Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
Reklama

Česká národní jídla: znáte jejich příběhy?

Česká národní jídla a jejich příběhy
Česká národní jídla a jejich příběhy Autor: iStock
Naše malá republika slaví významné výročí. Není to ale jen státní hymna, velký a malý znak nebo symbol lípy, co nás označuje jako Čechy. Láska, i ta k zemi, prochází totiž, jak známo, žaludkem! Víte, kde se vzala typická česká jídla?
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Umíte si představit normální českou hospodu, kde nemají řízek, guláš nebo knedlo vepřo zelo? Těžko! To je prostě základ, a i když se snažíme jíst čím dál zdravěji, stejně máme lásku k typické české kuchyni zakódovanou v genech. Alespoň občas si prostě musíme dát svíčkovou od maminky, aby život za něco stál. Pojďme na malou procházku po stopách našich typických národních jídel.

ŘÍZEK S BRAMBOROVÝM SALÁTEM

Větší klasiku by pohledal. Znáte někoho, kdo by neměl rád vykřupaný řízek jako kolo od vozu doplněný domácím bramborovým salátem? Přitom toto tolik oblíbené jídlo v Česku zakořenilo vlastně poměrně nedávno a našinec ho nevynalezl, ale převzal. Jak vznikl bramborový salát, nikdo přesně neví. Za jeho původem zřejmě stojí francouzský kuchař, který ho v Rusku připravoval pro moskevskou honoraci. První recept na kapra s bramborovým salátem se do českých kuchařek dostal až v roce 1924. Salát tehdy ještě neobsahoval kořenovou zeleninu, ale majonézy bohatě. Tak se bramborový salát usídlil na svátečních tabulích Čechů a k němu se nejlépe hodí dobrý obalovaný řízek. Traduje se, že za jeho rozšířením stojí rakouský maršál Radecký, který si při tažení v Itálii pochutnal na Cotoletta alla Milanese. Maso v trojobalu mu hrozně zachutnalo a recept s ním putoval do Vídně. Odtud importem přes české krajany k nám a už se nás nepustil!

SVÍČKOVÁ NA SMETANĚ

Zamotaný a zavádějící název nemá nic společného se svíčkami a vlastně ani s nejdražším kusem hovězího. Svíčková je poprvé zmiňována v první kuchařce u nás nazvané „Domácí kuchařka” a vydané roku 1826, jejíž autorka je proslulá Magdalena Dobromila Rettigová! Svíčková tu ještě není v současné podobě s kořenovou zeleninou a možná byste netušili, že jde o totéž jídlo. Řekněme, že Rettigová představila jakousi praverzi naší klasiky a čas se postaral o její současnou podobu.

KNEDLO VEPŘO ZELO

Neboli knedlíky s vepřovým a zelím. Někdy se k příloze jí vepřové karé, někdy tučnější maso známé jako “moravský vrabec”. V každém případě je to dobrota, po které jen tak nevyskočíte na nohy. A je opravdu unikátně česká! Sice má původ v 19. století za dob císaře Franze Josefa, ale pochází vlastně z Prahy. To jeden pražský restauratér vynalezl unikátní pokrm, který do té doby neznala žádná kuchařská kniha, a to vepřové s knedlíkem a zelím, dnes nám dobře známé knedlo vepřo zelo

GULÁŠ

Máte ho raději s knedlíkem, kolínky nebo jen s chlebem? Asi každý trochu zasvěcený tuší, že jeho původ budeme hledat v Maďarsku. Historie guláše začíná už v 9. století kdesi v maďarské pustě, kde si pastevec „Gulyás“ připravoval na ohni v kotlíku svou oblíbenou vydatnou masitou polévku s cibulí a paprikou. To je vlastně tradiční maďarská verze, ve které byla častou přísadou také mrkev a malé bílé knedlíčky zvané csipetke. Z Maďarska se tento pokrm rozšířil po celé Evropě, u nás jako hustá omáčka. Nutno říci, že guláš už vařila paní Magdalena Dobromila, a když v roce 1805 vydala v Karlových Varech Maria Anna Neudecker svou knihu “Bavorská kuchařka v Čechách”, založila skutečnou gulášovou tradici u nás.

BUCHTY

Co by to bylo za českou pohádku, kdyby v ní nebyly buchty k pochutnání. Makové, povidlové, tvarohové, nebo se švestkami… Historie buchet je hluboká, vlastně od dob, kdy lidé přišli na účinky působení kvasinek a vzduchu. Placky, které se tehdy vyráběly, příjemně zvětšily svůj objem a získaly novou strukturu a krásnou vůni. Proto se už v 17. století vyráběly zadělané a nakynuté slané buchty, které se polévaly tenkrát jen máslem. Tehdy se ještě nepekly, ale jen vařily. Náplně do sladkých buchet se začaly dávat až později.

ŠTRÚDL

Každý asi ví, že štrúdl je Rakušák jak poleno a dělají ho tam dodnes vynikající! Do Vídně proudily za monarchie mraky českých služtiček, které přivážely i vyvážely recepty, a tak se česká a rakouská kuchyně velice rychle prolnuly. To platí i o moučnících, jejichž je štrúdl nekorunovaným králem. Avšak ani on nemá své prapředky u Alp, ale daleko za nimi, až u osmanských Turků! Ti si sebou na válečné výpravy brali své kuchaře a pekaře, kteří jim připravovali pečivo z listového těsta známé jako börek. Kudy Turci táhli, tam vznikaly nejrůznější börkem inspirované recepty. Teprve v Rakousku těsto naplnili kombinací jablek, skořice a rozinek a od roku 1696 máme štrúdl.

ŠPANĚLSKÉ PTÁČKY

Ani svíčková, ani řízek, mnozí z nás přísahají na španělské ptáčky. Ze Španělska ale opravdu nejsou. Poprvé se o nich zmiňuje strahovský premonstrát Jiří Evermod Košetický ve své kuchařce ze 17. století. Své exotické jméno získalo jídlo patrně od původu kuchařů na rudolfínském dvoře! Zavinuté plátky masa s náplní zase připomínaly malého ptáka a název i jídlo byly na světě.

Autor: Kamila Ulčová

Související témata: česká kuchyně , tradiční recepty , tradiční česká kuchyně , česká jídla
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama