Migas jsou kulinářským zážitkem. Přitom se připravují ze zbytků namočeného chleba

Migas jsou kulinářským zážitkem Zdroj: iStock

Španělská gastronomie je vynikající, přesto se ve většině skládá z velmi jednoduchých jídel plných místních surovin. Migas se řadí mezi nejoblíbenější pokrmy na jihovýchodě Pyrenejského poloostrova. Přitom se připravují převážně ze zbytků. Jedli je pastýři na cestách a chudé španělské rodiny. Dnes si je můžete vychutnat jako oblíbené tapas, ale i jako hlavní chod.

Kdo jednou ochutnal migas, nikdy na ně nezapomene. Pokrm se připravuje z nadrobeného chleba předem namočeného ve vodě. Ten se pak smaží na olivovém oleji spolu s česnekem, masem nebo kouskem choriza. Často se k migas pak na stůl přidává celý pečený česnek, rajčata, smažené papriky a dokonce i hroznové víno.

Migas, jako pokrm lepší muslimské třídy

Andaluská oblast je silně ovlivněna muslimy, kteří zde měli do 15. století domov. S jejich příchodem na poloostrov se obyvatelstvo učilo novým způsobům vaření a kuchyňským přípravám. S chlebem se zacházelo jinak, než tamní byli zvyklí.

Vyniká například příprava tharidu, chlebového pokrmu, který měl podle muslimské tradice v oblibě Mohamed. Říká se, že právě toto jídlo je předchůdcem migas. Nicméně, v té době nebyly tak populární jako dnes. Tharid se nekonzumoval každý den, ale spíš se připravoval pro návštěvy a při určitých slavnostnějších příležitostech. Jednalo se o pokrm vyšších společenských tříd andaluské éry.

Migas jsou kulinářským zážitkem 2 Zdroj: iStock

Z arabského světa až do hor za pastýři

O migas se poprvé zmiňuje ve 12. století arabský lékař Avenzoara v díle Kniha jídla. Popisuje, že migas se vyrábí namáčením chleba v mléce a smažením na oleji. Na dlouhou dobu se jednalo o poslední zmínku tohoto pokrmu.

Až v 16. století se o něm znovu zmiňuje kuchař Filipa II. Postupně se stal základním pokrmem pastýřů na jihu Španělska. Pastýři z hor tak na svých cestách při hledání zimních pastvin šíří svou vlastní kuchyni založenou na pasteveckých migas a jehněčím guláši. V této době se stále nejedná o pokrm, který by si s radostí připravovali španělské rodiny jako něco výborného. I přes to byly základním jídlem pro tisíce španělských rodin, neboť šlo o jednoduchou a levnou recepturu.

Tradiční pokrm španělské armády

Migas zaznamenaly nárůst popularity na počátku 20. století, kdy některé recepty publikovala spisovatelka Emilia Pardo Bazán ve své knize Španělská kuchyně tradiční a moderní. Migas, o kterých se kuchařka zmiňuje, odpovídají těm, které se podávaly na Vojenské akademii v Toledu a popisuje je jako typický pokrm španělské armády až do konce 19. století.

Na počátku 20. století byla receptura inovována a k migas se začalo přidávat chorizo, vejce, brambory a dokonce i hrozny. Dnes vám je na jihu Španělska naservírují jako tapas nebo si je můžete objednat jako hlavní chod.

Zdroj: quecocinepeter.com, es.wikipedia.org; foto: iStock