K oslavám pálení čarodějnic patří oheň a k němu zase neodmyslitelně patří opékání špekáčků. Abyste si na nich pochutnali, musí být opravdu dobré. Po kterých v obchodech sáhnout a které raději nebrat?
Není buřt jako špekáček! Jaký je mezi nimi rozdíl a jak správně vybrat ten pravý k táboráku?
Kvalitní špekáčk nad ohněm nepraskají Zdroj: iStock
První špekáček byl představen v roce 1891 na Jubilejní zemské výstavě. Tehdy se mu ještě říkalo uzenka. Takže nám chutná už více než 130 let! V Česku se pro špekáček vžil také výraz buřt. Ve skutečnosti jde ale o dvě různé uzeniny – špekáček je menší a tučnější než buřt. Když už jsme ho nakousli, dodejme, že slovo buřt bylo ještě donedávna považováno za nespisovné a Pravidla českého pravopisu povolovala jen vuřt (z německého Wurst).
Opékání špekáčků lze považovat za takový předobraz dnešní obliby grilování. Pamětníci si vzpomenou, že před pádem komunismu se žádné velké grilovačky nepořádaly. Tenkrát byl společenským vrcholem táborák, na kterém se opékaly buřty, chleba a jablka, ti pokrokoví zkusili i celá kuřata na roštu, a tím to v podstatě končilo. I když dnes se z Čechů stali přeborníci v grilování, a na ohni připravují všechno možné, od ryb, přes steaky až po ovoce, na špekáčky čas od času přijde taky řada. A není to jen z nostalgie, tuhle dobrotu prostě máme v DNA.
Zbylé špekáčky můžete upéct na pivu podle návodného videoreceptu
Kompletní recept najdete ZDE: Špekáčky na černém pivu – jednoduchý recept na hospodskou klasicku
Aby byl výsledný požitek pozitivní, je potřeba vybrat ten správný špekáček. Jde samozřejmě o složení a kvalitu použitých surovin. Špekáček by měl mít minimálně 30% obsah špeku, což zaručí, že opečená uzenina bude šťavnatá a chutná. Po rozkrojení by na řezu měla být pravidelná mozaika špeku. Zbytek by mělo být maso, kombinace vepřového a hovězího. Při výběru špekáčků pečlivě čtěte složení, vyhněte se pokud možno přidaným aditivům. Ovšem pokud v nich bude například malé množství škrobu, nemusí to být na škodu. Vyhněte se ale příměsi kuřecího separátu, což jsou rozemleté kuřecí kosti.
„Masa by mělo být okolo 80 procent v tom špekáčku,“ říká ředitel Dobrého řeznictví Vladimír Beneš. Ale ani samotné maso nemusí být zárukou té nejlepší chuti. „Kdysi jsme testovali velkou paletu špekáčků, slepý test. Vybírali jsme ten nejlepší špekáček podle chuti a paradoxně ty, co měly největší podíl masa, tak vlastně neskončily vůbec dobře,“ dodává Beneš pro CNN Prima News.
Řezník Martin Čejka baleným špekáčkům příliš nefandí. „Určitě bych lidem doporučoval ručně vázaný špekáček. Určitě u svého řezníka. Nekupovat ho balený v ochranné atmosféře. Na ten dotyk by měl být pevný, ale zároveň i pružný. Když ho zmáčknete, tak by se vám měl trošku i vracet.“
Vsaďte na ručně vázaný špekáček od řezníka Zdroj: iStock
Vsaďte na ručně vázaný špekáček od řezníka Zdroj: iStock
Spousta lidí pořád řeší, jaký je rozdíl mezi špekáčkem a buřtem. „Špekáček musí mít legislativně minimálně 40 procent masa a maximálně 45 procent tuku. To, co obsahuje méně než 40 procent masa, dnes lidé nazývají jako buřt nebo vuřt,“ vysvětluje Čejka.
Špekáčky se staly pevnou součástí české kuchyně. Kromě táboráků s nimi kouzlíme i v kuchyni, takže pokud vám po pálení čarodějnic zbydou dobré buřty, připravte z nich luxusní buřtguláš, upečte je na černém pivu nebo je naložte jako výborné utopence.
Uvařte výborný buřtguláš podle návodného videoreceptu
Kompletní recept najdete ZDE: Buřtguláš – recept na klasiku, jak ji máme nejraději
šéfredaktorka FTV Prima , Prima FRESH
