Vítejte na pastvě kytkožroutů Zdroj: Květinová kuchařka / David Turecký
Květiny nemusíme jen obdivovat a dávat do vázy, spoustou z nich můžeme obohatit jídelníček. Prospějí nejen estetickému požitku z pokrmu, ale i zdraví. Chcete-li se zorientovat v tom, co na talíř patří a čemu se raději vyhnout, sáhněte po Květinové kuchařce Jany Vlkové.
Vaše kniha není jen kuchařkou, ale zároveň také herbářem. Kdy jste se začala zajímat o jedlé kvítí?
Jako malá holka jsem experimentovala především s růžovými kvítky jetele, z nichž jsem sála sladký nektar. To ale spadá ještě do minulého století (směje se). Můj vážnější zájem o jedlé květy paradoxně odstartovala návštěva muzea parfémů ve francouzském městě Grasse. Každý rok tam organizují semináře zaměřené na jednu konkrétní květinu. V době mé návštěvy vydali sborník o fialce. Vedle příspěvků o tom, jak fialky pěstovat, destilovat a napodobovat jejich vůni, nechybělo pojednání o jejich využití v gastronomii. Autoři zmiňovali koláče, dorty, zmrzliny i sirupy... „Podívejme se, co všechno ti žabožrouti s jídlem dokážou,“ řekla jsem si tenkrát a začala jsem se pomalu shánět po různých knihách…
Jste čistokrevná Pražačka. Kdo vás vedl k lásce k přírodě?
Vztah k přírodě ve mně rodiče pěstovali od dětství. Měli jsme chatu v jižních Čechách, kde jsem jako malá trávila velkou část prázdnin. Jezdila jsem také na tábory pod stan, nebyla tam žádná kamenná budova, kuchařky a tak podobně. Všechno jsme si dělali sami. Když se to sečte, celý červenec a srpen jsem chodila bosa a neviděla koupelnu. Byl to takový útěk do divočiny, moc ráda na to vzpomínám.
Od stanového tábora ke Květinové kuchařce jste ušla pěkný kus cesty. Posledních deset let jste pracovala jako novinářka na volné noze. Psala jste převážně o cestování a o jídle. Kde jste našla inpiraci k napsání knihy?
Inspirace leží na zemi, jen ji posbírat a naskládat do knihy – říkal Charles Bukowski. Zjistila jsem, že v mé kytkožravé knihovničce chybí titul, v němž by byly dostatečně zábavně a přitom seriózně popsány rostliny a zároveň by obsahovala lákavé recepty. Jinak mě inspiruje ledacos. Pokud se ptáte přímo na tipy a triky z Květinové kuchařky, tak je to spíš takové zrcadlo mojí „kuchařské duše“. Málokdy uvařím dvě stejná jídla, a tento experimentální přístup jsem chtěla zprostředkovat i čtenářům. Ráda se inspiruji tím, co prochází kolem.
Díval se na vás někdo divně, když jste mu řekla, že připravujete knihu o „jedlých květech“?
Ovšemže ano, všichni tito lidé dostali v knize speciální poděkování za „zdravou skepsi“. Jinak mé okolí reaguje pozitivně, pohybuji se totiž v prostředí, kde jsou jedlé květy přijímány s radostí, a pokud přijde toto téma na přetřes, tak se do diskuze zapojují většinou milovníci a nadšenci. Nebavím se o jedlém kvítí s lidmi, které to nudí. S těmi mám spoustu jiných zajímavých věcí k probírání.
Často se říká, že pobyt v přírodě léčí. Může sbírání jedlých květů sloužit jako terapie?
Určitě! Jakmile se pustíte do sběru býlí a kvítí, automaticky zapomenete na každodenní stres, mámení chytrých telefonů a podobně. Pokud vyrazíte „lovit“ do přírody, musíte se soustředit na rozpoznání správných druhů, na to, aby někde nezůstaly ležet nůžky a podobně. Doma je pak třeba rostliny zpracovávat – přebírat, čistit, omývat – a přitom je člověk zase spíš motivován k tomu, aby myslel na něco příjemného. Jako bonus je tady ještě radost z jídla. Když vidíme, kudy vedla jeho cesta na talíř, daleko víc si ho užijeme. Navíc člověk v přírodě načerpá ztracené síly.
Jedlé květy by měly pocházet z co nejčistšího prostředí. Máte zmapováno, jak je na tom území České republiky?
Na to neumím jednoznačně odpovědět. Mám slabost pro jižní Čechy, miluji tamní borovicové lesy. Čistá příroda je nepochybně i na Šumavě, kde jsem loni měla jeden víkendový seminář. Je tam krásně, ale na mě trochu zima. Ke své lítosti to téměř neznám na Moravě. Myslím, že i tam jsou nádherná místa, ale mám to bohužel trochu z ruky.
Když jdete přírodou, necháváte se svést ke spontánním „degustacím“, nebo jste spíše opatrná?
Jasně že ochutnávám! Vím, které byliny jsou opravdu hodně jedovaté a kterým botanickým skupinám se mám raději vyhnout.
Předpokládám, že „volná pastva“ může být pro amatéra dost nebezpečná...
Sbírání jedlého kvítí a býlí vyžaduje základní botanické vědomosti, respektive schopnost byliny nebo stromy jednoznačně určit. Planě rostoucí rostliny jsou ve svém vzhledu často velmi variabilní podle toho, jaké mají podmínky k životu. Začátečníkům doporučuji seznamování s rostlinami v doprovodu někoho, kdo je bezpečně pozná. Může to být i dostatečně poučený botanik amatér.
Kam až jste v degustaci přírody pokročila vy? Prozradíte, jaké kvítí je vašemu srdci nejbližší?
To je, jako byste se mě ptala, které dítě mám nejraději... (směje se). Chutná mi lehce nahořklé jarní listí vyrážející ze zanedbaných trávníků, ale i pompézní letní květy, jako jsou růže, denivky nebo plamenky. Dojímají mě aromatické květy odcházejícího léta. Ale obecně je mou nejmilovanější rostlinou levandule.
Kniha Jany Vlkové vám poradí, kam a kdy se na lov kvítí vydat, čím se vyzbrojit nebo jakým místům a rostlinám se naopak vyhnout. Obsahuje 99 rostlinných druhů, zajímavé informace i tipy a také recepty na výtečné polévky, saláty, hlavní jídla či sladkosti.
Knihu vydalo nakladatelství Smart Press (www.smartpress.cz)
Jana Vlková vystudovala ekologii na Přírodovědecké fakultě UK a Fakultu sociálních věd tamtéž. Vaření, jídlo a gastronomie ve všech podobách je její velkou vášní a to samé platí i pro květiny. V následujících třech měsících, což jsou zlaté časy všech kytkožroutů, bude Jana pořádat terénní i teoretické semináře, aby pomohla milovníkům jedlého kvítí a býlí orientovat se ve štědré nabídce Matky přírody. Také se chystá vytvořit „kalendář“, který by byl doplňkem Květinové kuchařky. „Představte si takový diář blaženého kytkožrouta,“ dodává na závěr.
Autor: Eva Karlasová
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
lajk
prima-living
