Ty nejlepší věci mají svůj příběh. To se dá s klidem prohlásit i o nejslavnějších studených omáčkách, které si teď a tady představíme. Proč jsou tak oblíbené a kdo je vlastně vymyslel?
Pojďme na výlet do starých časů…
Majonéza
Umíte si představit českou studenou kuchyni bez majonézy? Bramborový salát nebo vlašák, pomazánky, chlebíčky… Kdekdo majonézu zkoušel nahradit jogurtem, ale to prostě úplně nejde. Chuť i konzistence majonézy je prostě jedinečná.
Představte si, že vznikla téměř na bitevním poli. Samozřejmě tom francouzském! To tehdy v roce 1756 porazil francouzský vévoda Richelieu britské vojsko u Port Mahonu (to jméno si pamatujte). Samosebou se slavilo dobrým vínem a delikátním jídlem, ale bitva je bitva, a tak se stalo, že v polní kuchyni došla, světe div se, smetana! Stalo se tak při přípravě vaječné omáčky a proto kuchař smetanu z nouze nahradil olejem. A mahonézská omáčka byla na světě! Později se z ní stala majonéza, která mlsným Francouzům pochopitelně zachutnala a brzy se rozšířila do celého světa.
Tatarka
Tatarku známe jako vylepšenou majonézu, s kořením, okurčičkou, cibulkou nebo bylinkami. Pokud si ovšem myslíte, že tatarská omáčka má něco společného s mongolskými nájezdníky Tatary, tak bohužel. Názvy tatarka i tatarský biftek patří mezi takové kulinářské legendy a fámy. Dnes už asi nezjistíme, proč tahle lahůdková ochucená majonéza získala název podle nájezdníků z mongolských stepí, ale v její chuti mají prsty, jak jinak, Francouzi. Začali experimentovat s majonézou, do které přidali sterilované kyselé okurky, česnek, cibuli, pažitku, petržel, estragon, šalotku, kapary, sůl a pepř a vytvořili tzv. tatarskou omáčku - tartar sauce.
Při přípravě tatarské omáčky se nebojte projevit kreativitu!, Foto: iStock
Worcestrová omáčka
Když bengálský guvernér lord Marcus Sandys přicestoval z Indie zpět na britskou půdu, přivezl si tajemný recept na hustou tmavou omáčku. Recept předal chemikům, aby podle něj vyrobili větší várku tohoto tekutého koření. Chemikům ovšem omáčka příliš nešmakovala a označili ji za nechutnou. Naštěstí se jí nezbavili, ale nechali ji ve sklepě, kde po určité době zkvasila a získala onu požadovanou příchuť.
Líbí se vám tato historka? Nám taky, ačkoli jde jen o marketingový tah, jak z jistého lékárnického experimentu udělat omáčku pro vyšší vrstvy. Postava lorda Sandyse jistě působila při prodeji lépe, než přiznání, že slavná hnědá omáčka vznikla v lékárnické laborce firmy Lea a Perrins. Pravou worchestrovku si musíte koupit, doma ji nevyrobíte. Ví se, že obsahuje ocet, melasu, česnek, zázvor, ančovičky a další přísady, ale dodnes je proces výroby a složení přísně tajné.
Hořčice
Dává jídlům šmrnc a říz. Dát si našinec párek nebo buřt bez plnotučné a kremžské? Nemyslitelné! Už ale známe i dijonskou, s pepřem, medem a wasabi… Kde se ale vzala? Hořčice rozhodně patří mezi velmi staré pochutiny, které používali již staří Římané. Základem všech druhů je hořčičné semeno, sůl a ocet. Už podle vlastního názvu se dá docela dobře uhodnout, odkud která hořčice pochází. Kremžská je doma v Rakousku, v okolí města Kremže. Řadí se ke sladkým druhům, hrubou strukturu tvoří nerozemleté slupky hořčičných zrníček. Dijonské hořčici, od francouzského města Dijonu, naopak dominuje výrazná ostrá chuť s tóny vinného octa. Proti naší plnotučné chutná více slaně, má jasně žlutavou barvu. Sláva této značky se z Burgundska šíří od 13. století. Ale i česká plnotučná je světový chuťový fenomén a patří mezi nejoceňovanější druhy!
Kečup
“Nejez pořád ten kečup,” říkáte dětem a zcela marně. Je to jedna z mála potravin, které všichni svorně milují. Kečup máme tak spjatý s fenoménem rychlého občerstvení, až to svádí k domněnce, že tato červená omáčka má domov v USA. Překvapivě nikoli! Pochází totiž z Číny. S kečupem se poprvé setkali evropští námořníci v roce 1690, ale nebyl to úplně takový druh kečupu, s jakým se setkáváme dnes. Hlavní surovinou byly ryby, spolu s chloridem sodným a kořením. Dnes jsou základem kečupu rajčata a mnoho lidí si dělá svou domácí “zdravou” variantu. Mimochodem, v Itálii se považuje polévání těstovin kečupem za bohapusté barbarství!
Autor: Kamila Ulčová
