Krkonošský Enzian vynese až na vrcholky hor

Restaurace Enzian

První sníh, bílá krajina, komíny horských chalup zase bafají a pohádkové roubenky lákají na klidné posezení u praskajících kamen. Ve vzduchu je cítit, že tady v Krkonoších to právě se zimou všechno začíná…

Každý rok se těšíme na hory a Krkonoše bývají v Čechách sázkou na jistotu. Špindlerův mlýn je sice považován za Mekku lyžování, zábavy a špičkové horské gastronomie, ale i v jiných koutech Krkonoš lze objevit ukryté perly. Jeden takový šperk leží přímo v Peci pod Sněžkou a rozhodně není radno ho minout. Restaurace Enzian vás nenechá vstoupit jen jednou. Klidně se se mnou můžete vsadit, že sem se budete chtít stále jen vracet.

Chráněná květina v Peci

Název Enzian znamená německy Hořec. Za podivným názvem Hořec se schovává horská květina s ostře modrými zvonkovými květy, kterou najdete téměř po celém světě. Co už však po celém světě nenaleznete, je tenhle útulný podnik s vynikající restaurací, prosklenou terasou s krbem s jedinečným výhledem do hor, kde se dá sedět i při největších mrazech, a stylovým Night barem, kam se nakrásně zašijete až do ranních hodin.

Enzian byl před revolucí bar, kam lyžaři chodili na grilovaná kuřata. Od roku 1994 pod vedením Alana Tomáška, který se vrátil po revoluci do své vlasti z Rakouska, slouží jako jedna z nejvyhlášenějších labužnických záležitostí v okolí. Rezervaci si raději udělejte dopředu, protože v hlavní části restaurace není příliš míst, a právě i to je jedna z věcí, jak si podnik zachovává poklidnou domáckou atmosféru, která je na horách po dlouhých lyžovačkách tolik potřeba. Když si nesednete zde, nezoufejte, jídlo si lze objednat i na terase, která má zase okouzlující náladu zapadlého jazzového baru.

Alan Tomášek se řídí v provozu restaurace zcela zásadních pravidel: „Snažíme se vždy používat čerstvé suroviny. Maso mám od kamaráda řezníka Šrola z Trutnova. Zvěřinu, houby, borůvky, jeřabiny a brusinky sbíráme v našich lesích a ostatní nakupujeme od místních prověřených dodavatelů. Chceme se hlavně vyhýbat polotovarům a instantním přípravkům a vařit co nejvíce místní kuchyni. Nevím, jestli se to dá nazvat výjimečností, ale asi největší kumšt je udržet dlouhodobě kvalitu a standard, a to jak u produktů, tak i u personálu. A to v dnešní době považuji za nesmírně obtížné. Pokud se nám to podaří, považuji to za hlavní cíl pro naší nejbližší budoucnost.“

Den první – Houbová symfonie

Enzian je na první pocit příjemně ospalá roubenka, kde si lidé koukají do očí přes plamen svící a kde závidíte ostatním, že už mají chody naservírované na stole. V tradiční modrobílé keramice, kterou vyrábějí na opačné straně hor v polském městě Boleslawiec, vypadají pokrmy na první pohled jako umělecká práce. Když budete mít štěstí, natrefíte na nějakou sezonní akci – jako v mém případě na zvěřinové hody. Vysoká je jak jinak než z Krkonoš a divočák prý až od strýčka z jižních Čech. Tak to si nechám líbit.

Jako předkrm sladkokyselá krémová polévka z lišek voněla tak, že jsme se báli, až bude na talíři vidět prázdné dno. Byla to lahůdka. Srnčí na smetaně s houskovým knedlíkem a jelení roláda s houbovou omáčkou a pečeným houbovcem, což je tradiční krkonošský knedlík, který chutná jak houbová nádivka a houskový knedlík dohromady, dolaďovaly kousky vlašských ořechů. Jednou větou shrnu celou tuhle parádu. Takhle nějak podle mě chutná les. Ano, bylo to, jako byste jedli pravý les. Jemná chuť smetanové omáčky s pravými lesními houbami byla natolik silná, že si troufám říct, že jsem houby s takovou intenzivní chutí ještě v životě nejedla. Houbovec byl vláčný a dokonale doplňoval zbytek pokrmu. Porce ohromná, že už na dezert prostě nezbyly síly. A to byla možná škoda.

Den druhý – Myslivecký bál na terase

Tak už víte, že jsem to druhý den opět nevydržela a bez rezervace jsem zamířila opět do Enzianu. Tentokrát to byla zaječí stehna pečená na kořenové zelenině s omáčkou ze švestek a špenátovými bramborami. Tak teď nevím, co hodnotit lépe. Na zajíce jsem pes, protože už jsem kolikrát narazila v restauracích na tuhé, vysušené maso, ale tady se to nestalo. Maso bylo křehké a šťavnaté a všechny chutě umocnila nasládlá chuť švestek. Jediné, co mě ten večer zklamalo, byla skutečnost, že zítra jedeme domů a já už to nezažiju do třetice.

Stálé menu stojí na tradiční české i mezinárodní kuchyni. Zvěřinový guláš s houbami, tafelspitz, steaky s vyhlášenou houbovou omáčkou z krkonošských hub, dýňové rizoto či jehněčí. Šéfkuchařem je David Grundza, který připravuje i speciality z udírny uzené na bukovém dříví jako sušenou zauzenou roštěnou, uzeného lososa, sýr či klobásy. Tak tedy hurá na hory. Já bych jela hned.