Kuchařka pro muže vařením nepolíbené

Patříte k ženám, které se kolem sporáku pohybovaly již odmalička, nebo byla vaše cesta do kuchyňského hájemství trochu delší?

Vařit jsem se naučila až ve zmlsané Francii, kam jsem před patnácti lety odjela za strýčkem – emigrantem z osmašedesátého roku. Francouzský způsob stolování, tamní kvalitní suroviny a rozšafný přístup k vaření mne přesvědčily, že by bylo škoda na tuhle oblast rezignovat. Právě francouzský strýček Jiří, který si ve Francii nechával říkat George, byl mým prvním kuchařským vzorem. Když se chystal vařit, nejprve si nalil aperitiv, poté nanosil veškeré potřebné suroviny ke stolu, pohodlně se usadil a beze spěchu začal loupat a krájet. Mezitím se pozvolna trousili jeho kamarádi, strýček si s každým dal skleničku aperitivu a u toho tak nějak, jakoby mimochodem vařil. Trvalo to nekonečně dlouho, ale výsledky byly bezkonkurenční.

Salát Caesar

Pamatujete si ještě na svůj první kuchařský výtvor?

Zpočátku jsem si troufala jen na saláty, ovšem mým prvním skutečným, vlastnoručně uvařeným jídlem byly francouzské zapečené tousty croque-monsieur, v těsném závěsu za nimi pak francouzský slaný koláč quiche. Ten první byl s chřestem a se sýrem.

Pojí se s vašimi začátky nějaká nezapomenutelná historka?

Vcelku vtipný byl okamžik, kdy jsem si uvědomila, že sice umím připravit paštičky plněné houbovým ragú a lososa baleného v uzlíčku z galetky, ovšem na to, jak uvařit obyčejné brambory, jsem se musela telefonicky zeptat maminky. Prostě jsem začala vařit tak trochu z opačného konce, než bývá zvykem.

Kuchařka pro mého muže vyniká originálním pojetím. Vzpomenete si na moment, kdy jste si řekla: „Z těhle nápadů bude jednou kniha“?

S myšlenkou vytvořit z receptů napsaných pro mého muže knihu přišla jedna z mých kamarádek, a to hned několikrát, protože já jsem její nápad opakovaně odmítala. Nakonec se ukázalo, že to vůbec není špatná ani nerealizovatelná idea, ba přímo naopak, šedesát listů s recepty ušitými na míru pro mého muže se ke knižnímu vydání doslova nabízelo.

Kuchařku jste intenzivně testovala přímo „v terénu“, na vlastním manželovi...

Máte pravdu, veškeré texty jsem konzultovala s mým mužem Filipem, který mi připomínky házel rovnou od plotny. Neúnavně také v mých receptech hledal a nacházel nedostatečně srozumitelné či dokonce mírně matoucí pasáže. Stal se tak nejen prvním mužem, jenž podle těchto receptů uvařil, ale také tím, kdo bděl nad logikou a jasností mých textů.

Jaké jídlo podle vašich návodů uvařil Filip jako první a jak se mu povedlo?

První jídla, která můj muž uvařil a která jsou dodnes jeho horkými favority, byl buřtguláš a sekaná. Takže mohu s klidným svědomím říct, že kuchařka se ujala výborně, manžel nyní vaří vcelku často a řekla bych, že ho to i velmi baví. Naštěstí! (smích)

V čem jsou podle vás muži lepší a horší než ženy, pokud jde o vaření?

Jsem přesvědčená, že muži jsou vybaveni jakýmsi senzorem, který jim napovídá, jak jídlo okořenit, to umějí bezkonkurenčně. A také bych řekla, že si vaření parádně užívají, což je zřejmě dáno tím, že málokterý muž vaří z povinnosti, to spíše míváme ve zvyku my, ženy. V čem jsou muži horší, to netuším a ani si netroufám odhadovat.

Misi „kuchařka“ máte úspěšně za sebou. Jaké jsou vaše další plány?

Nejsem příliš aktivní tvůrkyní plánů do budoucna, připadá mi to jako zbytečná námaha, která příliš často přijde nazmar. Mnohem raději čekám, co den přinese, a nechávám věcem volný průběh.

O autorce

Veronika Zemanová je spisovatelkou a překladatelkou z francouzštiny a angličtiny. Přispívala do časopisů MF Plus, F.O.O.D., Marianne, Food Service, La Cucina Italiana a dalších. V roce 2008 se se svým mužem Filipem odstěhovala z Prahy na venkov, kde svou pozornost obrátila k péči o velkou bylinnou zahradu a postupně se narodivší dva syny.

Kuchařka pro mého muže bude chloubou každého chlapa, díky nadsázce a mírné ironii tvůrců se při jejím listování jistě pobaví, a snad podle ní i uvaří. Vydává nakladatelství Smart Press, www.smartpress.cz

Autor: Eva Karlasová