Dumbster diving Zdroj: istock.com
Živit se potravinami vytaženými z popelnice může na první pohled vypadat poněkud nechutně. Kdo by dobrovolně jedl něco, co někdo jiný vyhodil? Hledání čehokoliv ve veřejných kontejnerech už ale dlouho není záležitostí jen lidí bez domova. Čím dál častěji podobným způsobem „nakupují“ studenti a lidé bez finanční nouze.
Supermarkety musí z regálů velmi často stahovat potraviny, kterým prakticky nic není, ale neodpovídají určeným normám nebo jim vypršelo datum minimální spotřeby. Průměrný Čech vyhodí kolem 60 kilogramů potravin ročně. Často přitom v kontejnerech končí potraviny, které dokáže člověk znovu bez problémů zužitkovat.
Poměrnou část vyhozeného jídla ze supermarketů využijí charity a potravinové banky. Ty však nedokážou zachránit všechno. V Evropě nejvíce plýtvají Němci, kteří vyhodí přes 6 milionů tun jídla ročně. Česká republika je na jedenáctém místě a v evropském měřítku se řadíme k lepšímu průměru. Nejlépe jsou na tom pak Rakušané, Finové a Slováci, kteří vyhodí kolem 380 tisíc tun. Celou tabulku zemí si můžete prohlédnout na statista.com.
Vyhazuje se jídlo bez závady Zdroj: istock.com
V některých zemích je stále poměrně velký rozdíl v cenách za potraviny a pro našince může být běžný nákup potravin příliš velkou položkou v rozpočtu. Proto si mnoho českých studentů ve světě oblíbilo netradiční styl stravování. Dumbster diving, v překladu doslovně potápění se v popelnicích, dokáže totiž ušetřit nemalé peníze.
Osobní zkušenost s dumbster divingem má Vlasta, která se takto stravovala při studiích ve španělské Granadě. „Vždy jsme se s kamarády stavovali v jedné malé pekárně cestou z párty. Ráno nám dávali bagety, chleby, pečivo, které by se v obchodě neprodalo. Prostě lidově zmetky, mělo trochu jiný tvar a už ho chtěli vyhodit.“
Stejně tak chodili třikrát do týdne pro bednu plnou zralého ovoce a zeleniny. „V půl desáté večer vyšla pracovnice supermarketu s nákupním vozíkem (někdy přivezla i dva nebo tři) plným krabic zralé zeleniny, ovoce, vajec, mouky a dalších věcí. V platu vajec bylo třeba jedno rozbité, mouka měla roztržený obal, zelenina a ovoce byly zase moc zralé nebo mělo špatný tvar. Tohle všechno bylo vyhozeno do koše. Vždy se to přebralo, rozprostřelo se a pak si každý vzal, co chtěl. Většinou se nás tam scházelo kolem 8–12 lidí,“ vysvětluje Vlasta.
Vlastu vždy rozčilovalo zbytečné plýtvání. Její motivace začít s dumbster divingem pramenilo právě v nesouhlasu s vyhazováním jídla, kterému nic není. „Jsem z vesnice, takže nesnáším plýtvání. Jsem naučená od babičky použít vše, co se dá, a vyhodit co nejméně. Nelíbí se mi tahle konzumní doba, kdy máš všechno a po celý rok.“
Netají se však, že ze začátku se k popelnicím nehrnula. Člověk si prý časem zvykne na pohledy ostatních. „Sice jsem jako studentka neměla dost peněz, ale pořád jsem si k jídlu mohla cokoliv koupit. Mě spíš rozčiluje, kolik lidí na jídlo nemá a v obchodech se vyhazuje po tunách. Navíc běda, pokud jsi zaměstnanec obchodu a to vyhozené jídlo chceš někomu věnovat. Strašné jsou i normy ve fastfoodech. Kuře se může točit 7 minut, pak se vyhazuje do koše“, dodává.
Zdroj: redakce, zajimej.se, statista.com; foto: iStock.com
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
playboy
lajk
prima-living
