Jak se mlsalo v legendárním automatu Koruna? Levně, lahodně a trochu nezdravě

V automatu Koruna na rohu Václavského náměstí se za dob předrevolučních dveře netrhly. Potkávali se tu dělníci, studenti, umělci i papaláši a všem chutnalo. Jaké dobroty se tu prodávaly?

Já, autorka článku, si coby malé děvče vzpomínám hlavně na jahodový koktejl, bez kterého se neobešla žádná neděle s procházkou do centra Prahy. Stál 1 korunu a 40 haléřů a prostě jsme ho milovali víc než dnešní “šejk od mekáče”.

Na stojáka, za pár kaček

V Koruně se jedlo vše na stojáka a byly tu pořádné fronty. Ale také to byl svým způsobem zážitek, v socialistické éře prázdných výloh a nemotivovaných restaurací přímo nevídaný. V Koruně se vařilo, jedlo a to vše za pár korun nebo jen haléřů. Najíst se tu mohli i lidé, kteří si o tuzexových dobrotách nebo párcích z Esa mohli nechat jen zdát. (Mimochodem, ony přeceňované esové párky nikdy nemohly soupeřit s velejemnými párky z automatu Koruna.) Krupicová polévka tu stála 40 haléřů stejně jako černé pivo nebo řez domácího perníku – ten byl za padesátník.

Z položky “knedlíky s omáčkou” by možná dnešní bio výživáři dostali rovnou infarkt, ale za socialismu se hledělo na plné žaludky pracujících více než na původ potravin a sacharidy se opravdu moc neřešily. Právě plný talíř houskových knedlíků jen s omáčkou představoval pro hladové studenty a unavené dělníky porci horké energie, jakkoli plné bílé mouky a jíšky. Najedli se za 2 Kčs a to stálo za to.

Sejdeme se v Koruně

Na jídelním lístku byla teplá jídla jako prejt s bramborami a se zelím, koprová omáčka, rajská, sekaná, grilovaná kuřata nebo horké bramboráky. Ze sladkých jídel táhly hlavně palačinky a vynikající buchtičky se šodó. Párky, chlebíčky, majonézové saláty byly v Koruně samozřejmostí. Neustálý nával hladových krků zajišťoval vysokou záruku čerstvosti jídla, pořád se dělalo nové, nic nestálo na pultech dlouho.

Díky kvalitě, chuti, čerstvosti a cenám se v Koruně mohli setkat skoro “u jednoho stolu” kádrováci, členové StB, disidenti, studenti, umělci, maminky s dětmi, důchodci, různí papaláši i nejvyšší politická elita KSČ. Na párky sem totiž chodil svého času i prezident Antonín Zápotocký.

Koruna byla netypická i díky otevírací době, kdy měla ve všední dny od 7 do 22 a otevřeno bylo i v sobotu a v neděli, což jinak bylo nevídané. “Sejdeme se v Koruně”, bylo skoro stejně jasné jako “sejdeme se u koně”.

Korunu chtěli v Londýně

Nutno říci, že Koruna nebyla žádný “komunistický” podnik. Na svém místě stála už od dob prvorepublikových, otevřena byla v roce 1931 a její interiéry navrhl architekt Ladislav Machoň, který byl ve svém návrhu natolik progresivní a světový, že o podobný podnik projevili zájem v Londýně. Machoně tam pozvali ke spolupráci, aby jim Korunu postavil také, a to rovnou na Oxford Street.

Jahodový koktejl a láska

V meziválečných dobách i době budování socialistického ráje byla Koruna útočištěm a jistotou hladových obyvatel Prahy, kterých se tu za den otočilo až neuvěřitelných 18 tisíc. Který fast food to dnes může říci? Koruna byla prostě něco výjimečného a když chtěl mladík vzít dívku na rande, pozval ji právě sem na už zmiňovaný ikonický jahodový koktejl. Jen bůh ví, kolik manželství a dítek má jahodový koktejl z těch časů na svědomí.

Prošlá ruská vejce

Vznikla tu také česká lahůdkářská klasika zvaná “ruské vejce”. Prostě vajíčko na salátu, zalité šílenou dávkou majonézy, případně ozdobené rybičkou. S Ruskem to sice nemá noc společného, spíš s kvalitou tehdejšího skladování potravin. Když se totiž jednou začala kazit zavážka vajec, rybiček a řepy, místní kuchař to pohotově zpracoval do zmíněné podoby ruského vejce. Začal s úspěchem prodávat už poněkud prošlé suroviny. Název “ruské vejce” byl zvolen z čistě praktických důvodů, aby se nová lahůdka nezasekla na zbytečné byrokracii a šla hned na pulty. Na RUSKÉ vejce si totiž tehdy nikdo netroufl nic namítat!

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů


Přečtěte si také

Recepty