Chlebíček – český fenomén, který letos slaví 100 let!

Chlebíčkem většinou v našem kulturním prostředí rozumíme studené jídlo, které se skládá z chleba typu veka ozdobeného dalšími potravinami, jako je pomazánka, uzeniny, sýry, vajíčka nebo zelenina. Jeho přímými konkurenty nebo souputníky jsou jednohubky nebo kanapky. Kanapky jsou drobnější a jsou vyrobené z jiného pečiva než chlebíčky. Na rozdíl od veky z bílé mouky se setkáme spíše s tmavým chlebem či celozrnnou bagetkou, které mohou být ještě navíc lehce opečené. Jednohubky jsou ještě menší – jejich rozměry odpovídají zhruba velikosti běžných úst. Z praktických důvodů nejsou tak bohatě zdobené jako chlebíčky a ve většině případů usnadňují manipulaci s nimi párátka.

Chlebíček v průběhu dějin – od Napoleona až po první republiku!

Chlebíček má dlouhou historii, která se táhne až do středověku. Tehdy byly krajíce chleba používány jako jedlé tácky, na kterých bylo servírováno jídlo. Po skončení konzumace tohoto pokrmu byl chléb buď sněden, darován žebrákům nebo hozen psům. Jedna z legend praví, že za vznikem chlebíčků čili otevřených sendvičů stojí sám Napoleon Bonaparte. Ten kvůli úspoře času preferoval studenou kuchyni, ale protože byl vybíravý, nechával si chléb servírovat tak, aby bylo hned vidět, čím je obložen. Ze zemí západní Evropy se k nám dostal chlebíček přes Německo v devatenáctém století. Původně to byl plátek pečiva obložený jen jednou přísadou, případně se podával se slanečkem a cibulí.

„Popularizátorem chlebíčků byl Jan Paukert, který v roce 1916 založil slavné lahůdkářství na Národní třídě. Recept si přivezl z Itálie a ve svém podniku chlebíček přiblížil tomu, jak je připravujeme i u nás pod Řípem“ vysvětluje Tomáš Fabel ze společnosti Procházka z Roudnice nad Labem, která pod značkou PAPEI měsíčně vyrobí chlebíčků přes 400 tisíc. Největšími milovníky chlebíčků byli za první republiky Hugo Haas, Ema Destinová nebo Vlasta Burian.

U nás i ve světě

Chlebíčky tedy nejsou pouze českým fenoménem. Různé typy „otevřených sendvičů“ se konzumují také v jiných zemích. V každé zemi či v každém regionu jsou však unikátní a překvapují paletou možností, které nabízejí. Chlebíčky se konzumují ve Francii, Německu, Rakousku, Holandsku, Polsku, Maďarsku, velmi populární jsou ve Skandinávii, v menší míře je najdeme také ve Velké Británii, USA nebo Kanadě. Například ve Skandinávii se chlebíčky skládají z máslem potřeného chleba (nejčastěji žitného), jako obloha jsou používány například krevety, kaviár, uzený losos nebo sleď. V Holandsku jsou oblíbená smažená vejce, typický velšský rarebit se potom servíruje se zapečeným sýrem.

Češi fandí šunce a vejcím

A jak je to s chlebíčky u nás? „Prodáme velké množství chlebíčků s debrecínkou nebo chlebíčků se šunkou a vejcem. Naším naprosto nejoblíbenějším je ale klasický šunkový. Toho jsme za celou dobu prodali téměř neuvěřitelných šest milionů,“ popisuje Tomáš Fábel ze společnosti Procházka, a. s.! Češi tedy vyhledávají především klasiku, oblibě se ale těší i moderní speciality, jako jsou například odlehčené tvarohové pomazánky.

Recepty

Šťouchaná cizrna s topinkami

25

Recept na oblíbený chlebíček se šunkou a vejcem

Na 4 chlebíčky potřebujete: 4 plátky světlé veky, bramborový salát, 4 plátky šunky (nejlépe oválné), 2 vejce, kyselou okurku, kapii, petrželku a majonézu na nazdobení.

Postup: Veku nakrájejte zkoseně na asi 8 mm silné plátky a namažte na ně bramborový salát (tip: místo nože použijte pekařskou/cukrářskou stěrku). Vajíčko uvařené natvrdo, prudce zchlaďte, oloupejte a nakrájejte na osminky, kousek kyselé okurky nakrájejte do vějířku (tři plátky na konci spojené). Šunku položte na jednu stranu chlebíčku – srolujte do ruličky či jen popřeložte, na druhou dejte vajíčko, kapii a okurku a dozdobte kouskem petrželky. Nakonec pomocí zdobičky, naaranžujte majonézu. Ozdobte petrželkou a dílo je hotovo!