu je kuřecí kremace a rajče jen kvůli tomu, že je červený.“
„Jestli mám říct, co je nejlepší, tak to bude hodně tichý vysílání, to můžeme točit němej film, to není k žrádlu.“
„Quo vadis, česká gastronomie? To by mě fakt zajímalo…“
Zdeněk: "Drahouškové, chcete znát pravdu?"
Katarína: "Pravdu, nebo váš názor?"
Zdeněk: "To je stejný…"
„Teď musím vidět pachatele toho strašnýho jídla.“
„Proč bych, do prdele, měl jíst kuře s lososem na jednom talíři?“
„Počkej, ty to tam sypeš jak Babica! Musíš gently…“
Zdeněk: "Buď svýho kuchaře kopnete do prdele, nebo ho naučíte vařit."
Katarína: "My víme, že si to lidi rádi dávaj a že se na to jídlo vracej." (O jídle Galdiátor.)
Zdeněk: "To je fór na nástěnku, to je fór jako prase."
„Kuchař neotvírá flašky a neleje je po talířích. Kuchař připravuje potraviny. To po tobě budu chtít..“
„Jste to, co jíte, pane kolego.“
„Já vím, co to je. Působím snad na tebe dojmem slepce?“ (Vylévá kanystr s thajskou omáčkou.)
Zdeněk a Katarínina bylinková zahrádka: Viděl to ten vocas (kuchař)? Byl tady? To mě zabije! (Šéf se válí mezi záhony benediktinské zahrady a trpí.)
„Jakpak se asi Kájovi vaří bez prášku? Já tam na něj vlítnu, že se bude divit i nohama.“
Zdeněk: "Chodíš tam na tu zahrádku?"
Kuchař: "Tak dvakrát do týdne."
Zdeněk: "Máš chodit dvakrát za den – před obědem a před večeří."
Zdeněk: "Tak jak ti to jde?"
Kuchař: "Dobrý to je."
Zdeněk: "To přejde, uvidíš."
„Ten je zmatenej jak lesní včela.“
„Že by v tom klukovi byla přece jenom troška naděje? Něco ví, práškař.“
„Poved se nám takovej válečnej komisárek“ (Po prvním pokusu o chleba.)
„Ty do toho kloveš jak vrána do hovna.“
„Dobrý? To je málo, ty se z toho musíš posrat, když to nandaváš.“ „Ty lidi tam musej sedět a řvát hurá.“
„V tomhle tempu jsem nervózní jak sáňky v létě.“
„Dneska přijdou holky na rybu. Ty jim to tam takhle přineseš a oni řeknou: ,Božskej Kája je tady.‘ Ty prostě narušíš institut božskýho Káji a uděláš ho ze sebe.“
„Co je pro mě obrovský zklamání, je to, že jste to zvládli. Já vám nevěřil…“
„Když sem teď někdo vleze a objedná si paprikáš, tak bude koukat jak prase po první ráně.“
„Kájo, jestli to nebude dobrý, máš ve mně nepřítele na život a na smrt. Zlikviduju tě jak bramboračku.“
Hlášky ze školní jídelny Bílá, Praha 6
„Ty vole, já nemám přezůvky. To bych se měl schovat před školníkem.“
„Vařená kukuřice s bramborem. Chudáci malý…“
„Nejhorší bylo, když jsem já chodil do školy a plata smrděly jak psí kšíry.“
„Nečeká na mě někdo v kuchyni s válečkem za dveřma?“
„Máme první den natáčení a ještě jsem neřekl jediný sprostý slovo. Když jsem chodil do školy já, tak jsem řekl víc sprostých slov než dnes.“
„Počkejte, až spolu půjdem na Oscary po těch červenejch kobercích.“ (Pochvala kuchařce.)
Šéf: Co máš rád?
Žák: Těstoviny s kečupem.
Šéf: Tělesný tresty jsou už zakázaný?
„Dostat se ze školy nebylo tak jednoduchý. Připadal jsem si jak slavná herečka.“ (Podepisuje památníčky.)
„Už vím, kam půjdem na oběd! Já vůbec nevím, proč jste nás sem zvaly?“ (Když ochutnal koprovku.)
„Tohle je normálně dobrý. Za dvacet pět korun nikdo nemůže ani pípnout.“
„Konečně jsem dokonale pochopil, proč nechci zaměstnat ženský.“
„Nejhodnější na mě není nikdo, ale relativně hodná je paní šéfová i paní šéfová tý kuchyně. Paní ředitelka hodná není, protože ona asi nechce bejt hodná.“
„Příliš mnoho kuchařů zkazí polívku a to je možná něco podobnýho jako tady.“
„Držte mi palce, ať mě kuchařka nevezme mokrým hadrem.“
„Udělej si ten život hezčí, než zjistíš, že se na to, aby byl hezčí, strašně nadřeš.“ (Když dává ochutnat učni pravý parmazán.)
„Je šokující, že dneska tady krmíme svoje děti za cenu jedný plechovky žrádla pro kočky.“
Zdeněk: "Ta když se vám zakutálí pod auto, tak už si dneska ani nekleknete." ( O dvacetikoruně.)
Kuchařka: "Já bych ji teda vyrvala z betonu."
Zdeněk: "Já bych to auto odtlačil taky, protože jsem lakomej."
„Já s tím jenom zamíchám, aby se nám to nelepilo jak pot na košili.“
„Čuchni, jak sviňa. Trošku parmazánu a je vyhráno.“
„Zdá se, že bramborová kaše je velký téma.“ (Na schůzi.)
