Kuchařku pro dceru představuje její máma

Alespoň to tvrdí Jana Zatloukalová, „matka“ oblíbené knihy Kuchařka pro dceru, která nyní vychází v reedici.

Vaření jste dlouho brala jako nutné zlo. Kdy se ve vás zrodil skutečný zájem o dění kolem plotny?

Máte pravdu, k vaření mě donutily až prázdné hrnce v kuchyni a věčně hladová rodina. A z donucení obvykle nikdy nic dobrého nevzejde. Není tedy překvapením, že se můj tehdejší nákupní košík doslova hemžil kuchařskými zkratkami, párky a polotovary. Teprve ve chvíli, kdy mi došlo, že tímhle způsobem lehkovážně hazarduji se zdravím celé rodiny, vstoupila jsem do kuchyně plná odhodlání.

Často zmiňujete, že jste toho doma v oblasti vaření příliš mnoho nepochytila. Měla jste nějaký kuchařský vzor?

Moje babička byla výtečná kuchařka, měla ručně psané sešitky s recepty, vyvedené krasopisem, opatřené poznámkami... Bohužel, než jsem přišla s první zvídavou otázkou, jak se co dělá, babička už tu nebyla a zůstaly jen vzpomínky na její neuvěřitelné umění v kuchyni, které nikomu dál nepředala.

Když už jsme u vzpomínek, vybavíte si ještě svůj první kuchařský výtvor?

Samozřejmě! Jsem na něj patřičně hrdá, protože to bylo první opravdové jídlo, ke kterému nebylo třeba žádných polotovarů a dochucovadel, jež by zamaskovala nedostatky v mojí kuchařské technice. Byl to guláš, který vznikl na přání mého milovaného a jen kvůli němu. Mám pocit, že zamilované ženy jsou schopné neuvěřitelných výkonů, i kdyby to mělo znamenat naučit se kvůli někomu vařit.

Začátky bývají krušné... Napadá vás nějaká vtipná historka z těch vašich?

Samozřejmě i já jsem osladila polívku, vyvařila redukující se vývar až do černých škvarků na dně hrnce a vyškrábala několik jídel do záchodu. I když mi při tom bylo do pláče, zpětně je všechno jen úsměvná historie.

Z jakého důvodu jste se rozhodla vydat knihu Kuchařka pro dceru?

Jak přibývalo jídel, která jsem postupně rozluštila a zvládala uvařit, tak mi čím dál víc docházelo, že na českém trhu chybí dostatečně návodná kuchařka pro podobně nezkušené, jako jsem byla já. Dnes se dá skoro všechno najít na internetu, ale v době vzniku Kuchařky pro dceru bylo těžké vypátrat, jak se vlastně správně dělá guláš. Dostupná literatura byla příliš zkratkovitá a pro začátečníka, který se nikdy nikomu nedíval v kuchyni pod ruce, zcela nesrozumitelná. Začala jsem proto třídit své poznámky a sjednocovat je do větších celků, až jsem našla odvahu zeptat se v jednom vydavatelství, zda nemají zájem o kuchařku pro úplné začátečníky. A představte si, že měli. Tou dobou bylo mé první dítě velmi těžce nemocné a nakonec jsme o něj přišli, takže dopsat tuhle knížku pro mě vlastně byla taková osobní terapie. Potřebovala jsem ze sebe dostat spoustu emocí, podělit se o ně, přenést na čtenáře velké množství lásky, která ve mně najednou zbyla. Díky tomu je Kuchařka pro dceru nejen sbírkou začátečnických receptů, ale taky čtením do postele a knižní společnost pro chvíle duševní nepohody. Místy je to detektivka, místy humoreska, místy naučná literatura a přitom jde pořád o jídlo.

Máte nějaké tipy pro začátečníky, kteří by se vaření a pečení rádi věnovali, ale pořád se jim nedaří?

Dlouhou dobu jsem si myslela, že existují dva typy žen: ty, kterým jde vaření samo, a ty, pro které je vstup do kuchyně za trest. Ale to je naštěstí velký omyl. Láska k vaření přichází sama a dá se přivolat! Jakmile člověk porozumí tomu, co se odehrává v hrncích, začne se mu dařit. Z toho důvodu jsem se snažila do Kuchařky pro dceru propašovat spoustu vysvětlujících a objasňujících vět. Z reakcí čtenářek vím, že tohle na první pohled zdlouhavé podání má svůj smysl. Každý začátečník potřebuje někoho, kdo mu vysvětlí, jak a proč se co dělá.

Vaše kniha vychází již ve 4. vydání. Čekala jste takový úspěch?

Opravdu nečekala. Něco takového si nenaplánujete. Říkala jsem si, že i kdyby tahle knížka změnila život jedinému člověku, tak mělo smysl ji napsat. A vidíte, trochu jsem se s tím odhadem netrefila (smích).

Máte hodně reakcí od čtenářů?

Ano, čtenářky a čtenáři mi stále píšou, neuběhne den, kdy by se neozval někdo nový. Občas jsou mezi nimi i maminky, které přišly o dítě a snaží se jít dál. V Kuchařce pro dceru je o tom jen nepatrná zmínka, ale kdo chce, tak ji najde, a pro koho je to právě obzvlášť citlivé téma, samozřejmě reaguje.

Co byste uvařila pro někoho blízkého, pokud byste ho chtěla dostat do lepší nálady?

Cokoli z čerstvých a základních surovin. Pokud jíme produkty chemických inženýrů, nemůžeme se divit, že jsme bez energie a trápí nás různé chmury.

Jaké jsou vaše další plány?

Zrovna jsem si ukousla pořádně velkého sousta. Kromě toho, že dokončuji čtvrtou kuchařku, rozhodla jsem se, že nastal čas přinést něco vlasti. Už dlouhou dobu pozoruji, jak se nenápadně vytrácí původní krajové plodiny a suroviny, jak je válcují dovozové záležitosti, jak příliš rychle ztrácíme vazby s minulostí a jak se snažíme zuby nehty aspoň nějak držet zanikajících tradic. Spustila jsem proto gastronomický projekt Chuťopis (www.chutopis.cz) – jeho cílem je pozvolna vytvářet chuťovou paměť národa, jakousi „banku“, kam každý může uložit vzpomínku na zamilované jídlo, recept po babičce nebo třeba vyprávění o krajové specialitě. Projekt by měl zároveň aktivně oprašovat téměř zapomenuté věci a znovu je uvádět do života. Kromě webových stránek jsme na trh uvedli i tištěný dvouměsíčník. Doufám, že tenhle nápad nadchne co nejvíce lidí, protože návrat ke kořenům a úcta k tradici jsou v dnešní době opravdu potřeba.

Kuchařka pro dceru – 4. vydání

Jana Florentýna Zatloukalová

Kuchařka pro dceru (nebo i sestru, snachu, vnučku či přítelkyni) je kamarádka pro každého, kdo se chce naučit vařit s chutí a dobře. Jak překonat nástrahy složitějších jídel a dosáhnout dokonalosti? To vás Kuchařka pro dceru naučí tak jako máma – vtipně a s láskou. Nepřikazuje, nehemží se nejasnými pojmy, nezdráhá se přesně vysvětlovat, a ochotně upozorní na kritické okamžiky a časté chyby.

Vydává Smart Press – 26. března 2013

Cena 599 Kč, po registraci na www.smartpress.cz 15 % sleva – 509 Kč

Autor: Eva Karlasová