Ochutnejte pravou Čínu. Divokou a možná nejzdravější kuchyni světa

Každá kuchyně má jinou pověst, jiný přívlastek a jinou emoci. Genialita italské je v jednoduchosti, rychlosti a čerstvosti. Mexiko pálí a uctívá papričku chilli a Francie, oh lala, absolutní preciznost, samé máslo a krém. A když se u nás řekne “čína”? Kung pao. Sójovka. Solamyl. Po měsíční cestě Čínou však zjistíte, že “čína”, jak ji známe, v podstatě neexistuje. 

Čína? Tak asi kung pao?

Gastronomické stereotypy máme do sebe všichni vepsané. Snad už od školky se učíme, že se v Německu jí wursty a v Itálii špagety. Paušalizovat se na základce musí, ale je to nuda, která není ani zdaleka blízko pravdě. Naše představy o národech se pak smrsknou do kýčovité vývěsní tabule v hlučné turistické uličce světové metropole. Typical Czech Cuisine. Vývar, svíčková a štrúdl za 350 Kč. Nerespektujeme tak regionalitu ani tradice daných zemí. To, co se jí na severu, se totiž většinou vůbec nejí na jihu. A když si představíte velikost takové Číny, jste úplně mimo škatulku. Já za měsíc navštívila tři regiony a povím vám: “O Číně nevíme nic a o zdejší kuchyni už vůbec.”

Nekonečná Čína

Dohromady naše cesty zabraly měsíc. 4 lety. 5 jízd vlakem a 6 autobusem. Vybrali jsme si na přílet západní provincii Sečuán, na toulky divokou přírodu Yunnan (hraničí s Vietnamem, Laosem, Barmou a čínskou provincií Tibet). Za hlavními památkami jsme se vydali na pár dní do Pekingu na druhou stranu země. Nepatrný zlomek poznání země tak obrovské, říkáte si, ale jak říká staré čínské přísloví: “I cesta tisíc mil dlouhá začíná prvním krokem.” Ochutnali a poznali jsme desítky, možná stovku různých jídel, chutí a vůní v kioscích, restauracích, bistrech, supermarketech i u místních doma. A byla to divočina. Překvapivě však velmi zdravá, nezatížená milionem koření a litry klasické sójovky. Každý den jsme jedli snad 10x a vrátili se dokonce o pár kilo lehčí.

Není Čína jako Čína

Čínské jídlo, které známe z domova, potažmo z Evropy, je naprosto odlišné. Říká se, že když do tuzemské čínské restaurace přijde Číňan, je mu nabídnuto úplně jiné menu. Zdravější, různorodější a pestřejší než se nabízí našincům. Jiné koření, mnohdy i jiné suroviny. Kung pao po česku nám sice chutná, ale je na hony vzdálené kung pau, které si vaří Číňané doma nebo v restauraci. Přitom ty pravé čínské chutě, by nám, troufám si říct, chutnaly více. A taky by nám po nich nebylo těžko. Neslyšela jsem poprvé, že česká čína už potrápila žaludek nejednomu strávníkovi. V našich restauracích si ale čínští kuchaři myslí, že západní styl úpravy jídla je pro nás nezbytný a na jejich chutě bychom si nezvykli. Škoda. Zkusím tedy přiblížit aspoň na papíře, jak moc bohatá čínská kuchyně je.

Jelikož je Čína obrovskou gastronomickou studnicí, představím vám 4 nejlepší chuťová poznání naší cesty orientem.

1. BEZ ČAJE ANI RÁNU

Vše, ale opravdu vše, v Číně začíná čajem. Litry až hektolitry černého čaje tekly proudem už v samotném letadle. Jakmile jsme odstartovali, všichni čínští cestující vrazili letuškám butylky a muselo se zalévat! Místní mají po celé zemi možnost natočit si horkou vodu do lahve, kde už mají připravené tyto čarovné bylinky. Na každém nádraží, zastávce, úřadu stojí varna s vodou a vy zcela zdarma zalíváte, co můžete. Skleněné lahvičky na čaj se staly v Číně obrovským hitem a kdo nemá nějakou designovku nepřetržitě v ruce, jako by nebyl. Jakmile vás někdo pozve na návštěvu nebo jen na kousek řeči, odmění vás pozváním na čaj. Je to rituál, pauza a společenská událost. A hlavně je pití a nákup čaje v módě! Nyní, v o něco uvolněnějších podmínkách trhu, se znovu ve městech otevírají tradiční čajovny, které lákají na čajové obřady, a to nejen turisty, ale hlavně místní. V zemi, kde je jídlo velmi laciné i na naše poměry, je však čaj naopak velmi drahou záležitostí. Prostě luxus, i když každý Číňan za něj neváhá utrácet. To samé platí o čajovém příslušenství.

Nám stačily asi dva dny k naprostému propadnutí vášni k čaji a vyhledávali jsme opravdu každou příležitost, jak jej ochutnat, protože tak se člověk cítil opravdu součástí všedního života místních. V horách pili velmi drsný, silný čaj ve vysokých sklenicích, ve městech bylo zase základem rituálu čínské moře, konvice s horkou vodou a nádherný čajový servis místních umělců s malými kalíšky, ze kterých se “exovalo” tak rychle za sebou, jak se stačila v konvici vařit voda. Překvapila nás precizní příprava obřadu a zběsilá rychlost pití. Zajímavostí bylo, že z každé dávky čaje bylo až 5–6 nálevů, takže dávkami se neplýtvalo.

Čaj je numero uno, ale i káva se v Číně ve větších městech dere dopředu. Dá se říct, že hipsterské kavárny vzaly města útokem a až k našemu velkému překvapení západní kultura dezertů také. Cheesecaky nebo makronky se zde těší maximální oblibě.

2. KNEDLÍČKY DIM SUM

Kdo by v Čechách nemiloval knedlíky! Překvapivě to samé platí v Číně, s tím rozdílem, že ty jejich jsou malinké, plněné a nejsou většinou pouhou přílohou. Je však zajímavé, že chutě máme s Číňany společné, protože šiška našeho kynutého knedlíku se v divokých horách jí jako chléb, nemaže se, trhá se a přikusuje se k čaji nebo k polévce. U nás začíná trend takzvaných dim sum knedlíčků pomalu nabírat na obrátkách, v Číně jsou základem každé nabídky, v hotelu je připravují i k snídani. Jejich výroba je pracná, ale každý stánkař ví, že po ránu přijdou k chuti a doplní energii na víc než půl dne. Nejsou tak vzdálené našim chutím. Jsou z tenkého rýžového těsta, dělané zpravidla v páře, plněné různými ingrediencemi. Třeba pórkem, kapustou a vepřovým, nebo jsou čistě zeleninové se zelím, mrkví a cibulí. Mohou být i s krevetou, ty mám osobně nejradši. Na tloušťku těsta a složení knedlíčku má každá domácnost svůj recept. Namáčí se do sójovky nebo rýžového octa a výborný je k nim naložený zázvor nasekaný na tenké proužky. Někdo preferuje pálivější náplň, někdo je má rád i nasladko. Výborné jsou napůl plněné vývarem, kdy vám obzvláště zvláční na jazyku.

Pokud vám tečou sliny a do Číny cestu neplánujete, zajděte na ně třeba v Praze na Vinohradech do bistra Kungfu Pasta, kde mají sice silnější těsto, ale náplň je bezkonkurenčně nejlepší ve městě. Jako předkrm je najdete i v lepších asijských restaurací. Levnou a skvělou variantou, jak se jim přiblížit, je korejská alternativa v K-shop v Celnici, kde je koupíte mražené. Doma stačí napařit a úžasná a super rychlá večeře je na stole. Skvěle se hodí na večírky a společné večeře s kamarády, protože máte vynikající a originální jídlo opravdu za pár minut. Upozorňuji, že jejich konzumace je vysoce návyková!

3. HOT POT (“horký hrnec”)

Hot pot je další čínská společenská událost. A ve dvou šílené obžerství, které nám zabralo dvě hodiny slasti. Pokud hot pot obědváte, do rána z toho přežijete. Není vám však těžko, protože horký hrnec je v podstatě vývar plný dobrot. Město hot potů je Chongqing, přímo spravované město na úrovni provincie hned vedle Sečuánu, kam jsme bohužel už nestihli odcestovat. Snad příště. Této čínské speciality jsme se popravdě báli. Ale spíš kvůli jazykové bariéře. Hot pot je ve skutečnosti velký hrnec s vývarem, do kterého vy sami házíte a následně vaříte, co vás napadne. Trochu pejsek s kočičkou. Navíc v Číně se může stát, že i ti dva v tom hrnci mohou skončit. Pro Evropana je trochu těžké objednat si ve znacích něco, o čem nemáte ani páru. S přehledem můžu potvdit, že kdybychom byli odvážnější už na začátku, hot pot by byl zřejmě obden na našem jídelníčku. Pohybovat se v Číně chce slovník nebo nejlépe přímo google translater na telefonu, do kterého namluvíte svůj vzkaz a rovnou ho dáte poslechnout vašemu protějšku, nebo naskenujete znaky a oni se vám přeloží do vašeho jazyka (bez technologií bychom byli v Číně úplně ztraceni. Doslova.)

Risk je zisk, a tak sedíme v krásné tradiční restauraci ve městě Dalí v Yunnanských horách, kde jsou stoly upraveny tak, že veprostřed zeje velká díra na hrnec. Až si vyberete druh vývaru a ingredience, hrnec vám zasadí do stolu nad ohýnek, aby se jídlo neustále vařilo. Nejprve vyberete vývar. Zeleninový, drůbeží, hovězí, rybí, pálivý, s různými druhy koření, atakdále. Objednat si lze i dva druhy najednou, to vám pak přinesou speciální půlený hrnec. Poté si zaškrtnete v tabulce, co ve vývaru budete chtít povařit. Na výběr máte asi ze stovky druhů zeleniny, hub, masa, ryb a mořských plodů, ale ochutnat můžete i různé speciality jako hovězí závitky s koriandrem, masové koule, uzeniny a další. A teď si ten seznam představte ve znacích! My jsme začali krokem dvě, zaškrtli jsme jako první ingredience a s hrdým výrazem papírek odevzdali. Následoval chaos. Zoufalí číšníci, kteří nás jako cizince chtěli královsky pohostit, nevěděli, jak nám vysvětlit, že pokrm bez výběru polévky nelze připravit. Když jich okolo mě stálo asi 15 (nepřeháním, možná spíš 20) a já ztraceně a pobaveně koukala na manžela, do jídelníčku, slovníku a telefonu, máchala rukama, že nerozumím, konečně jsme pochopili, že VÝVAR je ten základ a poslední kousek skládačky. A začalo se nosit na stůl. Nejprve hrnec s vývarem stojící nad ohýnkem a zeleninu a maso, které jsme si objednali, a začalo se vařit. V průběhu jsme byli ještě upozorněni na stůl s omáčkami a kořením, kterými jsme si ochutili malé mističky a pak teprve nalévali dobroty z hrnce. Genialita tohoho jídla je v tom, že každou minutu mění chuť a intenzitu. Vývar je čím dál silnější, koření v mističce se různě mísí se vším možným a na konci už je to jen božská mana stovky různých vůní a příchutí, které se vám rozlývají na jazyku.

4. NA ZÁPAD ČI NA VÝCHOD?

Čína patří k seznamu asijských zemí, které naprosto adorují západní svět a kulturu. Řekněme až fanaticky. Nakupování, móda a jídlo ze Západu frčí. Západní bohužel v tom ne úplně dobrém slova smyslu. Obchodní řetězce a fast foody zaplavily města i končiny, kde byste to jen těžko čekali. Fast foody jsou v Číně v mnohem větším zastoupení než v evropských zemích, což bylo v komunistické zemi poměrně šokantní. Všemu vládl McDonald’s, kde si můžete dát hamburger v černé nebo bílé bulce, v některých menu i v bulce z rýže. Se sladkým zase úřaduje Dunkin’ Donuts, který třeba u nás vůbec není a v Číně se nachází v každém maličko větším městě. V každém koutu Číny je k dostání Coca Cola nebo Snickers. A to i ve vesničkách na rýžových polích, kde se ještě doteď žije v kmenových společenstvích. Je trochu smutné sledovat, jak se místní vesničané v krojích cpou čokoládovými tyčinkami a bez bázně a hany obaly od nich házejí vedle svých tvrdě vydřených rýžových polí, ale jak se říká “pokrok” nezastavíš. Kdo tedy hledá bezpečná útočiště a západní chutě, na své si přijde.

Číňané jsou samozřejmě taky známí svým kopírováním všeho, co je moderní, tudíž čínský Starbucks nebo KFC jsme viděli v mnoha podobách. A některé “fejky” i velmi pobavily. Nemyslete si tedy, že Čína je pouze velká exotika, ale je to svět, který v současnosti trochu neví, čí je. Zda se má vydat zpět po stopách svých tisíciletých tradic a rituálů nebo se naplno pobláznit a pohltit západní kulturou, bohužel tou zdaleka ne tak líbivou, masovou a komerční. I přesto to byl zřejmě náš nejdivočejší, nejtěžší a nejkrásnější zážitek. A to nejen na talíři.

3x opravdová čínská ČÍNA

3 čínské super rychlé a zdravé recepty, které vás dostanou úžasnou jednoduchostí, nenáročností a rychlým provedením. Nasbírali jsme je s manželem během divokých toulek Čínou. V Číně jsou naprostým základem kuchyně a menu téměř každé restaurace. Na první pohled i chuť působí (ne)obyčejně, ale když máte kvalitní suroviny, jsou dokonalé!

Autor: Michaela Chrpová

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů


Přečtěte si také

Recepty