V čem spočívá kouzlo zdravého stravování v Japonsku?

Tradice a estetika

Jídlo je asi nejkreativnějším projevem japonské kultury a pro Japonce je i velmi důležité. Berou ho tak trochu jako kulturní prožitek. Při přípravě a podávání pokrmu dbají tradic, kladou důraz na vzhled. Věří, že by jídlo mělo oslovit všechny smysly. Od našeho evropského stravování se odlišuje výrazně. Rozdíly na první pohled jsou třeba v nádobí, sezení nebo samotném servírování. Ne nadarmo je japonská strava známá právě díky svému pestrému složení, což vysvětluje pozitivní vliv na zdraví organismu a dlouhověkost. Na přípravě si dávají velmi záležet a jak je zvykem i příprava pokrmů vychází z tradic.

Japonská jídla obnášejí hodně vaření v páře, grilování, grilování na pánvi, restování, pomalého vaření a fermentování. Mají také ve zvyku udělat alespoň jednu misku polévky a obvykle servírují jídlo na více malých talířích. Lépe se tak propojuje zelenina s rybou, spoustu vlákniny přijímají z rýže a fazolí. Nedílnou součástí stolování je i srkání, tím si horké jídlo chladí. Zatím co je srkání u nás neslušné, pro Japonce je to znak spokojenosti.

Jídlo? Jedině čerstvé!

Japonská kuchyně byla ovlivněna i jinými. Zejména čínskou a korejskou. Navzdory tomu se od nich odlišuje právě svou surovostí a minimálním užíváním koření. Japonské jídlo je opravdu čerstvé a dochucovadla jsou užívána střídmě. Jsou to například zázvor, černý pepř, japonský nebo sečuánský pepř (sanšo), chilli, glutaman sodný a sezam, wasabi, sójová omáčka. Dále se kuchyně vyznačuje svou sezonností. Jelikož je Japonsko relativně malé souostroví s velkým množstvím orné půdy, není potřeba cestovat velmi daleko k zajištění jídla, než se dostane do lidských úst. A to lze říci o japonské zelenině stejně, jako to lze říci o jejich rybách a obilí. Na japonských trzích není jídlo datováno – dostane se k vám totiž do půl hodiny, jak uvádí Naomi Moriyama, která napsala knihu s názvem: Japanese Women Don’t Get Old or Fat (Japonky nestárnou ani netloustnou). Jednotlivé suroviny musí být tedy vždy čerstvé a lákavé, i z hlediska estetického.

Zelenina, zelenina a zase zelenina

V Japonsku se jí ve velkém množství rýže, zelenina a ryby – zpravidla v tomto pořadí. Ryby jsou v Japonsku považovány za národní pokrm, především losos. Zelenina se objevuje i v japonských dezertech. Pověstná japonská posedlost sójou a mořskými řasami má za následek, že netrpí nedostatkem vitamínů, minerálů a užitečných fytochemikálií. Sójové boby jsou všemocné, nízkokalorické, nízkotučné a bohaté na vlákninu. Dále však dodává, že bohužel od 19. století dochází k nárůstu nezdravých západních návyků – ve strouhance a těstíčcích obalovaná a smažená masa, bílé pečivo, rafinované cukry a hojná množství sladkostí.

Je libo čaj? Ano, hodně

Čaje jsou s Japonskem spjaty více, než cokoli jiného. Jejich způsob podávání do značné míry ovlivňuje roční období. Teplota nápoje je pro Japonce způsob, jak regulovat tělesnou teplotu. Proto čaj v zimě pijí horký, v létě zásadně studený.

Kvalitní japonský čaj obsahuje daleko více antioxidantů než káva

„To platí zejména pro japonskou čajovou specialitu: Matcha. Jedná se o čaj v podobě jemného prášku, který je vyroben z mladých lístků vypěstovaných speciálně pro zvýšení obsahu chlorofylu a antioxidantů tím, že se zakryjí před slunečním zářením. Takový se tradičně, více než 800 let, používá při zenových buddhistických ceremoniích. Při čajovém rituálu se používá právě práškový čaj Matcha.

Matcha, jemně mletý tradiční čaj z Japonska, je dokonce až desetkrát účinnější než obyčejné sypané zelené čaje, protože je připravován z celých, velmi jemně umletých lístků čajovníku,“ popisuje Petr Patočka, odborník na Matcha z MatchaTea.cz. Dnes se tento druh čaje stal moderním, právě díky pozitivním účinkům. Zrychluje metabolismus, je tak skvělým pomocníkem při hubnutí.

Podle Petra Patočky katechiny obsažené v čaji Matcha mohou zlepšit funkci imunitního systému, mají také maximální přínos pro naše zdraví a naši pohodu.

Menší porce, prosím

Kontrola porce je tradiční součást japonské kuchyně. Etiketa hraje obrovskou roli v japonském životním stylu a část z ní představuje pečlivé používání hůlek, praxe v konzumaci z malého talíře nebo rýžové misky, zdobení jídla oblohou jen zlehka, servírování každé položky na vlastním malém talíři a je třeba nikdy nenaplnit talíř zcela nebo servírovat velké porce. Tvary a materiály musí být v souladu s podávanými ingrediencemi.

V Okinawě místní připisují část své dlouhověkosti rčení: hara hachi bu, což znamená „jez jen do

80 % sytosti“.

A co ještě?

Stravování tvoří v Japonsku jen část správného životního stylu. Souvisí s ním i péče o sebe samé. Téměř povinné se zdají návštěvy u doktora. Průměrný Japonec navštíví svého lékaře více než dvanáctkrát ročně na celkové prohlídky.

Japonci zároveň věnují hodně času pohybu. Typické je každodenní dojíždění. Samozřejmostí je cestování veřejnou dopravou a naopak auto je považováno za luxus.

Součástí života je i rozcvička za rozbřesku, takzvaná rajio taiso. V Japonsku mají rozcvičky dle vysílání v rozhlase, které se odehrávají v rozsáhlých skupinách každé ráno.

Zvykem ve stravování je i jíst s přáteli venku, než je pozvat dovnitř - ceny v restauracích jsou relativně nízké. I když efekt trávení času s přáteli nebyl v rámci japonské dlouhověkosti testován, sociální soudržnost a přátelství jsou významné pro emocionální zdraví.