Paní Alena kdysi vedla restauraci, ale nikdy v ní nevařila, i když to umí. O tom, že mohla být schopnou manažerkou, žádný z diváků nezapochybuje. Rázná maminka pěti dětí je už v důchodu a přivydělává si jako pokladní.
Alena Nováková
Prostřeno - 8.11. Alena Nováková
S mužem se kdysi rozvedli, pak měla přítele, ale ten už zemřel. Alena je sama šest let a myslí si, že v minulém životě nejspíš musela být námořník. Šíleně totiž miluje cestopisy. Je z Prahy, ve Slušovicích bydlí teprve tři roky na ranči u nejstarší dcery, kde to prý vypadá jako v Kanadě. Byt pondělní hostitelky sousedí se stájemi koní. Závodních i těch, na nichž se jezdí jen pro radost a relaxaci. Sama vlastní fenku Besie. Pod oknem se jí pasou kozy, na dvoře pózují kočky, žijí tu další psi, papoušek a jiná zvířena. Alena je soutěživá a má esprit. Kdyby vyhrála, koupila by si auto na dojíždění do práce.
Charakter:
Komunikativní, inteligentní, sarkastická, ironická, soucitná, otevřená, zábavná.
Zájmy:
Vaření, historická literatura – hlavně o Anglii a západní kultuře –, cestopisy, šachy, kanasta, vinařství, zvířata.
Vztah k vaření:
Veskrze kladný, Alena vaří už čtyřicet pět let. Ještě před třemi lety žila se třemi dětmi, nyní zve „koňáky“ z ranče. Jenže ti jsou prý samá dieta. Alenina oblíbená specialita jsou husí stehna v šouletu. Dává přednost české stravě, moc neimprovizuje, vaří na jistotu. Zná cizí kuchyně, ale nakonec stejně vždycky usoudí, že ta naše je prostě nejlepší. Souhlasí s japonským příslovím, že ochutnat se může všechno, ale jíst se má to, co roste do 300 km od domu.
Chutě:
Jí vše.
Nesnáší:
Nepozře nicživého. U stolu nesnáší krkání, mlaskání, špinavé ruce a zápach.
Motto:
Kdo zaváhá, nežere.
Očekávání:
Alena se cítí osamělá, a proto ráda uvítá návštěvu. Chce hosty okouzlit svým kuchařským uměním, poznat nové lidi a slyšet, jak jim chutná. Touží navázat nová přátelství a skončit se samotou. Doufá, že hosty pobaví.
