Hravě o živé stravě

Prostřednictvím své knihy Hravě o živé stravě vám představí přínosy vitariánské, vegetariánské a veganské stravy. Jak s jejími doporučeními naložíte, však ponechá pouze na vašem uvážení.

Ve své knize seznamujete čtenáře kromě jiného s recepty z rostlin a klíčků, semínek a ovoce. Kdy přesně jste kouzlo raw food objevila?

O tomto typu stravování jsem se dozvěděla od své starší sestry v roce 2011 a pamatuji si, že jsem byla trochu v šoku. Pak jsem si prošla celkovou očistou těla i duše na jednom z šamanských retreatů v Ekvádoru. Tam jsem „prozřela“ a pochopila, že živá strava bude mou životní cestou. Podobným směrem se vydal i můj manžel Míša, který očistu v Ekvádoru také podstoupil, a tak jsme společně začali postupně přecházet na vitariánství. 

Momentálně se s manželem stravujete přibližně z 90 % vitariánsky, zatímco vaše děti jen z 60–75 %. Jaké konkrétní změny to do vašeho života přineslo?

Přínosy se týkaly převážně zdraví. Manžel trpěl od útlého dětství alergiemi, astmatem a někdy nepříjemnou vyrážkou především na rukou. Alergie a astmatu se zbavil úplně a vyrážka se u něj nyní objeví pouze v souvislosti se zvýšeným stresem anebo pokud cestujeme a nestravujeme se čistě organicky. Mně se vylepšila pleť, kvalita vlasů a nehtů, kromě toho se mi zvýšila energie, která je tak potřebná, pokud máte dvě malé děti (smích). Zhubla jsem přebytečná kila a celkově se cítíme skvěle. Dcerka, které je teď pět let, nikdy zdravotní problémy neměla, každopádně na ní také vidím určité změny. Velmi dobře se opaluje a má sníženou potřebu spánku. Mladší syn se díky živé stravě zbavil ekzému, s nímž se narodil, a alergií na kešu a makadamiové ořechy. Chtěla bych však zdůraznit, že nejsme striktními raw vegany, máme otevřenou mysl a procentuální zastoupení raw food se u nás neustále mění podle toho, kde zrovna žijeme, jak se cítíme a zda cestujeme.

Klasickým stereotypům se vymykáte nejen stravováním, ale i celkovým životním stylem – nemáte stálý domov a hodně času trávíte s rodinou na cestách po světě. Jaký je to pocit?

Za posledního dva a půl roku jsme se nacestovali opravdu hodně. Z Londýna, kde jsem žila 10 let, jsme zamířili do Austrálie, pak na Fiji, do Asie, Indonésie, opět Fiji, Evropa a cestování v rámci jiho a severovýchodní Austrálie, kde jsme se za posledního 2,5 roku již čtyřikrát stěhovali. Podobný životní styl je velmi osvobozující, člověk zjistí, že čím méně toho vlastní, tím méně má starostí a více svobody. Samozřejmě jsou chvíle, kdy se cítíme cestováním unaveni, což je zrovna aktuální případ. Proto jsme se rozhodli, že si chceme alespoň rok odpočinout, než budeme opět objevovat další místa. Cestování je také dosti finančně náročné. Jiné náklady máte, když se sbalíte sama či s partnerem, a jiné, když jste v pohybu coby čtyřčlenná rodina.

Co přesně vás k nomádskému způsobu života vedlo? Lezlo vám to v Česku na nervy?

Máme rádi nové situace, místa a lidi. Člověk je tady na zemi jen krátce a čím více má zkušeností a zážitků, tím větší získá přehled i orientaci. Naučíte se cizí jazyky, které vám umožňují spojit se s mnoha lidmi. Kromě toho jste mnohem otevřenější, tolerantnější a postupně se rozplývá i potřeba soudit ostatní (usmívá se). S Českem mám spjatých mnoho krásných zážitků, především z dětství a studií na univerzitách. Mám ho velmi ráda, ale v určitém věku ve mně stále rostla vnitřní potřeba poznávání. Cítila jsem se sklíčená, a proto jsem ve 22 letech začala objevovat jiné světy. Podobně se cítil také můj manžel – ostatně ne náhodou jsme se poznali v Londýně (směje se). A zda mi v Česku něco vadí? Jsem pozitivní a nevyhledávám problémy tam, kde nejsou. Musím ale říct, že při poslední návštěvě „doma“ jsem cítila těžkou energii.

Raw brownies

Nejde mi o to někoho poučovat, přesvědčovat, učit ... Prostě bych na našem příkladu ráda ukázala, že se dá žít i jinak. Snažíme se předávat své osobní i profesní zkušenosti těm, kteří o ně stojí, mají otevřenou mysl a srdce.

Když už jste náhodou v Česku, kam rádi zavítáte na jídlo a kde nakupujete potraviny?

Nejsme typem lidí, kteří by často navštěvovali restaurace, a tak jsme v Praze zavítali jen do raw cafe, kde jsme si užili výbornou snídani, zmrzlinu a mladé kokosy. Snažili jsme se v Česku stravovat co nejorganičtěji a objednávali si bio potraviny převážně prostřednictvím fresh bedýnek.

Mnoha lidem se zdá vámi propagovaný způsob stravování finančně náročný, jak se k podobným připomínkám stavíte?

Domnívám se, že finančně náročný být nemusí, ale vyžaduje to samozřejme mnohem více plánování a především propojení s místními farmáři. My jsme si již našli svou cestu a nepřemýšlíme nad tím, zda nás konzumace živé stravy přijde dráž. Spíše se na věc díváme z vyššího pohledu a tím pro nás je udržet si zdraví co nejdéle – děti, zdraví a celková pohoda jsou u nás prostě za všech okolností na prvním místě. Nicméně chápu, že rodinné rozpočty bývají napjaté, proto v knize Hravě o živé stravě uvádím spoustu tipů, jak se stravovat zdravěji a přitom udržet finance na uzdě.

Raw banánový dort s granátovým jablkem

V Londýně jste pracovala pro veřejné zdravotnictví jako konzultantka v preventivní medicíně. Napadlo vás vydat vlastní knihu již tehdy, nebo jste si s touto myšlenkou začala pohrávat až později?

Silný vnitřní pocit, že jednou napíšu knihu, ve mně začal klíčit, až když jsme se s manželem přestěhovali z Londýna do Austrálie. Sdílela jsem ho tenkrát jen s Míšou a svým tatínkem. Pak jsme v Austrálii začali pořádat holistické ozdravné pobyty a přijela k nám velmi talentovaná fotografka Klárka Dlouhá. Jakmile jsme se sblížily, bylo jasné, že nemohu takový talent a cit na fotografii nechat ladem, a tak jsme se společně domluvily, že dáme dohromady knihu s recepty. Všimla jsem si tehdy, že knih zaměřujících se na tato témata přibývá, pořád však na trhu chyběla praktická „příručka“ pro rodiče, kteří holdují vegetariánství, veganství či vitariánství a vedou k tomuto životnímu stylu i své děti. Právě proto jsem se rozhodla zaměřit svou pozornost tímto směrem. Nechaly jsme vše krásně plynout a po 9 měsících byla kniha na světě, i z toho důvodu ji nazývám svým třetím dítětem (usmívá se). Když člověk tvoří s láskou a pro ostatní, nic není složité.

Co považujete za hlavní cíl vaší práce?

Především sdílení informací. Nejde mi o to někoho poučovat, přesvědčovat, učit... Prostě bych na našem příkladu ráda ukázala, že se dá žít i jinak. Snažíme se předávat své osobní i profesní zkušenosti těm, kteří o ně stojí, mají otevřenou mysl a srdce. A zatím to vypadá, že se nám daří – opravdu mě dojímají krásné recenze čtenářů, fotky dětí, které si v knize listují, nadšení maminek, babiček a někdy i tatínků. Jsem vděčná, že se prostřednictvím této knihy mohu spojit s více lidmi, kteří smýšlejí podobně jako my.

Raw pohankovo-ořechová kaše

Vypadá to, že se vám daří skoro vše, na co sáhnete, prozradíte na závěr nejlepší radu, jakou jste dostala do života?

Asi jich bylo víc, ale moji rodiče mi vždy připomínali, že v životě je vše možné a neexistuje slovo „nejde“. Říkali mi: „Nezavírej si dveře před příležitostmi“, což si nyní překládám jako: „Měj neustále otevřenou mysl a srdce.“

O knize

Kniha Hravě o živé stravě je první odbornou publikací v českém jazyce zaměřující se komplexně na vitariánství, veganství a vegetariánství u dětí. Obsahuje přes 60 receptů seřazených dle vhodnosti podle věku dětí a otevírá vícero schůdných cest stravování. Svým jemným a laskavým přístupem umožňuje volbu a nenabádá k žádnému striktnímu stravovacímu kultu. Její autorkou je Eva Hájková, MPH, MBA, maminka dvou dětí a specialistka v preventivní medicíně a výživě.

O autorce

Eva profesně působila v Londýně, kde více než 8 let pracovala pro veřejné zdravotnictví jako konzultantka v preventivní medicíně. V roce 2013 se s celou rodinou přestěhovali do Austrálie, kde momentálně žijí, cestují po světě, věnují se naplno dětem a duchovnímu rozvoji.

Eva je propagátorkou nejenom vitariánství, ale i přirozených porodů a čistého způsobu života (bez chemikálií a toxinů). S manželem pořádají holistické ozdravné pobyty v Austrálii, které nabízejí otevřeným lidem zajímajícím se o tento životní styl.

Autor: Eva Karlasová